Protože dnes nemělo být moc hezky, tak jsem ustoupila a jela jsem s Alinou ještě jednou do Egersundu. Tentokrát jsme ale vzaly auto (protože ono když se to vezme kolem a kolem, tak ten benzín je o mnoho levnější než vlak). V 11.00 jsme vyrazily a ve 12.00 jsme tam byly. Prošly jsme centrum - což je vlastně jenom jedna ulice, já si koupila zmrzlinu, pak jsme navšítivily obchodní centrum. V jednom obchodě měli cenovky i s českými cenami, měli tam spoustu pěkných kousků oblečení, ale když jsem si přepočítala norskou cenu na české tak to vyšlo mnohem víc než tam byla uvedená cena v českých korunách, tak budu doufat, že tyhle kousky objevím i u nás v obchodě a koupím si je až za české koruny. Vzhledem k tomu, že jsme to měly prolezlé celkem rychle tak jsme se rozhodly dojet autem ještě na nedaleký Eigeroy Fyr - maják na ostrově. Autem to byla cesta krásnou krajinou, silnice se čím dál víc zužovala až jsme dojely na konec, kde bylo parkoviště a tam německé auto a dva kluci na lavičce, tak jsem říkala Alině, že si s nima může pokecat... V dálce jsme viděly maják a cestu, ale přes cestu byly vrata a Alina zjistila že jsem zamčená, no když se neměla co k čemu se německých chlapců zeptat její rodnou řečí, tak jsem se jich zeptala anglicky jestli se dá k majáku dojít. Řekli, že jo, takže jsme vyrazily. Nevím z jakého důvodu, ale Alina si vzala jenom foťák, batoh nechala v autě. Cesta byla pěkná, skrz pastviny, kolem ovečky, celkem po rovině a k majáku to trvalo asi 40 minut. Cestou spadlo pár kapek deště, docela se zatáhlo, takže i ochladilo. Ani jsme vlastně k majáku nedošly, jenom ke starému majáku a na místo, odkud bylo na ten nový vidět a Alina řekla, že jestli chci jít dál, tak jsem se chvíli rozhodovala, ona řekla, že se vrací k autu. Tak já si tam chvilku sedla na lavičku a kochala se pohledem na moře. Zpátky jsme šly tedy každá sama. Nechápu, ten její znuděný výraz. Její nálada se mění častějc než ponožky, chvilku se spolu smějeme a pak jen kouká jako kdyby jí spadly klíče do kanálu. Člověk se jí chce zavděčit, když tedy ustoupim a jedu s ní do města a ona to ani neocení a tváří se děsně znuděně...
No takže tedy Skopčáci chtějí asi využít období, kdy už je tu docela teplo, ale ještě nezačala hlavní sezóna, protože tam na parkovišti bylo asi 5 aut, z toho 4 s německou MPZ. Cestou zpátky jsme se vlekly za 4 německýma karavanama. Všichni Skopčáci táhnou na dovolenou do Norska...
Chvilku po příjezdu domů jsme měly večeři - konečně jednou taky v normální čas - v 17.30. Po večeři jsme se od Ellen dozvěděly spoustu zajímavých věcí jak co chodí v Norsku, ale spíše to byly samý negativa, zdálo se mi jako by nám tu jejich zemi chtěla co nejvíc zošklivit, aby se nám tu nezalíbilo a abysme se sem nechtěly přestěhovat... tak třeba:
- žádný policajti nenosí u sebe zbraň
- nemocnice jsou tak přeplněný, že kolikrát můžete ležet na chodbě
- zdravotní péče je zdarma, jenom se platí při návštěvě doktora a co je víc jak myslim 1700 NOK za rok za návštěvy, tak už se neplatí
- Breivik má ve vězení 3 pokoje a 3 lidi (asistenty), co se o něj stará - tss, to si asi spletli - a dali ho místo do vězení do hotelu...
- v Norsku nemůžeš na veřejnosti vytáhnout nůž, za to tě můžou zavřít, nemůžeš pít alkohol, ale píchat drogy si můžeš...
- i v Norsku se krade, akorát asi ne v tak velkém jako u nás nebo se o tom tolik nemluví, Ellen vyprávěla o spoustě případů jak i jí tady na vsi se ztratilo zařízení k elektrickému plotu z pastviny a sousedům vykradli kůlnu i se čtyřkolkou a spoustu dalších případů
- ale za krádež jde člověk do vězení na delší dobu než za vraždu
- i tady to je tak, že když se člověk ve vězení chová dobře, tak je mu část trestu prominuta
- ve vězení si vězni můžou vystudovat právnickou vysokou školu zadarmo, kdežto, když by to chtěli studovat na svobodě, tak za to zaplatí nekřesťanský peníze
- úroveň ve věznicích je mnohonásobně vyšší než v důchoďákách, proto je před důchodem lepší provést nějaký zločin a jít do vězení
- sociální dávky jsou zde hodně vysoké, nějak to vysvětlovala, že když je matka samoživitelka, tak dostává peníze, tak aby nemusela pracovat, nebo když má rodina více jak 3 děti, tak dostávají taky nějaký šílený peníze, nevim to přesně, ale prostě sociální systém je tu hodně štědrý
- se zdravotní úrovní už je to horší, podle toho co Ellen říkala, tak se mi to zdá že je to horší než u nás, že i na různé zákroky se tu dlouho čeká
To je tak co jsem si zapamatovala. Dneska jsme se dozvěděly, že na Kjerag nepojedeme s Matsem a Maren, protože my už máme jenom sobotu volnou celý den a to jede Mats do Bergenu na dostihy, takže Maren musí celý den pracovat, takže budeme muset jet s Alinou samy. No tak jsem na to zvědavá.
