Egersund

Můj první samostatný volný den a já se probudila do zatažené oblohy, takže se mi ani nikam moc nechtělo. Ale doma jsem zůstat taky nechtěla. Měla jsem tři plány. Vzhledem k počasí jsem ale nakonec zvolila výlet vlakem do Egersundu, což je asi 50 km na jih od Bryne. Město to není moc velké, ale v průvodci píšou, že patří mezi nejhezčí města v této oblasti vzhledem k opravdu velkému množství dřevěných domečků.

Takže když v půl desáté u nás vysvitlo sluníčko, začala jsem balit a vydala se autem do Bryne, kde jsem auto nechala, koupila lístek a čekala na nádraží na vlak. V tu chvíli se zatáhlo začala pořádná chumelenice. Chtěla jsem si to vyfotit, ale ouha - foťák nikde. No to snad neni možný, říkám si: jedu na výlet a nevezmu si foťák... To už je teda vážně zlý s tou mojí pamětí. Tak jsem byla pěkně naštvaná, ale co řekla jsem si, že se aspoň projedu vlakem, stejně když bude hnusný počasí, tak nebude co fotit. Jízda vlakem trvala půl hodiny, cestou byly krásné výhledy na moře na jedné straně a na straně druhé na skály, jezera, skály, jezera, v dálce hory. Počasí se umoudřilo, takže bylo vidět docela daleko.

Neměla jsem žádnou mapu Egersundu, takže jsem šla kam mě nohy nesly. Jen jsem si v průvodci přečetla, jaké ulice jsou nejhezčí a našla si to na Google mapách a pak šla po paměti. Naštěstí to není velké město a můj geodetický čmuch mě dovedl na opravdu pěkná místa po městě :-)

Centrum města se spoustou dřevěných domečků a přístavem jsem měla projitý za chvilku. Pak jsem viděla nějakou ceduli se znakem turistické oblasti, tak jsem šla podle šipky, cesta vedla do velkýho kopce, tak jsem si říkala, aspoň odtud bude výhled na město. Dostala jsem se až nad město, kde byl rozsáhlý park s mnoha cestičkami, tak jsem to tam trochu prolezla. Místy bylo dost sněhu i na cestě, jezera byly zamrzlý, vylezla jsem na pár pěkných vyhlídek. Za celou cestu jsem potkala akorát jednu skupinku s dětmi a dva běžce, takže jsem se i chvílemi v tom lese bála. Na jednom rozcestí byla i mapa, v které jsem se ale vůbec neorientovala, takže jsem prostě šla zase jenom kam mě nohy nesly a tak nějak do kopce, abych měla co největší rozhled. Výhled byl opravdu krásný, jen škoda, že jsem neměla ten foťák... z mobilu ty fotky nejsou tak pěkný.

Když už jsem si myslela, že jsem došla dost daleko, tak jsem se začala vracet a šla jsem po značkách na parkoviště, odkud jsem vycházela do tohoto parku. Na parkoviště jsem se dostala relativně brzy a právě včas, protože zrovna se spustila taková chumelenice, že jsem byla ráda, že už nejsem tam nahoře v lese. Zpátky do centra jsem nechtěla jít po stejné cestě, tak jsem využila šipky po turistickém chodníku do centra. Jenže byla jsem tak zamotaná, že jsem vůbec nevěděla kam jdu. A když jsem došla k nějaké řece kterou jsem překročila a šla po druhém konci, tak jsem si i říkala, bůhví kam jdu a kde se ocitnu a kdoví jestli se spíše od centra nevzdaluju a pak to budu mít na nádraží strašně daleko. Tak jsem si říkala, až někoho potkám, tak se zeptám, ale zrovna v té chumelenici (už jsem byla zapadaná jak sněhulák) nikoho nepotkala. A pak jsem viděla lávku přes řeku, tak jsem tam odbočila a v tu chvíli jsem už viděla logo jednoho obchodu, které jsem viděla v centru, takže jsem se zase našla :-) Jelikož v tu chvíli přestalo sněžit do dalšího vlaku mi zbývalo ještě spousta času, tak jsem prošla úzké uličky ještě jednou, dala si vynikající točenou zmrzlinu a pak nabrala směr nádraží.

Během těch 3,5 hodin co jsem byla v Egersundu se vystřídalo zataženo, sluníčko i chumelenice :-D konečně typické norské počasí :-)

Ve vlaku jsem se zase kochala okolím, i když moc to nešlo, protože ten vlak jede strašně rychle, to člověk ani nestíhá koukat na obě strany a pořádně se kochat.

Jak to počasí vypadalo děsivě, tak to zas tak strašný nebylo a byl z toho pěkný výlet akorát škoda toho foťáku, no :-