A nebudu psát, že to hrozně rychle letí, protože jsou dny, které se táhnou jako hlen... a je jich možná víc než těch, co utečou jako voda. Naposledy jsem psala ještě v zimě, a od té doby se něco málo změnilo... Teď bych měla napsat, Matýskovi budou za chvíli dva roky... velkej kluk. Jo. Jaro bylo víceméně ve znamení čekání na to, až Matýsek bude sám chodit a tak to bylo náročné. Byla dlouho zima, myslím, že až do května jsme topili a chodili v mikině a bundě. V březnu nás potkal tvrdý lockdown, zákaz opuštění domova, bylo to na palici, člověk nesměl na výlet mimo okres, jako vážně. Ale asi to pomohlo, když ne covidu, tak určitě něčemu jinému, ale o tom až jindy. Takže plán po skončení zákazu byl takový, že začneme více jezdit na výlety a za zábavou. No realita byla samozřejmě zase jiná, na výletě jsme byli všichni možná dvakrát nebo třikrát, ani si nepamatuju. Pak jsem byla párkrát s Matýskem jen sama. No a na konci května konečně, když se oteplilo, doma jsme udělali v obýváku prostor pro Matýskovu chůzi, tak udělal nejdřív večer pár kroků doma, a druhý den dopoledne jsme šli hned trénovat ven... to bylo radosti :-) konečně. Ještě před tím jsem ho objednala na fyzioterapii, to se asi zalekl a nechtěl tam, tak radši začal chodit, ale stejně jsme tam pak šli aby ho paní fyzioterapeutka zkoukla jak chodí a poradila nám. Jeho chůze se zlepšovala rychle, dávali jsme od začátku BF boty - se širokou špičkou a na vysoký nárt, stejně by se do normálních bot nevešel...
Takže začala radost venku i doma, naše procházky venku nabraly hned jiný směr, buď jsme zkejsli jen u nás na hřišti nebo došli na nejbližší jiné hřiště nebo šli bez kočárku jen kam nás (Matýska) nohy nesly a to jsme došli jen na náměstí a zpět a byl to výlet na dvě hodiny.
Ještě jsem zapomněla napsat, že od února spí Matýsek přes den jen jednou. Stále se v noci budí, ale už jsou i noci kdy jen dvakrát a naštěstí hned usne, ale abyste si nemysleli pořád je více nocí, kdy se budí víckrát, párkrát měl ještě noční mejdany, a pak to dospával ráno do osmi nebo půl deváté. Prostě celou noc se ještě dlouho nevyspím... Na konci června měl rýmu, která mu nedala spát a tak to byl vzhůru každou hodinu a blbě se mu spalo. V polovině srpna mu začal kašel, který přešel v rýmu a to jsme se nevyspali už vůbec, protože když ho nebudil plný nos, tak zase kašlal. Takže byly dvě tři noci, kdy jsme nespali skoro vůbec, Matýsek pak spal třikrát za den, snad to trochu dohnal, naštěstí jsme to vyléčili a mohli odjet do Ostravy, to byla vlastně jediná dovolená za léto, když nepočítám dvakrát pobyt na chalupě. Taky už byl třikrát na prázdninách u babičky a dědy a zvládl noci beze mě v pohodě, dokonce nejspíš spal lépe a hlavně déle než doma. Zvláštní.
Jídlo se tak nějak střídá, jedno jí hodně, jednou málo, jednou sní vše co vidí, jednou si vybírá a těžké zjistit na co má zrovna chuť, ale když už mu budou ty dva roky, tak se to snažím řešit méně, hlavně od cizích tetiček dostává sušenky, což se mi nelíbí, ale snad mu to jednou za čas břicho neprovrtá.
Takže je 1.září, konec léta zdá se být také chladnější jako začátek, plavání jsme si moc neužili, i když Matýsek v malém bazénku na chatě i na chalupě snad jo. Navštívil za léto i dvě zoo - v Olovnici a v Táboře. Ještě ho to až tolik nebralo, asi příští rok to už bude větší zábava. Přemýšlím, kam jsme se ještě vydali - na řepařskou dráhu u Kolína, dvakrát do Zruče nad Sázavou na dětské hřiště, dvakrát do Chocerad na dětské hřiště, na Malý Blaník, k soutoku Sázavy a Želivky, víc mě zrovna nenapadá, až si vzpomenu, tak dopíšu.
