nebo spíš na deset panáků. Při mé dlouhé abstinenci by možná stačily i tři... To bych pak snad lehla a nic neslyšela a bylo mi všechno jedno. Ale není cílem se stát alkoholikem, protože situace posledních dní, týdnů, měsíců, let... by si to žádala každý den... a tomu už se říká alkoholismus... no takže mi nezbývá než sežrat dva balíčky bebe sušenek promazaných prošlou zakysanou smetanou a zajíst to pytlíkem arašídových křupek... v těch těhotenských kilech se to ztratí... Jak jinak vydržet ty každodenní mateřské starosti.... to je fakt na budku. Já si nechci pořád jen stěžovat, ale v mém okolí neznám nikoho, kdo by měl dítě, které ještě ve dvou letech se budilo v noci každou hodinu, kolikrát nezabere ani na 15 minut, to se tam převaluje z jedné strany na druhou, vrtí se, točí se dokola až prostě zjistí, že nemůže usnout, tak začne kňučet... Do toho po třičtvrtě roce, kdy jsem si myslela, že máme uspávání zmáknuté a vydrží mu to (prosím aspoň něco...), tak tři dny po druhých narozeninách najednou nechce sám usínat a pořád se kroutí, cestuje, převaluje, odkopává v posteli a prostě ne a ne usnout a je to čím dál horší, dnes to trvalo celou hodinu a půl než usnul, mezitím jsme půl hodiny seděli v obýváku na gauči... ufff je to 45 minut co usnul, a teď co píšu tyto poslední slova, tak už tam zase kňučí... přetočený napříč postele, odkopaný a leží na vrtačce, kartáčku na zuby a mém hřebenu... Je to normální??? Do toho má rýmu. To je fakt ošklivá nemoc, protože se neumí vysmrkat a tak nemůže v noci dýchat nosem a tak nemůže spát, to znám, je to fakt hrozný a člověk se nevyspí. Asi dvakrát za rýmu mohl růst zubů. No super noc mě zase čeká... To mám za to, že jsem teď na víkend vrazila Matýska k babičce a dědovi a spala jsem jak naposledy před více než dvěma roky... rozumějte, že jsem v deset usnula a probudila se v půl čtvrté, pak jsem naštěstí ještě usnula a s dvěma probuzeními spala do cca 7 hodin. takový luxus si za poslední dva roky nemůžu dovolit a počítám, že ještě minimálně další dva roky nedovolím... skvělé vyhlídky. A to prý spánek je pro lidské tělo důležitý, děje se při něm spousta důležitých regeneračních procesů, tak proč sakra příroda nebo Bůh nezařídil, aby všechny děti po narození spinkaly celou noc... Kolik by bylo na světě šťastnějších lidí (hlavně teda matek, vlastně nakonec i otců, protože u nás to nevyspání má sakra velký vliv na náš vztah a fungování a řešení všelijakých situací přes den. vlastně vůbec nic nemůžeme vyřešit, fungujeme jen v tom nejdůležitějším pro přežití, což je nakoupit a uvařit jídlo a o nějaké vztahu už se dávno nedá ani mluvit...) ha uběhlo deset minut a už zase kňučí. mám skočit z okna já nebo jeho mám pověsit z okna ven... myslím, že dnes asi ani nepůjdu spát, to nemá ani smysl... pořád vstávat z postele, asi si dám židli s počítačem za dveře pokojíku abych to měla blízko a zbytečně si nelehala do postele, z které se mi fakt nikdy nechce vstávat... teď je docela k smíchu nebo spíš k pláči? když si vzpomenu jak se mi nikdy nechtělo vstávat ráno do práce... bože kéž bych mohla teď vstávat za noc jen jednou a to ráno do práce... někoho tyhle řeči můžou možná nudit, protože je to pořád dokola spánek nespánek, ale věřte, že to je fakt náročné, střídavě fyzicky a psychicky. Když už se vám občas podaří usnout v noci i na dvě hodiny tzn. že se nebudí tak často, tak je zase v 5,30 vzhůru no a to teď v zimě je fakt na budku když musíte vstávat a venku je ještě dlouho tma. No nic nedá se nic dělat veškeré rady, které mi kdekdo dává jsou s prominutím k hovnu. Akorát mě to ještě víc vydeptá, když někdo přijde s přelomovou radou a já na to řeknu jen, že to už jsem zkoušela, nebo to vzápětí zkusím a je to k ničemu. Někdo má holt diagnozu takovou, někdo makovou a někdo takovou, že mu prostě není přáno spát v noci aby pak mohl přes den být ta pohodová máma plná energie, nápadů na hry doma i venku, která každý den vaří a peče, do toho má pořád všude uklizeno a ještě vypadá jak modelka, protože přeci je celý den doma, tak má čas se ráno učesat, nanést všemožné krémy proti vráskám (v mém věku už by to fakt bylo potřeba), pak se nalíčí, oblékne si aspoň něco trochu jiného než tepláky a špinavé tričko, vyžehlí všechno prádlo, načančá (vyzdobí) byt při jakékoliv příležitosti velikonoce, halloween, vánoce, atd... a po večerech třeba ještě pracují, aby přišla na jiné myšlenky a přivydělala si aspoń něco k té rodičovské almužně... a ještě si stihnou s mužem večer pustit film, vypít sklenku vína, popovídat atd... No nic z toho se u nás nekoná... Nebojte, nevěřím, že ostatní mámy toto všechno zvládají, ale já bych chtěla aspoň občas aspoň něco z toho. No takže jak z toho ven, kdy se něco změní, holt se uvidí jestli tohle ještě vydržím několik let, pak ze mě bude taková troska, že si o mě nikdo neopře ani kolo a ty děti si se mnou moc neužijí (o muži nemluvím, ten si se mnou neužije už víc jak dva roky) a pak mě stejně nejpozději v 15 letech pošlou do zadní části těla...
Jo taky dobré rady jsou typu - to je jen období, to se zase změní, to změní ale leda k horšímu a nebo sice k lepšímu, ale k horšímu se změní zase něco jiného. Matýsek dva roky - nemluví - ani slovo, nočník obchází obloukem, nijak ho nenutím, ale docela by bodlo, kdyby aspoň někdy měl tu snahu, protože když se vám za dopoledne 4x pokadí do plíny a vy to vždy přebalíte, tak to je práce, ta spotřeba plínek, toho smradu, toho odpadu..., do schodů chodí jedině za ruku, zdaleka nejí všechno co mu naservíruji, takže je to někdy boj zjistit jestli jako jen nemá hlad a nebo mu to co před pár dni jedl, najednou nechutná..., dále v autosedačce je to boj, to se asi jako nudí, nebo se mu sedí nepohodlně, nebo já už fakt nevím, to trvá už taky několik měsíců, možná víc jak rok, že prostě v sedačce po chvíli hučí, kňučí, brečí, nevydrží ani půlhodinovou cestu být v klidu. a to vždy jedeme, když je najedený, vyspaný, přebalený, má vždy nějakou hračku a nic nepomáhá. Občas mi někdo řekne to je fakt divný dítě. Jo je. Já to říkám už dávno. Ale je náš a my ho máme moc rádi, ale obávám se, že bych ho měla ještě víc radši, kdyby se aspoň ten spánek zlepšil...
No nejlepší je, jak teď týden nechce vůbec doma usínat, že u babičky a dědy usnul o víkendu hned jak lehnul. To jako fakt nechápu. Co dělám pořád špatně, to se mu jako u nás doma fakt tak nelíbí, to tu je fakt tak nespokojený, to to fakt i po těch dvou letech s ním neumím? Někdo mi řekne, děti se vždy u prarodičů chovají jinak, ale proboha proč??? To je fakt na palici, to se nedá vydržet, já ho mám každý den doma, já si chci večer už odpočinout, tak mít jiný program než jenom bojovat s ním aby usnul a pak celá vyčerpaná a vydeptaná se jít umýt, zčíhnout debilní zprávy, instagramy, facebooky a jít spát s tím, že za hodinu už mě zase budí... ráda bych psala všelijaké zážitky co jsme zažili zajímavého, čím jsme si udělali radost, jaké pokroky Matýsek dělá, čemu se smějeme, ale zatím stále ty negativní pocity a zážitky převládají před těmi pozitivními, takže ty pozitivní úplně na konci dne vytěsním a jen si říkám, kdy se vzbudí, jak často se bude budit, v kolik ráno budeme mít budíček a tak. Je to na budku. Je to k zbláznění. Hele, už tam zase kňučí, takže noc mě čeká luxusní. Fakt pecka, jdu vyskočit asi z okna.
Už jsem chtěla skončit, ale ještě napíšu jednu drobnost, dnes ho bude asi trápit ta rýma, ale jinak poslední měsíce se prostě budí podle mě protože usíná a spí jedině na břiše a když se přetočí na záda, většinou se i odkope z peřiny tak se budí a začne kňučet a kňučí do té doby než někdo nepřijde nepřetočí ho zpátky na břicho a nepřikryje... To je taky asi rarita mezi dětmi, neslyšela jsem kohokoliv že by mu tohle dítě dělalo... Dá se vůbec nějak naučit aby se v noci přetočil sám na břicho a spal dál? vždyť přetáčí se snad už od nějakého čtvrtého nebo pátého měsíce??? Nechápu. No nic, už jsem toho negativního napsala tolik, že už je mi blbé pokračovat, při té vyhlídce jaká bude dnešní noc a vlastně i další noci, mě nic pozitivního nenapadá...
Sežrala jsem vše co jsem výše popsala a je mi zas těžko, takže i kdybych mohla tak stejně neusnu, to jsem si teda pomohla... Ten buben mi fakt už překáží hodně.
