Když jsme doma sami

Když jsme doma sami, tak vždy ráno kolem šesté hodiny si dám Matýska k sobě do postele na kojení, neboť jsem po celé noci, kdy vstávám každé dvě hodiny někdy i za hodinu a půl, unavená. Občas tak ještě na chvilku Matýsek nebo oba usneme. Naše ráno vypadá tak, že když už se Matýsek směje od ucha k uchu a má otevřená očka, tak je jasné, že ze spánku už nic nebude, to je tak mezi sedmou a osmou. Tak se ještě chvíli válíme společně. Pak Matýska přesunu do jeho postýlky, pustím mu hrací kolotoč s projektorem na zeď a točícími se medvídky. Já si dojdu aspoň na záchod, umyju si obličej, připravím a často i sním snídani. Pak už ale to Matýska samotného nebaví a když začne hejkat, tak ho vezmu a provedeme ranní rituál, převléct, namasírovat bříško, zacvičit si. Pak následuje volná zábava - myšleno hraní na dece v poloze na bříšku nebo zádech, ale vše vždy jen chvíli, pak ho chvíli nosím na tygříka, zkoušíme BKM ovšem zatím častěji bez úspěchu. Poté když se mi zdá unavený nebo jeví zájem o mléko, tak kojím a když mi u toho usne, opatrně se ho snažím přesunout do postýlky, v tu chvíli se ale většinou probere a pak mu trvá dobu než usne, někdy usne hned a na hodinu někdy mu to trvá čtvrt hodiny a pak je za dalších patnáct minut "vyspinkaný". Těžko říct jestli se vzbudí vyspinkaný nebo ho jen něco vzbudí (hluk z venku, hluk z kuchyně, když se snažím narychlo uklohnit něco k večeři nebo ho prostě zase začnou trápit prdíky nebo kakání). Každopádně když si začne hekat, jdu k němu a jelikož má otevřené oči dokořán a když mě zpatří tak se rozesměje od ucha k uchu, vím, že ze spánku už nic nebude. Dudlík u nás nefunguje a to jich máme určitě minimálně deset různých druhů. Takže zase chvilku zábavy, přebalování, masáže, kojení, někdy si stihnu i já dát brzký oběd a pak už šupito presto do kočárku a ven na procházku. Ta trvá většinou 1,5 až 2,5 hodiny. Když zastavím ve správný okamžik, stalo se mi, že dokázal spát i hodinu ve stojícím kočáře, zatímco já odpočívala na lavičce (to se stalo zatím jen jednou i vzhledem k tomu, že je stále docela zima a jednoduše by se do mě dala zima). Když už mám pobytu venku dost, vracím se domů a teď poslední dobou se nestane, že by doma ještě chvíli spal, většinou hned jak ho položím na chodbě pod otevřené okno, tak řev, takže se nestihnu ani převléci, dojít si na WC a umýt si ruce. No nic, těším se, až toto období skončí. Ale všichni mi říkají, že si mám užívat ty okamžiky teď, že za čas budou zase jiné problémy a nebude to o moc jednodušší. No takže jsem vlastně ráda, že se probudí a zase můžeme být spolu. Takže opět hraní, přebalování, zkoušení BKM, nošení v nosítku (TULA FTG mám dočasně půjčené od kamarádky). A dále nejpozději po hodině a půl opět oblékání a vyrážíme na druhou procházku. Ta trvá podle toho kolik je hodin ale většinou zase 1,5 hodiny až dvě hodiny. Přiznávám posledních několik týdnů už se na procházkách vyloženě plazím a jdu velmi pomalou chůzí. No víceméně stále prodlužujeme tyto druhé podvečerní procházky do skorosetmění, takže teď se stává,že se vracíme i v 17,45 v domnění že Matýsek vydrží déle do koupání. Ale nevydrží. je to pořád to samé, jelikož je z noci nedospalý, když cca od dvou hodin od rána pořád jen tlačí a pořádně nespí, tak sotva přijdeme z venku, tak začnu připravovat na koupání, ještě malá relaxace u masáže nebo v nosítku a zpívání písniček a pak koupání, kojení a v polospánku ho přenáším do postýlky, čekám chvíli než přestane aspoň hekat a pak odcházím z ložnice. Konečně po celém dni a vlastně i předchozí noci chvilku klidu a zaslouženého odpočinku, takže někdy dovařit jídlo, umýt nádobí, pověsit prádlo, vyžehlit, umýt se já, pak možná pokud úplně nepadám na hubu, tak něco zvládnu si vyřídit na počítači, napsat blog nebo chvilku kouknout na něco zajímavého v televizi. Nejpozději v devět jdu spát jelikož vím, že za hodinu vstávám na první noční kojení a pak už to jede co dvě hodiny no ale jelikož kojení spolu s přebalením nebo masáží nebo zkoušením BKM zabere určitě půl hodiny, tak většinou mezi jednotlivými kojeními nespím ani hodinu. Co dodat... chodící zombie... těším se až se vyspím aspoň zase 4 hodiny v kuse (nebudu zatím moc náročná).

Očkování hexavakcínou

Další prohlídka u doktora a s menšími obavami čekám očkování hexavakcínou. A je to tak, 20.2. Matýsek váží přes 7 kg a měří 67,5 cm a již je uschopněn dostat injekci. Tu samozřejmě doprovází křik a zarudnutí v obličeji. Po chvíli se v mé náruči uklidní. Když se vracíme od doktora, Matýsek v kočárku ještě usne a tak s ním ještě udělám menší procházku po Sázavě. Pak sebou už ale začne škubat a tak se vracíme domů. Jelikož už je po třetí hodině, jsme doma asi hodinu a půl a pak už se  mi nechce s kočárem a tak beru nosítko a jdeme na procházku k řece, první část cesty Mates kouká kde co lítá, pak se začíná šponovat a pak už jen plakat, tak to střihnu nejkratší cestou domů, na sídlišti nejsem ušetřena pohledům lidí, co mi to pláče pod bundou, jak se blížíme k domu, Matýskovi začíná padat hlava a najednou spinká, zvolním tempo a ještě s ním chodím dobrou půlhodinu v blízkém okolí domu, jdeme se podívat i na nádraží :-) vypadá to, že se pěkně ještě prospal. Ovšem jakmile přijdeme domů, tak se samozřejmě vzbudí a začíná kolotoč, je na něm vidět, že by spinkal, takže hned připravujeme koupání. Ve vaně je ještě Matýsek plný srandy, cáká nožkama do vody. Ale při oblékání už začíná nabírat a následuje snaha o kojení, ale to se Matýskovi nechce a místo toho je schopný půl hodiny řvát, ale opravdu řvát, nejednou se zalyká, je úplně rudý až zpocený po celém těle. Nezabírá nic. Po půlhodině zkouším znovu kojení, to už se zdá být povolnější a tak si dá říct, nakojí se a přitom mi usíná u prsu, poté ho opatrně přenáším do postýlky, kde to vypadá, že usíná. Je však pravda, že nespí dlouho. už asi tak tři týdny se budí kolem desáté a pak cca každé dvě až tři hodiny, občas i po hodině a půl. Opravdu náročné období. Ovšem když nad tím tak přemýšlím, zdá se mi, že po prvním nočním probuzení skoro nespí. Ale začíná jeho tlačící rodeo. A tlačí a tlačí a nic. Šije hlavou ze strany na stranu, cuká mu celé tělo. Zavinovačku mu už nedávám napevno, takže rozhazuje i ručičkama. Několikrát za noc ho posadím na kyblík BKM. Málokdy se zadaří. Takže se Matýsek trápí téměř celou noc. A to se pak divím, že je přes den mrzutý, když není vyspalý... Kdy tomu bude konec? Kdy se vyspím opět aspoň 4 hodiny v kuse?

Výbavička

O tom, co je potřeba mít pro miminko, bylo napsáno nespočet stránek. Ale vesměs jsou to vždy jen subjektivní názory. A proto si dovolím napsat svůj subjektivní názor. Od začátku jsem tvrdila, že nebudeme potřebovat veškeré novodobé výmysly, které sice občas ulehčí práci, ale jsou dost drahé a v bytě zabírají místo. To byl myslím si hlavní důvod proč jsem nenakupovala všechno hned. Dostala jsem několik rad od známých, co je potřeba a co měli a neměli oni a udělala si tak svojí představu, co budeme pořizovat a co ne.

Těch věcí je i přesto asi milion, takže ani nevím, jestli si ještě na všechny vzpomenu ale budu se snažit postupně přidávat každou věc co jsme měli nebo máme a napíšu k ní osobní názor, jak moc byla ta věc potřebná.

SPANÍ:

na spaní jsme zdědili postýlku s polohovacím roštem, ve které jsme spali já s bráchou, takže skoro starožitnost, ale více jak 30 let vydržela u rodičů v komoře v luxusním stavu. Postýlku je určitě dobré mít na straně hlavy vypodloženou cca 8cm knih.

matrace - nová s PUR pěnou

povlečení a peřina s polštářem jsou na první měsíce určitě zbytečné, což jsme zjistili až později, jelikož spaní probíhalo jedině v zavinovačce. Nejprve v zavinovačce s polstrovanou podložkou, kterou jsme dostali jako dárek. Z té vyrostl cca po dvou měsících. Dále spinkal v o něco větší rychlozavinovačce, s tím, že ručičky měl svázané plínkou. A od začátku pátého měsíce spinká pod peřinkou.

mantinel do postýlky - dobrá věc - zacloní to prostor uvnitř postýlky, ať už kvůli světlu zvenku nebo z vedlejšího pokoje večer a nebo, že tam  netáhne. Jakmile Matýsek dosáhne ručkami na mantinel, tak ho občas škrábe nehtíkama než usne

monitor dechu - vypůjčený, nekupovali jsme

zpočátku na denní spaní jsme využívali půjčený proutěný koš, ve kterém spal řekla bych tak tři týdny možná ani to ne

kolotoč nad postýlku jsme začali využívat cca od 2,5 měsíce, možná by zaujal Matěje i dřív, ale nám se zdál nefunkční. Je dobrý ráno na zabavení děťátka než si člověk udělá snídani a provede ranní hygienu.

babyvak na uspávání Matýsek absolutně nepřijal, ale je možné, že jsem ho do něj neuměla správně vložit a pak to bylo pro něj nepohodlné. Později, kdy jsem přišla na chuť nošení v šátku, jsem se dozvěděla, že není vhodný, protože v něm dítě neleží ergonomicky.

KOUPÁNÍ:

deska na vanu, zděděná po mě a bráchovi, opět vydržela u našich v komoře. Na desku dětská vanička a sušení a oblékání zvládáme na pračce, na které mám deku a přebalovací podložku.

topítko do zásuvky, které během půlhodiny vyhřeje koupelnu na vhodnou teplotu ke koupání

osušky určitě za mě lepší klasické osuškové pleny většího rozměru z bambusu značky XKKO než tlusté froté ručníky

na mytí bud tenká froté žíňka nebo zase bambusová žíňka XKKO

KOČÁREK:

očaroval nás kočárek norské značky NOORDI, model FJORDI. Pro nás vysoké ideální volba, prostorná hluboká korba, gelová kolečka, rukojeť nastavitelná vysoko a mnoho dalších předností, zatím bez jediné vady a to jezdíme dvakrát denně několik kilometrů i terénem podél řeky.

do kočárku jsme měli zapůjčený vak jakože s beránkem, v kterém strávil celou zimu. Od března, když už se trochu oteplilo jsme vak s beránkem už vyndali a když bylo tepleji, byl přikrytý jen dekou a když chladněji, zabalila jsem ho do zavinovačky ve které už v postýlce nespí

PŘEBALOVÁNÍ:

komodu jsme využili mužovu vysokou komodu se čtyřmi šuplíky a na ní koupený již zhotovený přebalovací pult z druhé ruky, dále měkkou přebalovací podložku rovnou a na ní klasickou čtvercovou plínku, která je každou chvíli počůraná nebo dokonce pokaděná, takže se vypere a nemáme aspoň takový odpad s jednorázovými podložkami

sada misek a koš z IKEY, v jedné misce mám nastříhané ubrousky, v druhé misce mám jednorázové plínky aby byly při ruce, ve větší misce mám vodu s pár kapkami Medvídka, jednorázové vlhčené ubrousky používám jen na návštěvách a výletech

mám i sadu látkových plen - klasické čtvercové pleny zase nejlepší značka XKKO a svrchní kalhotky ANAVY plus separační pleny Popolini a dále vkládací pleny froté a bambusové, vše z druhé ruky zakoupené

HRAČKY:

hračky jsme zpočátku nechtěli vůbec žádné, až když začal projevovat zájem a ležel stabilněji na zádech, vyndali jsme zapůjčenou hrací deku s hrazdičkou a na ní pověšená zvířátka

od věku cca 2,5 měsíce se nejvíce osvědčilo chrastítko špendlík

dále jsme dostali hracího ježka alá usínáček, u nás slouží zatím jako hrací ježek s melodií na zklidnění

při polohování na bříško je dobré před obličej dát nějaké leporelo, taktéž jsme dostali ve věku 2,5 měsíce skládací leporelo z jedné strany zvířátka, z druhé strany zrcátka

OBLEČENÍ:

do začátku jsem dostala spoustu oblečení z druhé ruky použité již dvěma dětmi. Začínali jsme na velikosti 56. Jediné co jsem na začátku koupila nové byly dvě zavinovací body. Ty se vůbec osvědčili jako nejlepší volba. Cokoliv přes hlavu jsem neuměla obléci a většina oblečení přes hlavu se ani nedala přetáhnout, mělo to malý výstřih. Takže za mě jedině zavinovací body, dále dupačky a polodupačky, později, když vyrostl z velikosti 56 jsem nakoupila nějaké další oblečení z druhé ruky, pár kousků nových oblečení dostal Matěj k Vánocům.

Jelikož se narodil v listopadu, byly zapotřebí čepice, rukavice a silné ponožky. Čepice byla nejlepší ta co dostal v porodnici, z ní ale cca po dvou měsících vyrostl. Koupila jsem novou silnější větší, ale ta se zpočátku zdála jako nevhodná, vždy při nandání čepice hrozný řev, později mi někdo sdělil že děti čepičky většinou nemají rádi. Rukavičky jsme měli tři tloušťky jedny úplně tenké, druhé silnější a třetí hodně hřejivé s kožíškem. Dále zimní overal - vystřídali jsme postupně od flísového nejmenšího až po velmi silný, který jsme zase koupili z druhé ruky - vypadá jako nový a je opravdu silný. Jen mu v něm možná je až moc teplo vzhledem k letošní zimě, která spíše vypadá jako jaro... bez mrazu sněhu...

na spaní samozřejmě overaly celorozepínací.

KOSMETIKA A LÉKÁRNA:

Matýskovi jsou 3 měsíce

Víkend před tím, než byly Matýskovi 3 měsíce, tak jsme trochu zase změnili režim, neboť jsem vypozorovala, jak k ránu opravdu špatně spal nebo nespal vůbec, byl kolem deváté hodiny celkem dost unavený a nám se nechtělo tak brzy ven a hlavně mi usínal úplně u prsu, a tak jsem ho zkusmo dala do postýlky a stal se zázrak neboť v ní usnul. Někdy to bylo na půl hodiny někdy i na hodinu. Resp. hodinu bylo v ložnici ticho, tak jsem to brala, že spal. Někdy mu déle trvalo než usnul, někdy si pofňukával, někdy si zase hekal a tlačil a jednou i dost brečel, ale muž trval na svém nechat ho chvilku plakat a ono to netrvalo dlouho a usnul. A tak jsme si stihli uvařit oběd nebo třeba jsem začala psát tento blog. Prostě chvíle kdy Matýsek spinká doma v postýlce je vyloženě k nezaplacení. Většinou po té hodině spánku se probudil celý veselý a tak s ním byla zase chvilku sranda, která většinou trvala do oběda, dali jsme si oběd a ve 12 vyráželi na první procházku cca 2 až 2,5hodinovou, pak zase na chvíli domů a cca kolem 16.hodiny na druhou procházku už kratší - prostě v té době do setmění cca do 17,15. Pak už se večer tak nějak dal přežít do půl sedmé kdy jsme koupali a kojili. Jednou se však stalo, že Matýsek po koupání propuknul v šílený pláč a nechtěl se vůbec kojit, to trvalo asi 10 minut, pak jsem tedy usoudila, že se mu chce tak strašně spát, že už nechce ani krmit. Jenže takto rozplakaného, když jsem uložila do postýlky, tak tam samozřejmě nedokázal usnout, takže znovu k prsu v domnění, že u něj usne, ale nestalo se tak. Naštěstí byl doma muž a ten když si ho vzal k sobě do náručí a pohupoval s ním, tak během chvilku Matýsek usnul a pak ho přenesl do postýlky, kde spokojeně spinkal cca do půlnoci kdy se probudil hlady. Toto bylo celkem klidné a veselé období, jenom když se nám narušil tento režim, tak to bylo s Matýskovým pláčem horší a nebo když u nás byli 1.2. na návštěvě kamarádka s rodinou - vypozorovala jsem totiž, že toho rozrušení a podnětů bylo na Matýska asi moc a tak začal plakat, ale poté co jsem si ho navázala doma do šátku a začala se s ním na místě pohupovat přičemž jsme se všichni normálně bavili, tak se stal další zázrak a to, že Matýsek usnul - a spinkal řekla bych určitě 45minut, to samé se stalo druhý den na návštěvě u mužových příbuzných, venku pršelo a nechtělo se nám ven, ale Matýsek byl přetažený a byl tam na něj asi moc velký ruch a moc lidí a tak jsem si ho opět navázala do šátku a zase za našeho hovoru do kterého ještě štěkali psi, Matýsek usnul na hodinu, nevím jestli se probudil, že mu to bylo už nepohodlné nebo byl už vyspalý, ale probudil se, jakmile jsem si sedla... Jsem ráda za takové pokroky a hlavně jak říkám, většinou, když bylo opravdu nejhůř a nebo jsem to nejméně čekala, tak Matýsek usnul :-)

Taky po dovršení 3 měsíců měl Matýsek asi zase růstový spurt, neboť se krmil opět častěji a to ve dne i v noci. Je pravda, že rostl skoro před očima, protože jsem již vyřazovala hodně oblečení, už se skoro nevejde do některých oblečků velikosti 68. A vaničku už má taky tipťop... V košíku s polštářem už také moc dlouho nevydrží, ještě že nejlepší je to teď na zemi na hrací dece s hrazdičkou a to na bříšku i na zádech a nejlepší je, když si drží chrastící špendlík. Hodně se teď směje, ale je pravda, že po nějaké době se velice rychle smích změní v pofňukávání a poté už pláč. Venku ač je únor, panuje celkem pěkné jarní počasí, ptáčci zpívají, sluníčko svítí a já se tak už těším na jaro a léto, až bude teplo.

Období Vánoc, Silvestra a leden

Následovalo celkem klidné období, kdy jsem sice začala chodit na procházky pravidelně dopoledne i odpoledne a nejlepší bylo, když jsem odněkud ještě večer jela, že se prospal v autě, ale večer usínal relativně v pohodě, někdy si pobrečel, ale vždy to bylo maximálně 20 minut, poté usnul. Začalo i období, kdy se v noci budil maximálně dvakrát a to cca mezi jednou a druhou hodinou ranní a pak cca mezi čtvrtou a šestou hodinou ranní, občas klidně i až v půl sedmé a pak klidně spal ještě do osmi, někdy do půl deváté nebo dokonce do deváté hodiny ranní. Někdy v polovině prosince jsem se na kurzu naučila Matýska navázat do šátku, a tak jsem ho začala využívat po večerech, když ještě nebyl čas na noční spaní, ale Matýsek už byl unavený a nevydržel si sám hrát, abych si třeba přichystala věci na koupání nebo prostě, abychom ho nedávali spát třeba už v šest hodin večer. Přes den klidně vydržel mezi kojením také 4 až pět hodin, takže jsme chodili na dvouhodinové procházky a pak třeba ještě hodinu a půl spal doma. Po novém roce dostal Matýsek rýmu a spánek se mu trochu zhoršil, protože nemohl dýchat a rýmy se nemohl zbavit. Do toho jsem ho přestala předávkovávat kapkami na prdíky - BabyCalm a nevím, zda je to tím, nebo prostě prdíkové období přišlo až ve třetím měsíci, ale také od začátku ledna přestal spát k ránu, protože se snažil vytlačit prdíky a to mu nešlo, takže se kroutil, hekal, tlačil a nespal kvůli tomu, proto potom byl přes den hodně ospalý a podrážděný, když se nešlo ven do kočárku, kde jedině usnul a tak se stalo, že jsme chodili ven už v půl desáté na dvě hodiny a další procházka byla ve dvě odpoledne zase minimálně na dvě hodiny, ale klidně spíš déle. To bylo dost vyčerpávající kor, když jsem byla doma sama. Nicméně výhodu to má, že se můžu cpát čím chci jak chci a nepřiberu ani deko :-). Taky štěstí, že nám letošní zima nenaservírovala zatím žádné extrémní mrazy ani návaly sněhu. Rýma se ho držela tedy skoro 4 týdny, už jsem se obávala, aby se mu to nerozvinulo v něco horšího. Nechci to zakřiknout, ale teď v době psaní tohoto článku to vypadá, že už je to na dobré cestě, tak snad se té rýmy zbaví nadobro. Nejvíc se mu rýma rozjela po návštěvě příbuzných v Ostravě - no jo tamní smog a pobyt venku ve větru, dešti a při procházce na vrchu Ondřejník také sněhová chumelenice tomu asi moc nepřidala, i když ve sněhové vánici se mu nádherně spinkalo, prospinkal pak i 45minut, když jsme byli v hospůdce. Ke konci ledna, kdy už jsem se zase cítila nevyspalá, protože od 4 hodin od rána Matýsek tlačí a nemůže nic vytlačit a tak se vzbudí a nejednou začne z toho plakat, jsem mu zase začala dávat Espumisan v domění, že se to zlepší. Přes den prděl nádherně, většinou i při kojení, když jsem si ho namáčkla na břicho, pak taky když ležel na bříšku a nebo při masážích a přitahování kolínek k bříšku.

Co dodat, počáteční nadšení z procházek s kočárkem ustalo a kor, když bylo venku nevlídno, tak jsem se hodně těžko nutila do procházek ven. Když byl muž doma, na procházkách jsme se vystřídali, on chodil dopoledne, já odpoledne a tak jsem měla chvilku na uvaření, úklid a něco málo odpočinku. Zpětně si tedy uvědomuji a říkám si, kdybych nebyla v těhotenství tak akční a pořád někde nelítala, myšleno nechodila na procházky a celkově nebyla tolik v pohybu, tak by třeba Matýsek lépe usínal v klidovém režimu - rozuměj v nejedoucím kočárku nebo aspoň by dokázal spát ve stojícím kočárku, ale abych ho pořád jen nekritizovala, tak vždy když to člověk nečekal, tak dokázal spát i v tom stojícím kočárku i doma po příchodu z procházky v korbičce pod otevřeným oknem. Celkově to je ale dost vyčerpávající a stresující, když člověk neví jestli zrovna bude spát nebo ne. Zvykem se také stalo, že při oblékání a umístění Matýska do korbičky ještě doma se to neobešlo bez pláče. Kdoví co se mu nelíbilo. Každopádně celkově podle mě trpěl na nedostatek spánku, přeci jenom měl přes den jen dva spánky a to dopoledne a odpoledne. Nejzásadnější bylo, kdy jsme se vrátili z odpolední procházky a zda doma ještě spinkal. Vzhledem k tomu, že čím dál tím méně doma ještě spinkal, tak jsme se snažili vracet se z procházky co nejpozději, čemuž nám nahrával prodlužující se den po novém roce a tak se stávalo, že domu jsme se vraceli před setměním. Protože po příchodu domů následovalo kojení, pak chvíli hraní nebo zpívání ale už na Matýskovi bylo vidět, že je unavený a den končil, když začal pofňukávat, to pak následovalo rychlé umytí, občas jsem se snažila ho ještě nějak držet vzhůru, občas si ho navážu navečer do šátku a pohupuji se s ním na míči, tak to ale prodloužím max. o půl hodiny,jelikož déle v šátku nevydrží. Takže večer jsme zakončili koupáním cca mezi 18.15 a 18.45 a následně kojením a uložením ke spánku, někdy se to obešlo bez pláče někdy si chvilku poplakal, ale vesměs se mu dařilo pěkně usínat nejpozději do té 20.hodiny.

Na konci ledna jsem si uvědomila, že se prvně v noci začíná budit zase o něco dříve, cca po půlnoci. To bylo pro mě o něco náročnější neboť jsem si zvykla, že nejlepší spánek pro mě je právě mezi tím kdy jdu spát a jeho prvním probuzením, takže z nějakých 4 až 5 hodin spánku se najednou staly 3 a postupně se to zkrátilo na 2 hodiny neboť se probudil klidně už před půlnocí. Co se dá dělat, nastávalo další jiné období, s kterým bylo potřeba se smířit a přizpůsobit se mu.

Šestinedělí

Šestinedělí začalo pěkně, když prvních pár dní doma spinkal kdekoliv v postýlce, v košíku a to i když byla u nás návštěva a mluvili jsme těsně vedle něj... to se tak nějak změnilo po newborn focení, ne nemůže za to newborn focení, ale prostě si to podle toho pamatuji, protože jsem si to ze začátku myslela. Tak tedy to bylo 13.11. od té doby byl boj večerní uspávání a vlastně i tak nějak přes den, jako spinkal určitě ze začátku víc než po pár týdnech, ale když nespinkal, tak vlastně dost plakal, tehdy jsem ještě nepochopila, že to byl vážně hlad, později k večeru to, že už byl dlouho vzhůru a nemohl pak usnout z přetažení. Zpětně, když se nad tím zamyslím, že žena má opravdu celé šestinedělí být jenom s miminkem a veškeré domácí práce má vykonávat ne, když je to potřeba, ale když se cítí odpočatá a vyspalá. Tak tedy, fyzicky jsem se cítila dlouho dobře, postupem času se začal projevovat nedostatek spánku, občas, když se poštěstilo a Matěj spal doma, tak jsem si také zdřímla, opět zpětně bych to teď dělala jinak, spala bych kdykoliv by to bylo možné, snad jen bych se najedla a pak hned spát. Domácí práce by měl vykonávat v tomto období muž, pokud je doma a omezit to opravdu jen na to nejnutnější. Ovšem já i v té době začala látkovat (používal látkové pleny), takže jsem si práci ještě přidělávala, ale přiznávám látkovala jsem jen když jsem na to měla čas a jen doma a přes den. Tak tedy večerní neusínání se stupňovalo, každý den to bylo to samé, večerní usínání bylo na 3 hodiny, někdy i déle. Lepší to bylo, když jsem měla zánět v prsu a vysokou horečku a bylo mi opravdu hrozně, to asi Matýsek vycítil a byl klidný a hezky spinkal. Nejhorší den, resp. odpoledne a večer bylo pondělí 9.12. kdy jsme se vrátili v 15,30hod. z procházky a od té doby nespal, tak byl večer tak přetažený, že prostě neusnul, jedině kdy se uklidnil bylo na prsu, jenže mě přišlo, že už mi je celé vysál a že už tam prostě nic není, následoval jeden zoufalý telefonát mamce a další zoufalý telefonát laktační poradkyni do porodnice Kolín, od mamky rada byla udělat mu umělé mléko, od laktační poradkyně mít ho celou noc na prsu. Ani jedno jsem nechtěla, ale řev neustával, Matýsek se tolikrát dokonce úplně zalykal až dusil z toho pláče, že ze zoufalství jsem ho ve 23hod. naložila do auta a jeli jsme k sestřenici do Benešova pro umělé mléko. Po cestě samozřejmě usnul tam i zpátky, přijeli jsme a nedovolila jsem si ho vzbudit, tak jsem ho nechala spát v autosedačce, spal asi do 4 hodin do rána. Další pondělí se skoro opakovalo to samé, zase od cca 16hod. pláč a nic nepomáhalo. Takže v 21,30hod jsem ho zase naložila do auta a jela na výlet tentokrát směr Bělokozly a pak na opačnou stranu směr Stříbrná Skalice, v autě usnul, ale po příjezdu domů se probudil, tak tedy jsem ho nakojila a pak naštěstí usnul v postýlce. Bála jsem se, že pondělky nebudou Matýskovy oblíbené dny. Ale pak na konci šestinedělí, pár dní před Štědrým dnem se stalo něco neuvěřitelného a to, že po prvním uložení Matýsek plakal cca 45 minut, následovalo přiložení k prsu a poté už usnul - relativně brzy v půl deváté. Další den už usnul hned po uložení do postýlky. Tak skončilo šestinedělí a čekaly nás první Vánoce s Matýskem.

Pobyt v porodnici

V porodnici jsem byla ze začátku jako Alenka v říši divů. Poprvé vůbec v nemocnici. První den jsem se snažila dospat a byla jsem šíleně unavená. Strava byla otřesná, nechápu jaktože rodičky nemají nějakou jinou stravu, vždyť potřebují jíst zdravě a pestře, ne bílé rohlíky a margarín... To bylo asi to nejhorší. Nebo nejlevnější salám... Každý den dva skyry. Obědy nebyly až tak tragické, ale bylo to takové dietní, já měla dost hlad. Výhodu to mělo, že jsem z porodnice odcházela s původní váhou, co jsem měla před otěhotněním :-) Chvilku mi trvalo, že jsou na oddělení šestinedělí dvě skupiny sestřiček a to sestřičky pro miminka a sestřičky pro nás rodičky. Sakra to mi nikdo neřekl. No takže v porodnici to probíhalo jinak asi standartně, v neděli jsem měla spolubydlící, která ale ten den odcházela, v pondělí mi předali Matěje do péče a to jsem byla na pokoji sama, v noci Matýsek tedy pěkně plakal, já nezkušená jsem s ním dělala psíkusy, vlastně už si to ani moc nepamatuju, nakonec nějak usnul, přiznávám nějak mi ty vzpomínky vytěsnily zážitky dalších dní doma. A v úterý tam přišla holčina po císaři, já doufala, že ve středu nás pustí domů, tak jsem se s ní nechtěla moc seznamovat. To jsem se ale spletla, protože Matýsek měl žloutenku a tak si nás tam ještě nechali a on musel pod lampu. Výhodu to mělo, že mi ho nosili jenom na kojení, přebaleného, takže jsem se o nic nemusela starat. Aspoň jsem si pěkně odpočinula, pořádně se vyspala a nabrala síly na následující období doma. Návštěvy za mnou chodily, Matýsek pořád jen spal, tehdy jsem si myslela, že mám štěstí, že máme spavé miminko, to se ale příchodem domů změnilo... Prý ta spavost mohla být způsobena tím, že měl tu novorozeneckou žloutenku. V pátek, v den propuštění, nás tedy dlouho napínali, jestli nás pustí domu, někdy po obědě přišla doktorka, že můžeme domů. Radostnou zprávu jsem hned zavolala mému muži a začala balit. Domů jsem se těšila moc, ale zároveň jsem měla strach jestli to doma sami všechno zvládneme. Jinak co se týká kolínské porodnice, já byla spokojená. Některé drobnosti tam neměli ještě tak vychytané, jelikož bylo brzy po znovuotevření zrekonstruovaných prostor, ale věřím, že časem to všechno vylepší a hodně maminek tam bude spokojených. Samozřejmě je to hodně o lidech, o doktorech a sestřičkách, jak jsem napsala, já měla štěstí na skvělého doktora porodníka a to je to hlavní. To že na oddělení šestinedělí byla jedna sestřička příjemná jak osina v prdeli, to se dá nějak přežít. Po pár dnech jsem pochopila, že zas až tak hrozná není, když po ní nic nechci :-D Jo a ještě musím říct, že pan primář, který chodil na vizitu byl taky sympaťák a od pohledu milý člověk a to je také důležité.