Chtěla jsem toho napsat více, ale jak k tomu sednu, tak mi dojdou slova...

 Už jsem chtěla napsat, že se nám usínání srovnalo, ale zrovna dnes se mu zase nechtělo. 30 minut tam vykřikoval až jsem musela si k němu sednout a 15 minut u něj být a až potom teprve usnul. A to si sám řekl v 19,15, že se chce jít koupat, což beru jakože chce jít spát... Je to asi za to, že minulou noc se probudil jen dvakrát. Sice teď máme budíčky v 6, ale pořád lepší než v létě v 5... Vlastně poslední dny a týdny jsou doslova utrpení, koronavirová pandemie nás zase sužuje a jelikož nejsem očkovaná, tak nikam nemůžeme a přiznávám trochu se bojím nákazy, takže jsme celkem bez sociálního kontaktu a vlastně jen čekáme a čekáme až to přijde... a ono pořád nic. Asi to čeká na nějaký speciální datum... no to budou Vánoce... 

To už je minimálně na panáka...

 nebo spíš na deset panáků. Při mé dlouhé abstinenci by možná stačily i tři... To bych pak snad lehla a nic neslyšela a bylo mi všechno jedno. Ale není cílem se stát alkoholikem, protože situace posledních dní, týdnů, měsíců, let... by si to žádala každý den... a tomu už se říká alkoholismus... no takže mi nezbývá než sežrat dva balíčky bebe sušenek promazaných prošlou zakysanou smetanou a zajíst to pytlíkem arašídových křupek...  v těch těhotenských kilech se to ztratí... Jak jinak vydržet ty každodenní mateřské starosti.... to je fakt na budku. Já si nechci pořád jen stěžovat, ale v mém okolí neznám nikoho, kdo by měl dítě, které ještě ve dvou letech se budilo v noci každou hodinu, kolikrát nezabere ani na 15 minut, to se tam převaluje z jedné strany na druhou, vrtí se, točí se dokola až prostě zjistí, že nemůže usnout, tak začne kňučet... Do toho po třičtvrtě roce, kdy jsem si myslela, že máme uspávání zmáknuté a vydrží mu to (prosím aspoň něco...), tak tři dny po druhých narozeninách najednou nechce sám usínat a pořád se kroutí, cestuje, převaluje, odkopává v posteli a prostě ne a ne usnout a je to čím dál horší, dnes to trvalo celou hodinu a půl než usnul, mezitím jsme půl hodiny seděli v obýváku na gauči... ufff je to 45 minut co usnul, a teď co píšu tyto poslední slova, tak už tam zase kňučí... přetočený napříč postele, odkopaný a leží na vrtačce, kartáčku na zuby a mém hřebenu... Je to normální??? Do toho má rýmu. To je fakt ošklivá nemoc, protože se neumí vysmrkat a tak nemůže v noci dýchat nosem a tak nemůže spát, to znám, je to fakt hrozný a člověk se nevyspí. Asi dvakrát za rýmu mohl růst zubů. No super noc mě zase čeká... To mám za to, že jsem teď na víkend vrazila Matýska k babičce a dědovi a spala jsem jak naposledy před více než dvěma roky... rozumějte, že jsem v deset usnula a probudila se v půl čtvrté, pak jsem naštěstí ještě usnula a s dvěma probuzeními spala do cca 7 hodin. takový luxus si za poslední dva roky nemůžu dovolit a počítám, že ještě minimálně další dva roky nedovolím... skvělé vyhlídky. A to prý spánek je pro lidské tělo důležitý, děje se při něm spousta důležitých regeneračních procesů, tak proč sakra příroda nebo Bůh nezařídil, aby všechny děti po narození spinkaly celou noc... Kolik by bylo na světě šťastnějších lidí (hlavně teda matek, vlastně nakonec i otců, protože u nás to nevyspání má sakra velký vliv na náš vztah a fungování a řešení všelijakých situací přes den. vlastně vůbec nic nemůžeme vyřešit, fungujeme jen v tom nejdůležitějším pro přežití, což je nakoupit a uvařit jídlo a o nějaké vztahu už se dávno nedá ani mluvit...) ha uběhlo deset minut a už zase kňučí. mám skočit z okna já nebo jeho mám pověsit z okna ven... myslím, že dnes asi ani nepůjdu spát, to nemá ani smysl... pořád vstávat z postele, asi si dám židli s počítačem za dveře pokojíku abych to měla blízko a zbytečně si nelehala do postele, z které se mi fakt nikdy nechce vstávat... teď je docela k smíchu nebo spíš k pláči? když si vzpomenu jak se mi nikdy nechtělo vstávat ráno do práce... bože kéž bych mohla teď vstávat za noc jen jednou a to ráno do práce... někoho tyhle řeči můžou možná nudit, protože je to pořád dokola spánek nespánek, ale věřte, že to je fakt náročné, střídavě fyzicky a psychicky. Když už se vám občas podaří usnout v noci i na dvě hodiny tzn. že se nebudí tak často, tak je zase v 5,30 vzhůru no a to teď v zimě je fakt na budku když musíte vstávat a venku je ještě dlouho tma. No nic nedá se nic dělat veškeré rady, které mi kdekdo dává jsou s prominutím k hovnu. Akorát mě to ještě víc vydeptá, když někdo přijde s přelomovou radou a já na to řeknu jen, že to už jsem zkoušela, nebo to vzápětí zkusím a je to k ničemu. Někdo má holt diagnozu takovou, někdo makovou a někdo takovou, že mu prostě není přáno spát v noci aby pak mohl přes den být ta pohodová máma plná energie, nápadů na hry doma i venku, která každý den vaří a peče, do toho má pořád všude uklizeno a ještě vypadá jak modelka, protože přeci je celý den doma, tak má čas se ráno učesat, nanést všemožné krémy proti vráskám (v mém věku už by to fakt bylo potřeba), pak se nalíčí, oblékne si aspoň něco trochu jiného než tepláky a špinavé tričko, vyžehlí všechno prádlo, načančá (vyzdobí) byt při jakékoliv příležitosti velikonoce, halloween, vánoce, atd... a po večerech třeba ještě pracují, aby přišla na jiné myšlenky a přivydělala si aspoń něco k té rodičovské almužně... a ještě si stihnou s mužem večer pustit film, vypít sklenku vína, popovídat atd... No nic z toho se u nás nekoná... Nebojte, nevěřím, že ostatní mámy toto všechno zvládají, ale já bych chtěla aspoň občas aspoň něco z toho. No takže jak z toho ven, kdy se něco změní, holt se uvidí jestli tohle ještě vydržím několik let, pak ze mě bude taková troska, že si o mě nikdo neopře ani kolo a ty děti si se mnou moc neužijí (o muži nemluvím, ten si se mnou neužije už víc jak dva roky) a pak mě stejně nejpozději v 15 letech pošlou do zadní části těla...

Jo taky dobré rady jsou typu - to je jen období, to se zase změní, to změní ale leda k horšímu a nebo sice k lepšímu, ale k horšímu se změní zase něco jiného. Matýsek dva roky - nemluví - ani slovo, nočník obchází obloukem, nijak ho nenutím, ale docela by bodlo, kdyby aspoň někdy měl tu snahu, protože když se vám za dopoledne 4x pokadí do plíny a vy to vždy přebalíte, tak to je práce, ta spotřeba plínek, toho smradu, toho odpadu..., do schodů chodí jedině za ruku, zdaleka nejí všechno co mu naservíruji, takže je to někdy boj zjistit jestli jako jen nemá hlad a nebo mu to co před pár dni jedl, najednou nechutná..., dále v autosedačce je to boj, to se asi jako nudí, nebo se mu sedí nepohodlně, nebo já už fakt nevím, to trvá už taky několik měsíců, možná víc jak rok, že prostě v sedačce po chvíli hučí, kňučí, brečí, nevydrží ani půlhodinovou cestu být v klidu. a to vždy jedeme, když je najedený, vyspaný, přebalený, má vždy nějakou hračku a nic nepomáhá. Občas mi někdo řekne to je fakt divný dítě. Jo je. Já to říkám už dávno. Ale je náš a my ho máme moc rádi, ale obávám se, že bych ho měla ještě víc radši, kdyby se aspoň ten spánek zlepšil...

No nejlepší je, jak teď týden nechce vůbec doma usínat, že u babičky a dědy usnul o víkendu hned jak lehnul. To jako fakt nechápu. Co dělám pořád špatně, to se mu jako u nás doma fakt tak nelíbí, to tu je fakt tak nespokojený, to to fakt i po těch dvou letech s ním neumím? Někdo mi řekne, děti se vždy u prarodičů chovají jinak, ale proboha proč??? To je fakt na palici, to se nedá vydržet, já ho mám každý den doma, já si chci večer už odpočinout, tak mít jiný program než jenom bojovat s ním aby usnul a pak celá vyčerpaná a vydeptaná se jít umýt, zčíhnout debilní zprávy, instagramy, facebooky a jít spát s tím, že za hodinu už mě zase budí... ráda bych psala všelijaké zážitky co jsme zažili zajímavého, čím jsme si udělali radost, jaké pokroky Matýsek dělá, čemu se smějeme, ale zatím stále ty negativní pocity a zážitky převládají před těmi pozitivními, takže ty pozitivní úplně na konci dne vytěsním a jen si říkám, kdy se vzbudí, jak často se bude budit, v kolik ráno budeme mít budíček a tak. Je to na budku. Je to k zbláznění. Hele, už tam zase kňučí, takže noc mě čeká luxusní. Fakt pecka, jdu vyskočit asi z okna.

Už jsem chtěla skončit, ale ještě napíšu jednu drobnost, dnes ho bude asi trápit ta rýma, ale jinak poslední měsíce se prostě budí podle mě protože usíná a spí jedině na břiše a když se přetočí na záda, většinou se i odkope z peřiny tak se budí a začne kňučet a kňučí do té doby než někdo nepřijde nepřetočí ho zpátky na břicho a nepřikryje... To je taky asi rarita mezi dětmi, neslyšela jsem kohokoliv že by mu tohle dítě dělalo... Dá se vůbec nějak naučit aby se v noci přetočil sám na břicho a spal dál? vždyť přetáčí se snad už od nějakého čtvrtého nebo pátého měsíce??? Nechápu. No nic, už jsem toho negativního napsala tolik, že už je mi blbé pokračovat, při té vyhlídce jaká bude dnešní noc a vlastně i další noci, mě nic pozitivního nenapadá...

Sežrala jsem vše co jsem výše popsala a je mi zas těžko, takže i kdybych mohla tak stejně neusnu, to jsem si teda pomohla... Ten buben mi fakt už překáží hodně.

Tok myslenek posledních týdnů a měsíců

Matyskovi jsou dva roky. Ufff. Dárky měly velký úspěch: pracovní ponk, rostoucí zidlicka,traktor s vozíkem, bagr velký, batůžek, knížky,lepící sešity,plyšový mluvící krteček, nová sedačka do auta z druhé ruky  zatím úspěch nemá. Vlastnoručně upečený dort (piškot) se mi moc nepovedl. Asi se na to příště vyprdnu a koupíme. 

Poslední měsíc se Matýsek budí v noci každou hodinu. To je fakt vyčerpávající...a to člověk vyhlíží už lepší noci a ono je to spíš horší. Rostou mu Poslední stoličky ale to ho to musí trápí tak dlouho? Poslední měsíce je pro mě obzvláště náročné k němu vstávat. S pupkem pořád vstávat z postele a zase ulehat. Sotva zaberu, už zase vstávám... dny jsou pořád také náročné protože na to nevyspání se fakt nedá zvyknout... takže kdy už se něco změní...asi nikdy protože brzy se nevyspim už vůbec... No jo co se dá dělat tak možná snad za pár let... změnu času jsme zvládli v pohodě. V den narozeninové oslavy 6.11. prvně nespal vůbec přes den. Večer byl tak pretazeny že mu nešlo usnout tak jsem si musela lehnout s ním a od té doby jinak neusne. Takže jediné co fungovalo, samostatné usínání, už nefunguje... to bude zahul za měsíc... když vyrazíme ven,už netrvá na motorce takže chodíme pěšky. Někdy  to jde snadno, někdy musím pořád přemlouvat ať jde když někam potřebuji dojít. Každopádně brzy začne ukazovat na batoh a chce něco jist o když doma dostane svačinu velkou. Nechápu kam to dává. Takže pak se cpe ještě venku. Kolikrát ani nikam nedojde když nemá něco v ruce... občas několikrát týdně zazijeme vztekaci scénu že si lehá na zem. V obchodě už je to velký pomocník,vezme si malý košík a pak z něj vyndavá věci na pás a pak zvládne sám zaparkovat košík. 

Je to smutný když napíšu že za den je pár radostný radostných okamžiků ale většinou je to zákaz jeho průzkumné činnosti, neustálé uklízení rozhazenych věci z šuplíku,skříněk v kuchyni, oblečení a hraček v pokojíku. Postupné stěhování věcí z dolních šuplíku nahoru skončilo,už to prostě není kam dávat... bohužel tak dochází k ničení věcí... 

Tak jo, nějak nebyl čas nebo nálada nebo energie

A nebudu psát, že to hrozně rychle letí, protože jsou dny, které se táhnou jako hlen... a je jich možná víc než těch, co utečou jako voda. Naposledy jsem psala ještě v zimě, a od té doby se něco málo změnilo... Teď bych měla napsat, Matýskovi budou za chvíli dva roky... velkej kluk. Jo. Jaro bylo víceméně ve znamení čekání na to, až Matýsek bude sám chodit a tak to bylo náročné. Byla dlouho zima, myslím, že až do května jsme topili a chodili v mikině a bundě. V březnu nás potkal tvrdý lockdown, zákaz opuštění domova, bylo to na palici, člověk nesměl na výlet mimo okres, jako vážně. Ale asi to pomohlo, když ne covidu, tak určitě něčemu jinému, ale o tom až jindy. Takže plán po skončení zákazu byl takový, že začneme více jezdit na výlety a za zábavou. No realita byla samozřejmě zase jiná, na výletě jsme byli všichni možná dvakrát nebo třikrát, ani si nepamatuju. Pak jsem byla párkrát s Matýskem jen sama. No a na konci května konečně, když se oteplilo, doma jsme udělali v obýváku prostor pro Matýskovu chůzi, tak udělal nejdřív večer pár kroků doma, a druhý den dopoledne jsme šli hned trénovat ven... to bylo radosti :-) konečně. Ještě před tím jsem ho objednala na fyzioterapii, to se asi zalekl a nechtěl tam, tak radši začal chodit, ale stejně jsme tam pak šli aby ho paní fyzioterapeutka zkoukla jak chodí a poradila nám. Jeho chůze se zlepšovala rychle, dávali jsme od začátku BF boty - se širokou špičkou a na vysoký nárt, stejně by se do normálních bot nevešel...

Takže začala radost venku i doma, naše procházky venku nabraly hned jiný směr, buď jsme zkejsli jen u nás na hřišti nebo došli na nejbližší jiné hřiště nebo šli bez kočárku jen kam nás (Matýska) nohy nesly a to jsme došli jen na náměstí a zpět a byl to výlet na dvě hodiny. 

Ještě jsem zapomněla napsat, že od února spí Matýsek přes den jen jednou. Stále se v noci budí, ale už jsou i noci kdy jen dvakrát a naštěstí hned usne, ale abyste si nemysleli pořád je více nocí, kdy se budí víckrát, párkrát měl ještě noční mejdany, a pak to dospával ráno do osmi nebo půl deváté. Prostě celou noc se ještě dlouho nevyspím... Na konci června měl rýmu, která mu nedala spát a tak to byl vzhůru každou hodinu a blbě se mu spalo. V polovině srpna mu začal kašel, který přešel v rýmu a to jsme se nevyspali už vůbec, protože když ho nebudil plný nos, tak zase kašlal. Takže byly dvě tři noci, kdy jsme nespali skoro vůbec, Matýsek pak spal třikrát za den, snad to trochu dohnal, naštěstí jsme to vyléčili a mohli odjet do Ostravy, to byla vlastně jediná dovolená za léto, když nepočítám dvakrát pobyt na chalupě. Taky už byl třikrát na prázdninách u babičky a dědy a zvládl noci beze mě v pohodě, dokonce nejspíš spal lépe a hlavně déle než doma. Zvláštní. 

Jídlo se tak nějak střídá, jedno jí hodně, jednou málo, jednou sní vše co vidí, jednou si vybírá a těžké zjistit na co má zrovna chuť, ale když už mu budou ty dva roky, tak se to snažím řešit méně, hlavně od cizích tetiček dostává sušenky, což se mi nelíbí, ale snad mu to jednou za čas břicho neprovrtá.

Takže je 1.září, konec léta zdá se být také chladnější jako začátek, plavání jsme si moc neužili, i když Matýsek v malém bazénku na chatě i na chalupě snad jo. Navštívil za léto i dvě zoo - v Olovnici a v Táboře. Ještě ho to až tolik nebralo, asi příští rok to už bude větší zábava. Přemýšlím, kam jsme se ještě vydali - na řepařskou dráhu u Kolína, dvakrát do Zruče nad Sázavou na dětské hřiště, dvakrát do Chocerad na dětské hřiště, na Malý Blaník, k soutoku Sázavy a Želivky, víc mě zrovna nenapadá, až si vzpomenu, tak dopíšu.

Matýskovi bude za chvíli 15 měsíců - rok a čtvrt

 Ty brďo, člověk by řekl - už velký kluk... Sice ještě nechodí, ale říkám si, pořád ještě čas. A celou noc nespí... i když... o tom až později.

Tak nám konečně po dvou letech zase nasněžilo a mohli jsme si užít s Matýskem sníh a bobování. Rozehřáli jsme se na malé mezi u hasičárny, pak hned na větší mezi a nakonec jsme sjeli i velký kopec, tam jsme potom chodili každý den na bobování. Matýskovi se to líbilo, jednou se převrátil obličejem do sněhu, to se mu sice nelíbilo, ale za chvíli byl klid. Vlastně jsem se zapomněla podělit ještě o zážitek v podobě cesty do Ostravy. Takže jak u nás nasněžilo, tak jsme odjeli do Ostravy, kde po sněhu nebylo ani památky. Trochu smutné. Ale podnikli jsme výlet na hrad Hukvaldy, ten se Matýskovi asi moc nelíbil, nebo jen nebyl správně vyspinkaný. Prostě v kočárku po nějaké době začal plakat a v nosítku to bylo ještě horší, pořád se vytahoval a nakláněl, spát nějak asi nechtěl, i když by byl už čas spánku, takže jsme zažili půlku cesty pořádný tyjátr... Trochu ostuda, ale co, určitě jsme nebyli první ani poslední... Reputaci si zlepšil výletem do Beskyd na Švarnou Hanku, tam jsme ho tedy vzali už do krosny, chvíli si půjčil boby od sestřenky a to byl vážně spokojený :-) výlet se opravdu povedl. Ještě k přesunu do Ostravy - po cestě tam spal cca něco přes hodinu, na rozbitém úseku dálnice přibližně po hodině jízdy se probudil, ale pak ještě naštěstí na chvíli usnul, takže cesta byla celkem v pohodě, pláč a nespokojenost byla zahnána jídlem a hrou v podobě puzzle v plechové krabičce. Cestu zpátky prospal celé dvě hodiny a poslední hodina cesty už se dala zvládnout v pohodě. Jen tak dál, snad další cesty budou také v pohodě. Jo a vlastně i v Ostravě tak nějak celkově lépe v noci spal, takže jsem si konečně skoro po dvou letech mohla večer dát drink - no a co jiného než Aperol Spritz - což bylo před dvěma lety poslední pití, které jsem si dávala do nosu v Ostravě.

No po návratu domů naštěstí sníh u nás pořád byl a padalo dál a dál. Takže bobovačka pokračovala, když už to vypadalo, že v nížině roztává, tak jsme odjeli na Sibiř a tam bylo sněhu ještě dostatek. Spánek byl zase v noci nic moc a zase měl dvě noci kdy měl noční mejdan - prostě nechtěl spát ani na mě ani vedle mě v posteli ani v jeho postýlce... bylo to šílený.

Teď mě napadá, že jsme také slavili úspěch v podobě několika bobků v nočníku, jak úspěšně jsme ovšem začali chodit na nočník, tak jsme také skončili, bohužel pak přišlo pár neúspěšných pokusů a teď několikrát vyloženě po posazení na nočník vyloženě z něj utíkal. Tak tomu dáme ještě čas.

Zubařka upozornila na to, že je nutné čistit zoubky, no jo jenže vysvětlete to Matýskovi...to prostě nejde, zatím to zkouším po dobrém ale bez úspěchu. Obávám se, že budu muset přistoupit na ráznější formu.

No a proč jsem se vlastně dostala k napsání tohoto dalšího článku? noc z 29. na 30.1. byla zvláštní - první noc po roce a čtvrt... teda ještě na vysvětlenou - zapomněla jsem na chatě chůvičku... no a Matýsek mě přivolal pláčem až v šest hodin ráno... nevím kolikrát a jestli byl za noc vzhůru, asi jsem ho prostě bez chůvičky neslyšela. Ne, že bych se vyspala, to zas ne, samozřejmě jsem se budila v pravidelných naučených intervalech, do toho vedle mě chrápající muž, takže osvěžující plnohodnotný spánek se zatím nekoná, ale samozřejmě to bylo mnohem pohodlnější a odpočinkovější, než když musím šestkrát za noc vstávat a nechat po sobě hopkat Matýska... Jako chtěla bych být optimista, ale... znám Matýska, občas prostě má dobré dny i noci ale že by se naučil spinkat a bylo takových nocí více??? pche... dobře by se na to zvykalo, ale zůstanu nohama pevně na zemi. Takže se spíš teď děsím dnešní noci. No nic nebudu na to myslet a jdu spát a budu doufat, že mě prostě probudí Matýsek až ráno :-)

Vánoce a Silvestr

 Tak má Matýsek za sebou druhé Vánoce a Silvestr ale vlastně první, z kterých vůbec něco měl, pod stromečkem chtěl rozbalovat hlavně cizí dárečky :-) k večeři si dal jako velký kluk kapra s vlastním salátem (z kapra jsem obrala strouhanku a salát byl z brambor, mrkve, vajíčka a jogurtu) no a než rozbalil všechny svoje dárky, tak bylo skoro devět hodin, naštěstí si naspal přes den a tak mohl v tento výjimečný den ponocovat :-) ovšem na nějaké hraní ani nebyl čas, na to se musel pořádně vyspat a až druhý den si pořádně prohlédnul všechny dárky a hrál si s nimi. Období mezi svátky se odehrálo v kruhu rodinném, přejídání, návštěvy, procházky venku. Pak jsme se na pár dní vrátili domů a na Silvestra odjeli na chatu, kde jsme zase dělali procházky za sněhem i do kopců. 

Spánek se Matýskovi už začíná trochu měnit na jeden spánek denně, ale pořád to není ono a tak spí stále dvakrát denně, ale odpolední spánek se posunuje čím dále a to se mi nelíbí, pak totiž chodí spát večer pozdě a to se mi taky nelíbí. Takže teď máme takové přechodové období, než se to ustálí na jednom spánku denně. Zase se bude dát lépe plánovat nějaké výlety a tak. Když teda k tomu bude počasí. Matýsek se dost rozjedl, někdy baští za dva, ale samozřejmě jsou některé jídla, která mu chutnají méně :-)

Co se změnilo, že jsem omezila noční kojení na jedno kojení za noc kolem cca půl druhé. Od jeho 14 měsíců jsem teď dokonce zrušila i to a šlo to bez problému, tak snad to tak i bude nadále. Párkrát jsme posadili Matýska do krosničky a zdá se, že se mu v ní líbí, tak se budeme těšit na výlety :-)

Teď by chtělo ještě Matýska naučit na nočník, což se o Silvestru náhodně povedlo a udělal bobek. Ale jinak to nejde vychytat. 

Křesílko co dostal Matýsek od Ježíška se mu líbí a rád si na ně prohlíží knížky, i když je stále trhá ty s odklápěcími obrázky. Taky už se naučil trochu skládat z kostek komínek, ale pořád ho radši bourá. 

23.12. jsem mu našla stoličku vlevo dole.

S chodítkem chodí jako o závod, ale sám si zatím netroufá.