Velikonoční pondělí a zároveň Apríl - dvě tradice a já letos nezažila ani jednu :-(
Velikonoční pondělí už podruhé zasebou... příští rok budu muset být už konečně doma a namalovat nějaký vajíčka a nechat se zmlátit :-D abych nezapomněla jak vypadají typické české Velikonoce.
No a Apríl - tedy udělat si z někoho srandu - prý tady v Norsku taky znají, ale nikdo mě nenapálil :-(
Vzhledem k tomu, že mají dneska Norové také svátek, tak práce byla ještě stále volnější. Takže ráno jsme akorát nakrmily. Po menším odpočinku (protože Alina nechtěla jet hned) jsme se vydaly na výlet k majáku Kvassheim. Už to dopoledne vypadalo na nějaké mraky, ale jak jsme se vydaly směrem na jih, tak mraků ubývalo. Od majáku jsme podnikly krátkou procházku podél moře. Alině to připadalo nudné - jen tak se procházet - tss, místo toho aby si užívala pohyb na čerstvém vzduchu (který v Berlíně určitě nikdy nezažije), tak asi po půl hodině chůze se chtěla vrátit. No nevím jestli jsme přišly o něco zajímavého, ale hodně lidí šlo dále než my. Možná jenom mají rádi pohyb a tak jdou jdou jdou i když v cíli cesty není nic zajímavého ... třeba točený pivo :-D
Pak jsme dojeli ještě o kousek dál na jih k městu Brusand, kde jsou mezi mořem a silnicí v linii takové betonové Hitlerovy zuby - Hitlertennene. To jsme akorát vyfotily a vydaly se zpět. Zpáteční cestu jsem zvolila ne podél moře, ale přes hory, abychom se trochu pokochaly a abych zjistila, jestli v té oblasti je ještě hodně sněhu nebo se tam dají už podnikat nějaké túry. Sněhu tam leželo stále hodně. Vzhledem k tomu, že bylo brzy se vrátit domů, tak jsem zastavila na parkovišti u Synasvarden - bylo to v oblasti, kde jsme včera podnikli procházku k Matce Norska, akorát z druhé strany. Chtěla jsem tam vyjít na jednu horu, ale Alina se moc netvářila a když si vzala ode mě klíče, kdyby se chtěla vrátit dřív, tak jsem pochopila, že se jí nikam nechce a tak jsme sedli do auta a jeli domů. Škoda, mohly jsme využít ještě víc opět krásné počasí... do odpoledne se vyčasilo zase na úplné jasno.Po večerní krmení jsme zase byly naživo u porodu dalších dvou jehňátek (číslo 10 a 11). Ellen nám ukazovala a říkala co a jak máme dělat, kdyby se někdy některé narodilo a ona nebyla na blízku... No to jsem na to zvědavá jestli zvládneme funkci porodní báby :-D Ale nevypadalo to tak složitě. Pro jistotu jsem si po příchodu domů udělala poznámky co a jak abych to do příštího porodu nezapomněla.
No a dnes k večeři byly poprvé zbytky od včerejšího oběda, takže jsme si zase pochutnali na jehněčím masíčku se smetanovými brambory :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat