Nový domov

 Tak jsme se konečně dočkali, listopad byl náročný, v každé volné chvíli jsem něco balila nebo přerovnávala nebo připravovala na stěhování. Čekání na nový domov bylo nekonečné, ale už týden jsme v novém a užíváme si to, ještě to není stoprocentní, ale už je to pěkně obyvatelné. Doufám, že přestěhování Matýska do vlastního pokojíku přinese zlepšení ve spánku. Zdá se možná, že některé noci už bude spinkat lépe a bude spát delší dobu a některé noci mě bude stále každou chvíli přivolávat nebo nebude chtít spinkat sám. Takže jsem si dala k němu postel, tak kdo to může říct, že má dvě postele, jednu s manželem a jednu se synem :-) uvidíme, jak dlouho ta postel v dětském pokoji bude potřeba, třeba za čas v ní bude spát Matýsek a naopak vystěhujeme dětskou postýlku. Uvidíme. Každopádně zatím se nám bydlí dobře. Nějaké mouchy to má, ale kde nejsou. Matýsek o něco lépe jí - někdy... Hlavně u babičky a dědy mu to jde dobře, tam se cpe jak nevázaný. Doma ho to moc nebaví nebo nechutná? Prožili jsme opět krásný prodloužený víkend na chalupě, kde si Matýsek užil dědu, tetu, strejdu a sestřenici, byla s nima sranda, dostal další dárky k narozeninám, které oslavil spolu se sestřenicí. Matýsek stále obchází nábytek, stále zlobí, stále ho zajímají nejvíce elektrické zásuvky, nová kuchyň, šuplíky, a v novém bytě žaluzie... Tak schválně, jak dlouho vydrží. Umí si občas u jídla ukázat na to co chce, když před něj postavím skleničku s vodou a jídlo, ukáže si (nebo křikem si vynutí) to co chce. Pořád je to boj, když řeknu, že bílý jogurt je jistota a ten sní vždy, tak nastanou dny, kdy zas nesní ani sousto... Jako na houpačce. Opět máme zpátky opravený náš kočárek, škoda. Na ten půjčený jsme si zvykli i se nám zdál lepší než náš vlastní. Takový lepší do terénu, ale zase je moc těžký a velký...

Jo a první slovo, které umí Matýsek vyslovit, je ham... bohužel někdy to používá i když mu dám něco k jídlu ale on to nechce. Asi je vybíravý, nebo ho prostě říká jen kdykoliv chce něco říct. 

Jo hned první noc v novém bytě, já byla z předchozího týdne tak unavená, že jsem k ránu usnula nějak tvrdě, že jsem si nevšimla, že se Matýsek odkulil a probudil mě až řev, když spadnul z naší vysoké postele. I to mě donutilo pořídit k němu do pokojíka postel... Z ní to snad nebude tolik bolet. No nic, je adventní období, když máme v bytě už tak nějak skoro vše na svém místě, tak je čas pečení cukroví, tak se do něčeho pustím. Ovšem nesmím zapomenout na pořádný odpočinek, protože poslední týdny nebyl na odpočinek čas a byl to opravdu záhul. 

Covidová karanténa

 Covid, to je mor letošního léta. O to horší, když máte doma malé dítě... Takže po první jarní vlně přišla obávaná podzimní druhá vlna. Zasáhlo to i nás už naostro, takže jsme si jeden den protrpěli v hrozné únavě a bolesti celého těla a hlavně hlavy. Matýsek to prožil jako první víkendovou horečkou, o dva dny později to přišlo  na nás. Jenže kvůli systému jsem šla na test až za další týden, tak se nám "karanténa" prodloužila skoro na tři týdny. Když už jsme mysleli, že jsme z nejhoršího venku a můžeme chodit ven, tak musel jít na testy Matýsek a zjistili, že je pozitivní, takže přišla další rána v podobě další karantény. Takže tu s námi Covid žije už skoro měsíc a 9.11., když mu končí karanténa už nechci žádný Covid vidět ani slyšet a už chci abychom žili normálně. Matýsek si v "karanténě oslavil první narozeniny. No my musíme mít asi vždycky něco extra. Zdá se, že Matýsek si Covid prožil tak, že více spal než normálně a to mi skoro vyhovovalo, ve dne se vrátil opět k celkem dlouhým dvěma spánkům a v noci sice se pořád budil, ale ráno vyspával klidně do půl osmé až do osmé hodiny. No to bylo pěkných deset dní. Naštěstí nebo bohužel ty skončily a tak máme zase budíček každé ráno v půl šesté. Do toho změna času, takže opět jsem každý den nedospalá. Jinak je už dost šikovný, po bytě lítá s chodítkem jako divý, škoda, že nemáme větší byt, to by nachodil kilometrů... Přebalování je stále boj, pořád utíká. Z jídelní židličky také pořád vylejzá. Ovšem zdá se, že začal baštit normální dospěláckou stravu, aspoň teda u babičky snědl už pečené kuře, bramborový knedlík, vývarovou polívku a rizoto. Na oslavě kamaráda Davídka měl dort. Doma jsem uvařila kuře na paprice a tomu moc nedal. Ovšem jeho narozeninový dort, to si dal do nosu :-) K prvním narozeninám dostal od nás rodičů klasickou oranžovou Tatru, dřevěný vláček s krtečkem a dvě knížky. O víkendu ho čeká další oslava s prarodiči. Nakonec dorazili i dvě tety a kamarád s kamarádkou. Dále dostal knížku s vysouvacími zvířátky, gumové autíčko, skládačku mašinka a sadu tří plastovo-dřevěných aut. Paráda, konečně klučičí hračky. Ovšem roste mu osmý zub, takže s jídlem si dost vymýšlí, vypadá to, že jídlo doma sabotuje, asi nejsem dobrá kuchařka, ovšem u babičky a dědy sní všechno, misku polívky a pak ještě hlavní chod a dorazí se zákuskem... tak nevím, kde je chyba. Dnes 10.11. má za sebou i střižení podjazykové uzdičky. Já jsem pana doktora upozornila, že se obávám, že pusu neotevře, tak nevím jestli se to podaří, ale on říkal, že nezná dítě, které v tomto věku při pláči neotevřelo pusu. Tak Matěj je první :-) otevřel jen trochu a to pan doktor dokázal střihnout jen částečně, pak ho ještě chvilku trápil, ale Matěj držel rty u sebe jak to šlo, a na to byla síla pana doktora slabá... Takže jsme odešli z ordinace s pláčem a krvavou pusou samozřejmě, na chodbě se pomalu uklidnil, a za půl roku nás to čeká možná znovu. Uvidíme. 

Já už fakt nemůžu...

Bože, kolikrát tuhle větu ještě vyslovím. Člověk by řekl, že čím bude Matýsek starší, tím ji bude používat méně často, ale opak je pravdou. Nejčastěji ji z úst vypustím večer, v noci a ráno. Řekla bych že ráno je to nejhorší, protože to už nemám šanci, že se vyspím, nejlepší je to asi večer, protože to mám "celou" noc před sebou. Zase na druhou stranu večer jsem vždy vynervovaná, kolikrát se Matýsek zase vzbudí a kolikrát budu muset zase vstávat a kojit. Bože, jak já už to nenávidim. Prsa ocucaný jak hnusný bombón, vysátý jak vypuštěný balón. Teda vlastně jen to jedno, protože poslední dva měsíce kojím už jen z jednoho. Do toho všeho svrabu ještě karanténa. Zasranej koronavirus. Jakoby na světě nebylo hodně sraček, tak se tu zjeví tenhle vir, který kazí lidem život, i když ho mají nebo ne. Doufám, že jednou toto období budeme Matýskovi vyprávět s trochou humoru. A doufám, že takové viry se nebudou objevovat v našem životě příliš často. Kdyby už aspoň ten byt byl hotový... Tak jako, když už to vypadá, že nastávají lepší spánkové časy, tak se Mates klidne vzbudí v 4,45 a už nechce spát, a kdo sakra bere ohledy na mě, že já spát v tuhle dobu chci, kor když je neděle... To chtějí spát i sousedi a nejsou zvědaví na to, že máme doma tyrana, kterej chce prostě škodit za každou cenu. Co jsem komu udělala, že se mi život takhle mstí. Kdyby aspoň ve dne byl v klidu, ale on se pořád hýbe a utíká, lomcuje sebou, otáčí se, když jí v jídelní židličce, když ho přebaluju na přebalovacím pultu, když ho chci pochovat, vlastně celej den v pohybu, jakmile se probudí hned si sedá, stoupá, ani chvilku odpočinku. Je tohle normální? Změní se to někdy? Vyroste z něj hyperaktivní dítě, které nebudeme zvládat ukočírovat? Zmlátí jednou on nás, protože nám jistojistě přeroste přes hlavu? To je milion otázek. Kdyby mi někdo před dvěma roky řekl, jak moc na dně budu, jak moc unavená a v prdeli budu,  jak moc si budu nejistá, že všechno co dělám dělám určitě špatně, když máme takové dítě, tak bych radši odjela na druhý konec světa a už se nikdy nevrátila, protože by mé rozhodnutí jistojistě nikdo nepochopil...

Ovšem pak stačí aby se jednou ten vyčůránek zasmál, aby se radoval z toho jak chodí kolem nábytku, aby se na mě hloubavě podíval a člověk přemýšlel, co se mu asi honí v té jeho maličké hlavičce, jestli mě tím pohledem říká, haha to jsem na tobě zase vyzrál a počkej až trochu povyrostu, to zažiješ peklo, nebo jestli si říká, děkuju mami, že mě miluješ i přes všechno to trápení co se mnou máš, jednoho dne až budu velký, a ty mě naučíš jak funguje svět, tak tě ochráním a vezmu tě pod svá ochranná křídla já tebe a postarám se já o tebe v dobrém i ve zlém. To nevadí prostě se na mě zadívá a já vím, že bych ho zanic na světě nikam nedala i když občas na párhodin určitě jo :-D nebo častěji, nebo klidně každý den na půl dne...

Jak se na mateřské nezbláznit

 Zaprvé asi nekojit protože odnaučení kojení je v některých případech dost těžké. Bez pláče to nejde. A kdo by chtěl aby dítě řvalo celou noc... Když už kojit tak za žádnou cenu nenechat dítě u prsu usnout. Jo a pokud se miminko dobře prisava tak hned v porodnici vrazit dudlík. Říkají to všechny sestřičky v porodnici ale nechce se tomu věřit... Vždyť to je tak jednoduche... Nezvykat dítě na houpání kočárku pro usnutí. Nejlépe prostě po nakojeni/nakrmeni z lahve dát do postýlky k obličeji plenu a nechat být. Ono samo usne. 

Zadruhé pokud dítě pláče po nakojeni pravděpodobně má hlad. Takže do krmit flaškou. Pokud se vzbudí po hodině spánku tak nakojit a dát zase spát. Miminka po narození potřebují spát opravdu hodně. Vlastně ještě několik měsíců po narození což jsem fakt nezvládla...

Zatřetí začít s prikrmy brzy opravdu někdy kolem 4. až 5. měsíce ať si zvyká na stravu a dávat vodu z lahvičky ať si zvyká na pití taky z něčeho jiného ne jen z prsu. 

Začtvrté pokud to jde tak nechat spat miminko od začátku jen ve své postýlce. Neboť se tak nejlépe vyspí on i rodiče. 

Zapáté hodně zapojovat tatínka do péče. Nejlépe i kamarádky, příbuzné atd.  To je k nezaplacení. Člověk si odpočine a uděla si co potřebuje. 

Za šesté pokud nejste psychicky v pohodě, děti si neporizujte. S nimi je to fakt o nervy a nic se dětmi nezlepší spíše se většina problémů ještě znásobí. 

Za sedmé je určitě dobrý mít vyřešené bydlení. Nebo prostě bydlet v bytě kde máme hodně věcí podle obratu svého. 

Pokud budu mít ještě někdy v životě štěstí si to zopakovat udělám asi nějaké věci jinak a snad lépe. 

Samozřejmě je potřeba brát tyto rady s nadsázkou. To jsem napsala určitě v afektu. A až se to všechno zlepší tak se těmto radám po usměju. Doufám. 

Uz jsme fakt zoufalí...

 Ty problémy s usínáním trvají už 7 měsíců a už je to fakt na palici. Přes den nejsem schopna normálně fungovat. Matyskovi je už 10,5 měsíce a tak jsem si řekla že už je to velký kluk. A měl by umět zvládat usínat sám... Takže od včera praktikuji určitou metodu na to aby se naučil sám usínat. Pár kamaradek v okolí ji také praktikovaly a nezdá se že by to mělo vliv na citový vývoj dětí. Přes den jsem se rozhodla také změnit Matyskuv spací rezim. Ostatně ten co byl doteď sice jakžtakž fungoval ale na druhou stranu to dalo někdy dost práce i nervů nehledě na to že možná kvůli tomu Matýsek spí tak špatně v noci. Přes den už pěkně baští i vypije cca 200ml vody kromě třikrát kojení. To už se mi zdá docela dost tak proč by se sakra měl budit v noci každou hodinu... Nejhorší je když po nakojeni neusne a začne si stoupat v postýlce a hucet a to pak přejde samozřejmě v pláč... Tak mi držte palce ať docílíme nějaké změny. Aspoň trochu. Ne vlastně velké změny. Potřebuju nutně spát aspoň 4 hodiny v kuse. Ne vlastně potřebuju nutně spát 8 hodin v kuse ale to bych byla fakt bláhová... 

Babí léto

 Tak Beskydy jsme zrušili neboť jsme srabi a nechtěli jsme absolvovat tak dlouhou cestu. Druhá věc je že se ušetřené peníze budou hodit. No a asi jsme měli čuch protože lidí z kterými jsme měli jet dostali po příjezdu domů horečky... Na takové dlouhé cesty si počkáme až budu aspoň trochu lépe spát a nebudu tak strašně moc unavená. Doufám že se toho někdy dočkám... Takže hnijeme doma a jezdíme maximálně k prarodičům. Teď se tedy soustředíme na rekonstrukci bytu protože se už do nového vlastního bydlení neskutečně těšíme. Taky tím že pak už bude Matyskovi rok a to už se sakra musí něco a tím spánkem změnit ne? To už se nedá vydržet. Spát s námi nemůže protože se bojím že spadne z postele jak sebou pořád během lehkého spánku háže. Nehledě na to že to já se nic ne vyspím když se dělím o postel... Mates totiž zabere víc prostoru než já a nejlépe se mu spí napříč postele. A nebo co nejblíž kraji ale tam ho nemůžu nechat a tak mu tam dělám zábranu a ležím úplně na kraji takže tak se mi moc dobře nespí. No a když ho zvedám 6x z postýlky tak mám zase odrovnana žádá protože zvedat jeho 11kg je fakt posilovna... Přes den se snažím do něj dostat co nejvíc tekutin a jídla aby se prostě v noci nenudil hladem. Ale obávám se že to buď nestačí a nebo je to vážně tím kontaktem... I když ho přes den nosím aspoň chvíli vždy v nositku a hodně ho chovám tak mu to taky nestačí... A nebo je prostě zavislak. Teď jak to píšu tak spí vedle v postýlce. Já si dala šlofíka ale sakra proč dokážu spát asi jen 15 minut. I když Mates spí dvě hodiny... Ale na hrozně lehké spaní vždy když lehce zasustim peřinou tak se trochu probere... To je asi nějaká spánková nemoc. Mo tak aspoň že venku je stále pěkné letní počasí a můžeme trávit čas venku na procházkách tak toho využíváme než přijde podzim a bude brzy tma... 

Jo a v jídle se mi zdá té je trochu vybiravy. Nesní vše ale když podlehnu a ohřeju mu skleničku tak tu téměř vždy zbasti. Co do nich dávají že mu to chutná více? S kousky v jídle se zatím docela pere a davi ho to takže jedeme pořád já se jogurty přesnídávky a jídlo mixuju. Už vy to chtělo aby kousal chleba a bude to krmení zas o něco jednodušší. Pití z lahviček a hrníčku taky nezvládá a tak krmíme že lžičky jak nám poradil pediatr. 

To to letí

 Jejda, to to letí, konec prázdnin, skoro konec léta, Matýskovi bude 10 měsíců. Už je to velký kluk, leze jako o závod, sedí, stoupá si s oporou o nábytek. Kouše všechno jen ne jídlo. Ba ne, poslední dny, kdy jsem se nesnažila o mé kuchařské umění ale dala mu koupenou skleničku, tak zbaštil vše, přesnídávky má nejradši s rýžovou kaší, ale už měl úspěch i bílý jogurt s ohřátými jablky. Že by mu vadilo to studené? Koupili jsme učící hrneček, někdy na něj otevírá pusu a loká, ale někdy nechce. Všechno se to střídá, jednou je v "pohodě" spánek, jindy jídlo, jindy si vydrží hrát sám hodinu, někdy funguje všechno, jindy zase skoro nic. Je to někdy na palici a o moje nervy. Slyšela jsem, že člověk získá trpělivost, no nevím, já ji zatím ztrácím. Dva zuby dole, dva nahoře, takže kouše do nábytku, ujídá papír, kouše do mě, fakt to bolí, ale nedá si říct. Zvládli jsme spolu třídenní pobyt na chalupě úplně sami a to byla po dva večery ukrutná bouřka, tu první Matýsek prospinkal a když se vzbudil na kojení, tak mu hromy blesky nevadily. Kojit se chce hlavně v noci, někdy chce jen pochovat, nebo jen jinak natočit v postýlce, často ale nevím co by chtěl, protože šíleně si mne oči, zívá, ale usnout nedokáže ani v mé naručí ani v posteli ani u kojení. Teď nás čeká rozhodování jestli podstoupit v současném nelehkém období (zřejmě by to mohly být další zuby, nebo že by pořád reakce na očkování proti meningokokům?) další dalekou cestu až do nejvýchodnějších Beskyd - 4,5 hodiny minimálně cesty. Já jsem tedy nevyspalá, takže pro mě tak dlouhá cesta autem ještě k tomu po D1 by byla šílenost, ale co bychom nedali za pár dní pobytu v Beskydech... Uvidíme. Situace se mění každým dnem i když ta nevyspalost a divoké spaní už je u Matýska vlastně od narození. Zřejmě v prvních třech měsících jsem si myslela, že je to šílené, ale co je od čtvrtého měsíce je to hrůza. A stále to trvá a trvá. Jak dlouho ještě?

Uspávání

 To je prostě peklo. Už od narození. Nejlepší bylo období kdy usínal u prsa a nechal se přenést do postýlky. Teď to vidím jaká to byla pohoda. Ze začátku jsme hodně chovali, drncali postýlku, pouštěli různé zvuky od vysavače pre ukolebavky, pak jsme zapinali do zásuvky topitko které hucelo. Dvakrát jsem v noci osedlala auto a strčila Matyska do auta aby usnul při jízdě. Vždy něco fungovalo jen krátkou dobu. Ovšem nejdelší, dobu fungovalo uspavani u kojení. Max.kdyz, se nenechal uložit tak pak ještě jednou strčit prso a usnul. Ovšem poslední měsíc a půl neusina u kojení takže je to očistec. Sám neusne. To se radši zadáví brekem. Takže toho našeho drobka chovám, houpu, dvacetkrát pokládám do postýlky a zase vyndavám. Když to trvalo 30 až 45 minut tak jsem už někdy a nervama a vyčerpáním nevydržela že jsem ho prostě nechala plakat. Ale dnes to trvalo přes hodinu a to se pak u toho opravdu zapotim kor když máme v bytě asi ta 30 stupňů... Otevřít okno se nedá protože venku je provoz,, kamiony kolem nás jezdí, psi štěkají, lidí hulákají... Na jednu stranu se těším na zimu až bude stačit vyvětrat 15 minut před ulehnutim a bude se spát pěkně v chladnu zavrtaní pod peřinu. Aspoň, doufám... 

Matýsek má čtyři zuby

 Tak jsme strávili teplé letní dny na chatě na vesnici, to se Matýskovi moc líbilo, protože mohl spát v chladné ložnici a jinak být venku na zahradě, v bazénku, na dece, na houpačce u hasičárny nebo u prababičky. Prostě žádná nuda a samé blbiny o které se postarala babička a děda. Zjistila jsem, že doma v klidu v postýlce se mu spinká skvěle a to se hodí i do těchto parných dní, protože chodit s kočárkem, ve kterém se Matýsek děsně potí a svítí na něj sluníčko není nic moc. Ovšem doma v bytě nemáme moc kam se vybalit s dekou, nebo spíš to balení věcí je na dlouho a tak se nám ven moc nechce, nehledě na to, že u nás je ještě větší horko než na vesnici. A tak i já jsem radši doma, kde je "jenom" 25°C. Matýskovi jsem objevila dvě horní jedničky najednou a včera i druhou dolní jedničku, takže mrzutost po včerejší druhé dávce Bexsera mohla být způsobena i růstem třech zubů najednou. Nebo byl prostě jen přehřátý z toho vedra co máme v bytě. Takže do jedné hodiny v noci byl vzhůru každou půlhodinu, pak nejspíš zabral Nurofen sirup, protože pak se vzbudil ve 4 a pak spal až do 8 do rána, přičemž se v noci vůbec nechtěl kojit, asi chtěl jen pomazlit, pohladit a vědět, že na tu bolest není sám. Dnes dopoledne zvládl spát jen hodinu, zato teď odpoledne spinká už 2,5 hodiny s jedním probuzením po půlhodině... Asi dohání i celé ty neprospané měsíce :-) tak uvidíme jak dlouho toto krásné spinkání vydrží.

No když sedí, tak je to fakt už príma, protože si zase lépe hraje, může na houpačku, na které se může potrhat smíchy, ve vaně i v bazénku může sedět, u stolu s námi může sedět, na zemi v kuchyni když vařím může sedět a koukat, na zemi v obýváku když žehlím sedí a kouká na mě (u toho samozřejmě zkoumá zubama elektrický kabel :-) prostě se může více zapojovat do dění doma. Snad začíná to nejkrásnější období a všichni si to náležitě užijeme. Léto je už za jeho polovinou, takže uvidíme, co nám ještě naservíruje, doteď bylo krásné počasí tak akorát - střídaly se dny teplé i chladnější, deštivé i bez deště. Tak se těšíme.

Matýsek sedí

Tak, cesta do Ostravy byl tedy očistec. Matyskovi se prostě ve vajíčku už asi nelíbí. Začátek vypadal slibně ale od Brna už to nebylo ono a tak, jsme museli dát pauzu. Usnul až když jsme pokračovali navečer dál. Prodloužený víkend v Ostravě byl celkem pohodový co se týká nočního spánku. Buzení 3x - 4x se zdá být v pohodě i když večerní hodinové uspavani je vyčerpávající. Ale Matýsek se v Ostravě posadil a už pěkně sedí. Dnešek byl vážně náročný a asi, se projevilo už dlouhodobá únava u mě i Matyska protože ja jsem dokázala usnout odpoledne na hodinu a půl a Matýsek dnes usnul bez řeči a prvně po dlouhé době spi už dvě hodiny... Stihli jsme se kouknout společně po několika měsících na film bez vyrušení. Zato ty noci. Bože jak já už jsem zoufalá. Buzení každou hodinu a ráno ve třičtvrtě na šest vzhůru. No to budu zas přes den nepoužitelná a budu hledat poslední kapky energie někde v malíčku u nohy... Matýsek ten se má. Už to dospava. Tak aspoň někdo. 

Prázdniny

Ten čas letí jako splašený i když stále jsou dny, kdy se ráno probudím a už si říkám, jak ten den zvládneme a ať už je zase večer a můžu jít spát... spánek se nám rozhodil, ale třeba zrovna dnes se probudil krásně jen třikrát!!! Budu doufat a těšit se, že se aspoň bude střídat období nespací a spací. Máme za sebou víkendovou návštěvu kamarádky, kde si Matýsek užil legrace s kamarádkou - hlavně na trampolíně :-) před sebou máme zase dalekou cestu do Ostravy. Zub už je pěkně vidět a vypadá už jako tesák. Ovšem na jídlo to nemá žádný vliv. Občas už jsem pěkně hnusná u jídla, protože takové práce to dá a on pak ani neotevře pusu nebo to po mě plive. Je to k pláči. A kojení je někdy krásné a pohodové, ale často hodně náročné a bolestivé - už zase občas kouše a už to není taková jistota k uspání - hlavně večer, to se často napije, ale neusne u toho a pak kouká všemožně aby mu něco neuteklo a nechce spát. poslední dny a týdny trvá uspávání večer i 45 minut a já jsem už tak unavená. Pozitivní na tom je, že pak  většinou vyčerpáním usne sám v postýlce, ale je to spíše, že se vypláče a pak je klid. Nejhorší je, když se pak po tomto dlouhém pro oba určitě vyčerpávajícím uspávání za půl hodiny opět probudí, většinou nezabere ho přetočit na bok nebo pohladit nebo pohoupat, většinou musím vyndat z postýlky a nakojit. Ach ty moje záda. jelikož už Matýsek klečí u všmožného nábytku a hlavně v postýlce, museli jsme sundat rošt o patro níž a tak ohybání se do nižší polohy - trpí moje záda. Matýsek hlavně není žádný drobek - už bude mít určitě 11 kg a to je fakt fuška ho asi tak 12x zvedat za noc... hlavně tedy ten večer když nechce usnout a leze po postýlce a pořád se zvedá do kleku a tak... Spánek to je věčné téma. Na nic se netěším tolik jako na spánek. A už něco cvaká v chůvičce... ale zatím žádný zvuky, tak píšu dál. třeba se jen přetáčí a zase usne. Včera spal takhle dvě hodiny - paráda, ale jsou to jediné dvě hodiny, kdy můžu dělat co chci a tak v největší rychlosti uvařit mě oběd, Matýskovi oběd, který stejně skoro všechen vyhodím, vyprat, vyžehlit, uklidit, udělat něco do práce, po dlouhé době napsat blog, a kde je sakra ten odpočinek, čas na přečtení si knížky, shlédnutí pěkného filmu, zacvičení si na ty moje bolavá záda nebo na břišní svaly, které se po takové dlouhé době úplně ztratily... No nic tak možná za pár let, snad až bude Matýsek ve školce, ale to už budu zase v práci nejspíš a to bude snad ještě větší nestíhačka než teď. Tak jo, v ložnici je klid, jdu ještě něco udělat, naobědvat se a vymýšlet další projekt do našeho nového bytu. Já se fakt nenudím. 

První zub

Sousedka Kája našla v neděli 5. 7. 2020 Matýskovi zub (jedničku vpravo dole) a mě zazvonil půjčenou lžičkou venku na lavičce. Od té doby se Matýsek budí opět každou hodinu a půl a v noci má mejdany. Takže jsem se asi tak 14 dní celkem vyspala, když se vzbudil asi jen 3-4x za noc. Doufám, že se rychle vyklube a vrátí se mi aspoň trochu můj vytoužený spánek.

Máme za sebou první dovolenou

Už dlouho jsem nic nenapsala. Přiznám, nějak nemám čas. Matýsek roste jako z vody, už ho sotva unesu, dny jsou teď dlouhé - myšleno, že světlo je dlouho do večera a brzy od rána. Nechci to zakřiknout ale posledních 14 nocí snad i lépe spí. Než jsme vyrazili na dovolenou, tak teda bylo několik bezesných nocí, ale na Šumavě, kde byl asi omámen čistým horským vzduchem, tak se kromě večerních probuzení, vzbudil za noc jen dvakrát a spal pěkně až do půl osmé. Matýsek už měsíc leze, a tak to není žádná sranda, na hrací podložce nevydrží, to věčně ho láká spíš ke kabelům, na váhu, zajímá ho, co je v konferenčním stolku, co je v televizním stolku, rád by lezl do vedlejších pokojů, ale práh u dveří zatím překonat neumí. Na Šumavě jsme rozložili deku venku, a to ho nejvíce zajímala tráva. O měsíc starší kamarád už o trochu méně. Nejradši je u někoho v náručí, ale taky už ne pořád, protože chce lézt. V nosítku spinká celkem obstojně, na Šumavě dal i dopolední 45minutový spánek. V kočárku tam usínal také bez řečí, tak snad mu to vydrží dále i v zamořeném městě. Nebo se budeme muset zase co nejdříve vypravit do hor :-)

Tento měsíc začínáme s ovocnými přesnídávkami, tak uvidíme, jestli mu sladké více zachutná.

Cestu na Šumavu do Černé Lady jsme moc nezvládli, Matýsek spal jen asi 30 minut, a zbytek téměř proplakal, po cestě jsme se zastavili v útulné restauraci Zájezdní hostinec U Jiskrů ve Kbelnici, kterou po cestě na Šumavu vřele doporučuji - domácí kuchyně, pěkné prostředí, vynikající jídlo a milá obsluha, ceny obvyklé. 

Po příjezdu na chalupu v Černé Ladě se Matýsek prospinkal doma. V sobotu jsme dopoledne vyrazili do Borové Lady na Soví voliéry - na ty byl Matýsek zvědavý, protože koukal, pak jsme došli na Chalupskou slať - po cestě Matýsek usnul v kočárku a prospal to celé. Vzbudil se až v restauraci u Černého Vlka na palačinku :-)

Odpoledne jsme se podívali na Alpskou vyhlídku, a protože Matýsek snad bude horal, tak to nééé aby spal, když jsem s ním kroužila pod vyhlídkou a babičky se šly podívat na vyhlídku, tak se radši probudil, aby o něco nepřišel, a tak jsem ho šoupla do nosítka a na vyhlídku jsme také došly, Alpy ale vidět nebyly.

V neděli usnul v nosítku na krátké procházce k potůčku v Černé Ladě s ostatními kamarády. Odpoledne jsme dojeli na Kvildu na jelenní a rysí výběh, tam usnul, ale jen asi na 30 minut, zbytek krásné klidné procházky v lese buď plakal v kočárku nebo jsem ho nesla v nosítku.

V pondělí bohužel pršelo a tak jsme dopoledne strávili na chalupě - Matýsek spinkal doma. Po obědě ale déšť ustával, a tak jsme vyrazili ještě do Borové Lady a odtud klidnou procházkou směrem ke Studenému potoku, kluci spinkali, ale nedošli jsme až ke Studenému potoku, ale otočili jsme to dříve. Matýsek se opět probudil až u Černého Vlka na palačinku :-)

V úterý jsme již jen sbalili a rozloučili jsme se s krásnou chaloupkou, kde byl absolutní klid a nádherný výhled do šumavské krajiny. Tak snad se sem někdy vrátíme se stejnou partou, nebo klidně i s jinou.

Prázdniny začínají a tak u nás ve městě bude asi dost teplo a rušno, doufám, že využijeme každou příležitost odjet někam na vesnici nebo do hor.

Spánek, spánek a ještě jednou spánek

Tak se zdá, že spánek kojence (ne samozřejmě všech, ale toho našeho experta) je největší věda. Hlavně se mění každým dnem. Občas je období, kdy se to srovná a spinká stejně každý den plus mínus půl hodina, ale poslední dny je to teda každý den úplně jinak. Na spánek má vliv mnoho faktorů, jak je unavený z her, z poznávání nových věcí a dovedností, závisí to na mojí stravě a teď už i zdá se na stravě Matýska, co zblajzne, zatím toho teda moc nesní, pusinku stále neotevírá, občas mám trpělivost, ale občas ne a to mu násilím otevřu pusu a narvu mu tam dvě lžíce, on je pak většinou spolkne, ale prostě sám pusu zatím otevřel úplně na začátku na dýni a batát a na konci prvního měsíce na hrášek a brokolici. Jinak nic. Takový práce to dá - koupit, oškrábat, uvařit, rozmixovat, ohřát,... Zatím bez žádného většího úspěchu.

No a ten denní spánek - jak se měnil:

prvních pár dní usnul všude za jakékoliv situace - hluk, ticho, světlo, tma, postýlka, košík, kočárek, jedoucí auto.

následovalo dlouhé období, kdy přes den spal jen v jedoucím kočárku nebo v autě. to bylo dost na palici, ale teď si říkám jaká to byla pohoda. Sice občas než usnul v kočárku i v autě, tak byl chvíli řev, ale pak se s ním (pokud kočárek jel) mohlo jet podél rušné silnice, do obchodu, na hrbolaté i rovné cestě. Řekla bych tak dva až tři měsíce fungovalo i to, když usnul v autě nebo v kočárku, tak ho spícího vynést domů a tak vesele pokračoval někdy půl hodiny, někdy i hodinu a půl. Další období, kdy v autě dost řval a zvedal hlavičku (to dělá stále) a to mu rušilo usínání, takže za půlhodinovou cestu do Benešova vůbec neusnul. V kočárku najednou po vynesení domů už nechtěl spát. No řekla bych, že v tomto období bylo jednoduché si něco naplánovat, protože klidně spal dvě někdy i tři hodiny v kočárku a já ho mohla tudíž komukoliv dát, škoda, že jsem toho nevyužila častěji... Jak se oteplilo, tak se zdálo, že nechce spát v kočárku asi mu bylo horko, to se změnilo, když se znovu ochladilo, najednou zase v kočárku usínal v pohodě bez jakéhokoliv pípnutí, jen si uvelebil hlavičku a prostě usnul. Do toho během celého období občas (opravdu jen občas, tzn. možná jednou za tři až čtyři týdny) usnul v nosítku. Dokud byla zima a brzy se stmívalo, bohužel spával jen dvakrát denně, protože prostě nehrozilo, že by usnul doma, ani mě u prsu, nehrozilo, že bych ho spícího přesunula do postýlky nebo se z postele odplížila, aniž by se neprobudil... Jak se prodlužoval den, chodila jsem ven i na tři procházky denně, aby byly večery více pohodové, po těch dvou spánkách i když byly dlouhé byl přeci jenom večer už hodně unavený a těžko se mu pak i usínalo. Jak začala koronakrize, začali jsme uspávat dopoledne doma, jelikož byl "zákaz" vycházení a světe div se, ono to začalo fungovat i tak, že jsem ho uspala v posteli a dokázala jsem se odplížit aniž by se vzbudil, někdy spal půl hodiny někdy i dvě a půl hodiny, jaká pohoda, sice jsem byla pořád nervózní, že se může každou chvíli vzbudit, ale nepouštěla jsem se do žádných větších projektů doma a když, tak jsem tu činnost vždy přerušila, občas se probudil po půl hodině a zabralo ještě strčení prsu a spal dál. Řekla bych, že super období, ale jak začalo být venku hezky, tak mi ty procházky začaly chybět, až to dospělo (teď 7 měsíců) do fáze, že v kočárku nezabere a řve jak tur. Takže zkoušíme chodit ven na chvíli když zrovna nemá čas spánku a spí jen doma. Včera jsme zkusili na radu rodičů okolo dát do sporťáku, první procházka zdála se, že Mates neví co se děje a tak čuměl jak puk. Tak uvidíme jak to bude pokračovat, ovšem potom usnul v nosítku, které tedy teď praktikujeme cca 1x týdne, ovšem tam si dá svojí půlhodinku a víc ani ránu. Takže to na dlouhé procházky není. Možná dobře, protože těch 10kg je už hodně náročné nosit, když na to nejsem až tak zvyklá - bolí ramena. Člověk si i teď na ten červen naplánoval nějaké činnosti (pedikúra, kadeřnice, práce) no jo ale jak to zvládnu (jak to zvládne Mates), když usne jen doma u prsa, to ho těžko někomu vrazím v kočárku a řeknu teď s ním dvě hodiny jezdi aby spal a já si mohla zařídit svoje. Poslední týdny v kočárku ho vzbudí projíždějící auto nebo ho ruší ve spánku, když to hodně drncá. Taky chci říct, že denní spánek záleží také na tom, jaký byl spánek noční, když se v noci často budí a dloho usíná nebo má ty svoje hodinové až dvouhodinové mejdany (bože jak dlouho to bude ještě trvat...), a nebo když se ráno vzbudí brzy, třeba mezi šestou a sedmou hodinou, tak pak je schopný usnout dopoledne už v 9 hodin a spát dvě hodiny, někdy je těžké to odhadnout, protože si myslím, že spal celkem dobře a stejně je v půl desáté už úplně hotový a zralý na spánek, takže když to dobře odhadnu nebo vypozoruju včas, že se mu chce spinkat, tak usne celkem v klidu a spí dlouho, když ale ho udržuju dlouho vzhůru, tak pak se mi zdá, že těžko usíná (extrém byl, že vůbec neusnul a zalomil to až v 1 odpoledne a spal skoro 3 hodiny), a spí i krátce. Je to prostě nevyzpytatolné.
Tak teď přemýšlím, co bylo lepší období... No každé období má svoje lepší a horší stránky a budu mít na ně radostné a méně radostné vzpomínky.
Co se týká ABKM - dnes jsem od doktora dostala radu mléčné jíst, lepší jsou samozřejmě zakysané jogurty, kefíry, acidofilní mléka, kde je prý bílkovina naštěpená, ale určitě nedoporučil mléčné vynechat úplně. Takže Matýska zdá se bude po třech týdnech zařazeného mléčného trápit zahlenění v nose, hlenovitá stolice a občasné bolení bříška a ranní trpění na prdíky, což ale může být celkově z mé stravy nebo z toho málo co on už sní v příkrmech.

Režim

Matýsek není ten typ, který by dodržoval nějaký režim, i když... Většinou je to tak, že když je během dne nějaká změna, návštěva, přesun autem, zdá se mi že i moc teplé počasí, tak se s tím Matýsek špatně srovnává a režim, který máme doma zavedený, pak pokulhává. Pak zas nějaký den trvá než se to srovná. Překvapil na svatbě strejdy Petra a Pavlínky. Měla jsem strach jak to bude se spánkem, přeci jen, spousta lidí, hluk, celý den venku, ale můžu říct, že to Matýsek zvládnul bravurně dokonce jen s jedním skoro dvouhodinovým spánkem po obřadu venku v kočárku. Pak vydržel až do večera a mohli jsme odjíždět až kolem půl osmé. V autě to dokonce nejdřív vypadalo, že spát se mu ani nechce, nejdřív si broukal, smál se dlouho, pak začal plakat a pět minut před tím než jsme dorazili domů, tak usnul, prvně jsme ho nekoupali vůbec a jenom po prvním probuzení jsem ho přebalila, převlékla, nakojila a uložila do postýlky, a docela se to povedlo. 

Tak tedy denní spánek už až tak moc neřeším, prostě když chce spát, tak spí a když nechce tak nespí, i když jak teď spí dopoledne celkem obstojně doma, tak mi to fakt vždy bodne, mám čas si uvařit oběd, něco poklidit, napsat něco na blog nebo pracovat. Proč to takto nemohlo být od začátku, bylo by to víc v klidu, ale asi to tak má být, pak bych si těchto povedených dní nevážila tolik jako teď. Takže to vypadá, že náš největší problém je noční spánek (stále beze změny) a dilema, jestli má alergii na bílkovinu kravského mléka nebo ne, týden před svatbou jsem totiž zavedla zase u sebe mléčné výrobky, týden to vypadalo, že mu to nic nedělá (krom toho, že se nemůže vykadit, ale to nemohl ani před tím, když jsem mléčné výrobky nejedla). Ale po týdnu bác ho a zase tekutá zelená stolice, kroucení u kojení a zahlenění. Takže jsme tam, kde jsme byli. Nejhorší je, že v tomto doktoři neporadí, protože oni neuznávají, že by něco takového bylo, oni řeknou jen omezte mléčné a že střeva a zažívací systém u takto malých dětí ještě není dovyvinutý. No musím říct, že po nemléčné dietě jsem se dostala na pěknou váhu 79kg, což není vůbec zlé, ale je to na úkor toho, že jsem byla věčně unavená, zesláblá a ve stresu z toho, že nemůžu jíst normálně (ono to jedení normálně stejně moc normální není, kdy nemůžu jíst nic nadýmavého, kor cibuli... a vařte si nějaká jídla bez cibule - ta tam prostě úplně chybí...). Nehledě na to, že ty nemléčné náhražky (ovesné mléko, veganský sýr, veganská smetana, jogurty) jsou prostě o dost dražší a těžko dostupné u nás na malém městě. Takže se to dost prodraží a přesto mám pořád hlad, to se zavedením mléka je to o něco lepší. Zkoušela jsem opět podat Sunar - včera mi to skoro celé vyblinkal a to vypil jen cca 40ml... 

Teď dávám příkrm špenát - můj nejoblíbenější a co myslíte, on ani neotevře pusu, zajímalo by mě, co dělám špatně, že to vůbec nechce baštit, přitom, když já jím před Matýskem cokoliv, tak na mě hladově a zvědavě kouká, jako by mi to chtěl sníst...

No takže, vzhledem k tomu, když nějaký náš režim pár dní doma funguje, už jsem skoro nervózní když to přestane fungovat a bude bojkotovat zavedený režim. Třeba teď teda spí dopoledne dvě hodiny doma a odpoledne jdeme ven, kde spí půl až hodinu v kočárku nebo nosítku. Říkám si, jestli to není pořád moc, když pak večer nechce usínat nebo má zase noční mejdan. Ale když to je taková pohoda aspoň jednou denně mít dvě hodiny jen pro sebe (myšleno uklidit, navařit, dát se trochu do pucu, udělat něco do práce...) , že je mi líto ho budit - v žádném případě ho nechci budit...

Každej den kdy jsme doma se neskutečně vleče, vždy už koukám na hodinky, jak dlouho si ještě bude hrát, jak dlouho bude ještě spát, kdy už půjdeme ven, když budeme krmit (když jsme doma, tak skoro každou hodinu) a kdy půjdeme koupat. Ale pravda, že když jsme doma sami, tak si dokáže dost hrát sám i dlouho, že u toho stihnu uvařit, vyžehlit a tak, ale na žádné dlouhé projekty to samozřejmě není, musím být v pohotovosti, když ho to přestane bavit...

Hodně lidí nás utěšovalo, že v půl roce se vše zlepší

Tak samozřejmě, když je Matýsek pěkně vyspinkaný a napapaný, tak je s ním sranda, směje se na plné kolo a dovádí jako divoch :-) To vydrží různě dlouhou dobu, jelikož ještě v půl roce se kojí stále dvanáctkrát denně, z toho 5-6x v noci, někdy si jen tak cucne a spí dál, někdy hltá opravdu hodně, to stejné i přes den, když na jeho hučení nezabírá žádná zábava, tak se kojí, což někdy taky nezabírá. Takže noční spánek je stále rozdělený do hodně etap, co bych dala za to kdybych se mohla tři hodiny v kuse vyspat... Ale když se zdá že jednu noc po každém kojení pěkně usne ve své postýlce, tak další noc ho něco vyruší, těžko říct co, je nakrmený přebalený, máme v ložnici ticho a tmu, a máme dvouhodinové mejdany v lepším případě se směje a brouká si, následně jen hučí, ale nebrečí a tak to trpíme do dalšího kojení za dvě hodiny, protože uspat ho, když je nakrmený, je nemožné a to ani u mě v posteli ani v jeho postýlce.

Člověk už by si potřeboval občas taky něco naplánovat, já vím jsem sobec, chci si dojít v klidu ke kadeřnici, v klidu na nákup, v klidu udělat něco do práce, abychom si přilepšili domácí rozpočet a aby mi hlava nezakrněla jen v plínkách a nezalepila se mlíkem... Ale to bohužel nejde, poté co nedáváme kapky na alergii, má tak rozhozené denní spaní, že absolutně nevím kdy se mu bude chtít spát a jak dlouho bude spát, protože u prsa usíná, a mne si oči, zívá jako blázen a jak vyjdeme do kočárku, tak se chvilku směje, chvilku vzteká a pak řve jak tur, když ho vyndám a pochovám, tak se směje na plné kolo a tak pořád dokola a to se děje třeba odpoledne po čtyřech hodinách co je vzhůru. Takže pak buď blbneme v parku na lavičce nebo jedu opět se řvoucím kočárem skrz město a lidi se otáčí, naštěstí jsem v kšiltovce, slunečních brýlích a stále ještě roušce hodně maskovaná :-D Když si nezapomenu nosítko, tak nesu v nosítku a to je teda skoro bez řevu.

No tak třeba teď ani nestihnu dopsat článek, po půl hodině skotačí na čtyřek v posteli a to spal prosím za dopoledne jen 40 minut v kočárku a teď půl hodiny doma, tak myslím, že tím máme vyčerpáno a teď přečkat čtyři hodiny do nočního spaní.

Jak Matýsek pěkně spinkal přes den po požití Fenistil kapek

To se tak Matýsek rozkašlal a měl rýmu, že jsme došli k doktorovi, ten ale neshledal, že by byl nachlazený a řekl, že to je kvůli těm pylům v ovzduší a naordinoval Fenistil kapky. No protože obecně léky na alergie mají uspávací účinek, tak Matýsek dokázal prospat dvě a půl hodiny v kuse doma!!! v postýlce nebo velké posteli, to se stalo jen na začátku, když byl ještě malinkatý. No a odpoledne v kočárku dokázal spát klidně ve stojícím kočáře hodinu až hodinu a půl, tak to trvalo deset dní, co bral ty kapky. Že by to mělo vliv na spánek v noci, to zas ne, to se pořád budí pět až šestkrát. Matýsek zvládnul usnout i večer na chalupě za docela velkého hluku (v porovnání, že doma máme úplné ticho a o dost větší tmu), takže doufám, že se jeho spánek vyvíjí k lepšímu a na další zázraky si budeme muset ještě chvilku počkat. Stačí, že přes den s ním je sranda a směje se od ucha k uchu. Pěkně péruje na kolínkách, hlavně když má nožičky o něco zapřené a nejlépe u někoho na klíně nebo když klečí a bříško má na bříšku někoho jiného. Včera si dokonce dokázal hrát sám doma na podložce skoro celou hodinu, já teda kolem něj každou chvilku kroužila, protože jsem tomu nevěřila, ale on se na mě vždycky jen podíval usmál se a hrál si dál. Dneska jsme tedy spolu prodali celkem výhodně motorku, takže jsem to obrečela, ale co, motorka byla zábava před Matýskem, teď s Matýskem bude úplně jiná zábava - zoologické zahrady, pískoviště, dětská hřiště a kdoví, snad za čas i nějaké ty kopečky, kopce a hory :-)

Ještě že i poslední dny není zas takové vedro a Matýskovi se v kočárku v korbičce stále pěkně spinká, i když už jí má dost natěsno. Matýsek je o dost zvědavější, sice ještě neleze, ale na velké podložce ZOPA, kterou má v obýváku se dokáže během chvilky dostat (couvá pozadu, nebo se různě točí) z jednoho konce ne druhý. Zajímá ho i co je v televizním stolku a konferenčním stolku a je šikovný, protože se tam svým způsobem taky dostane. S příkrmy trochu boj, jelikož se mu asi znechutila lžička tím Hylakem, co jsme dávali na zlepšení stolice. Třeba cuketu jsem do něj nedostala vůbec, zato teď dva dny po sobě brokolici baštil celkem dobře a i sám otevřel párkrát pusu :-)

Největší problém posledních dní

V půl roce už je celkově přes den větší sranda, samozřejmě, že v některou denní dobu je Matýsek více ukňouraný a některé dny jsou celkově lepší a některé náročnější. Přes den už by ani třeba nemusel spát tolik, ale jsme v začarovaném kruhu. Noční spánek stojí za starou bačkoru a proto to asi dohání přes den... Potřebovali bychom aby se to otočilo, přes den už nemusí spát dvakrát dvě hodiny, kdybychom ho ale kolikrát neprobudili, věřím, že by spal i déle. Ale v noci by už mohl vydržet spát více než dvě hodiny v kuse... Ráda bych, aby přišlo teď nějaké lepší období. Ale člověk si na rodičovské není s ničím jistý, když už si myslí, že má zajetý režim, který funguje pár dní, tak další den bác a je po režimu. Nebo má v noci nějaké trápení, které mu znemožňuje spát a pak to chce dohánět přes den, ale to ho nenecháme a je celkově trochu mrzutý. Tak si počkáme na lepší časy. A nebo nebudeme pořád čekat na lepší časy, ale prostě přijmeme, jak to je a budeme si užívat každý den, protože ty dny se už nebudou opakovat, nepřijdou stejné dny, každý další den bude jiný a řekla bych, že za pár měsíců budeme vzpomínat na dobu, kdy nelezl, nekramařil věci ze skříněk, nemluvil, neodmítal krmení, atd...

Půl roku za námi

Čekáme velkou změnu :-) ne, to je samozřejmě vtip, každý den je trochu jiný. Hodně záleží jestli máme denní režim něčím narušený nebo jestli někam jedeme. Denního spánku už není potřeba tolik co dřív, ale když už si člověk myslí, že bude spát třeba jen půl hodiny dopoledne a hodinu a půl odpoledne, tak se rázem vše změní a spí dvě hodiny dopoledne a dvě hodiny odpoledne... Den po Matýskových šesti měsících dostal rýmu a hrozivý kašel, doktor řekl, že to můžou způsobovat pyly, kterých je teď v ovzduší hodně. Tak tedy dáváme kapky. Stolice se nějak snad upravila, ale zase jsme začali na doporučení dávat Biogaia. Uvidíme za pár týdnů co se stane, Hylak máme vždy po ruce, ale když on se Matýsek vždy po nich tak strašně oklepal a zakřenil, až to bylo strašně vtipný :-) ale chudák, jsou fakt hnusný...

1.5. jsme taky začali s příkrmy, nejdříve tři dny dýně ze skleničky, pak tři dny vařený batát, dýně se zdála, že jela dobře, ale batátu moc nedá, jestli to není tím jak má dýchací a kašlací potíže... 

Když už se zdálo, že noci nějak přečkáme, ale bác ho u rodičů na chatě to byla absolutní katastrofa, opět neutišitelný dvouhodinový pláč až se skoro dusil a zvracel. Já to přisuzuji snědené palačince, které jsem neodolala (stále se snažím držet bezmléčnou dietu, už jsem si na ní i zvykla, ale u rodičů je to nejobtížnější, protože tam je spousta jídla s mlékem, které bych si tak strašně ráda dala no a u palačinek jsem fakt neodolala. Taky to mohlo být cibulí snědenou v čalamádě a z ní měl Matýsek šílené bolesti bříška. Opravdu nevím. Snad se to časem rozluští nebo tyto problémy Matýska opustí. Každopádně už se na jednu stranu těším až přestanu kojit na dám si cokoliv co si musím odpouštět... čočka, fazole, čerstvé pečivo, kynuté buchty, jogurt, tvaroh, pudink atd...

Takže je to asi tak, že můj muž je teď měsíc doma, takže se tu skoro už žereme... Neee, je to obrovská pomoc, že nemusím celý den mluvit jen s Matýskem a mám čas i něco doma udělat a začít trochu pracovat. Nebudu to moc přehánět, ale bojím se aby mi nezakrněla hlava a taky nějaký peníz navíc se hodí, protože mateřská byla almužna a rodičovský příspěvek je opravdu jen příspěvek...

Takže horší spánek přes den byl, když bylo moc horko (cca 23°C) óóó bóóóže co budeme dělat až bude 35°C... teď když se zase docela ochladilo spinkal krásně v kočárku... už jsem se bála, že se mu v hluboké korbě nelíbí a budeme muset předčasně vyndavat sporťák. taky jsem byla párkrát zase venku s nosítkem ve kterém spal max. půl hodiny, pak se vždy stalo něco co ho probudilo anebo prostě déle nedá... Co se ale stalo včera a dnes - spal doma dopoledne dvě hodiny - sice ne v jeho postýlce ale v naší velké posteli, ale to nevadí, hlavně že spal a člověk si mohl chvilku taky oddychnout :-) Proč to takhle nešlo v zimě? Museli jsme každý den dvakrát mrznout venku... Přitom by stačilo určitě jen jednou...

Koupili jsme houpátko ke kočárku - to se zdá, že občas funguje, ale taky se mi stalo už dvakrát, že nezabralo - asi taky záleželo, jak moc byl Matýsek unavený a nevyspalý... Každopádně už začíná pérovat v pozici, kdy na mě klečí a je o mě opřený, párkrát se už i z bříška dostal na kolínka, ale to bylo zatím jen asi omylem, tak se těšíme, až začne lézt, to bude honička panečku :-)

Nestíhám

Jak je možné, že jsem na dovolené... a nestíhám všechno co bych potřebovala natož co bych chtěla. Člověk se naučí hodně dělat vše ve spěchu, ale to taky nejde pořád, někdy člověk prostě potřebuje oddychnout, zpomalit, ale to zatím nejde. Dovolím si převzít zhruba slova jedné sportovkyně toho času také na "dovolené". Čas letí jako splašený... Některé dny se sice táhnou jako hlen v Matýskově stolici, ale týdny a měsíce letí neuvěřitelně rychle. Za chvíli nás čeká půl rok... Některé dny jsou pohodovější, Matýsek je vysmátý jak jojo, ale některé dny si trochu víc hučí a kňučí. Poslední dny ale vesměs jsou dny lepší než noci. Ještě stále se budí často v noci a když se při přebalení v půlce noci moc probere, tak pak už nechce být v postýlce a tak si ho na druhou polovinu noci beru k sobě. V první půlce noci, když se vzbudí dřív než po dvou hodinách, často se mi ho podaří uhoupat, což je bohužel rituál posledních večerů - jinak neusne. Jak je dlouho světlo, tak se po nakojení a uložení do postýlky probere a kouká si na nálepku medvídka na zdi vedle sebe. Možná kdybych tu nálepku nelepila, neměl by na co koukat a usnul by lépe, ale on vydrží i docela koukat jen na prázdnou zeď nebo do stropu... Zpět k počátku. Když je muž na procházce s kočárkem mám zhruba něco mezi hodinou až dvěma abych stihla většinou uvařit, vyžehlit, poklidit, udělat přesuny v oblečení, protože ten klučík roste ze všeho doslova před očima :-), vždycky ale musím udělat jen to nejnutnější, třeba umýt koupelnu nebo setřít prach se dost často odkládá tak dlouho, až se to dostane v seznamu priorit na vrchní pozice, což je zhruba jednou za měsíc... Do toho všeho se mi chce tak trochu pracovat a jelikož jsem už na rodičovské, tak vlastně i můžu. Do toho nás brzy čekají již každodenní vaření příkrmů. Jak to všechno stihnu. Čekám na ten půl rok, že si Matýsek vydrží hrát déle sám. A já budu mít na vše čas i když nebude můj muž celé dny doma, jako třeba teď, jelikož má konečně v práci volno kvůli koronaviru. Prostě doufám, že bude Matýsek stále méně a méně ukňouraný a udělám nějakou práci i přes den jako třeba uvařit. No a nejvíc se těším na noci, kdy se nebude budit tak často a já se lépe vyspím a budu moci chodit spát později abych mohla po večerech pracovat... To jsou zatím mé největší sny. Tedy největší je samozřejmě abychom byli všichni zdraví!!!

Karanténa pokračuje...

Od posledního příspěvku uplynulo už pár týdnů. Myslela jsem, že se vše zlepší, ale zatím žádná extra změna k lepšímu. Tedy abych zase jenom nebyla pesimistická, již je více pohodových dní, protože jsme zajeli již nějaký režim. Tedy, když si maminka na mateřské myslí, že nějaký režim funguje, tak to nikdy netrvá dlouho a než si to uvědomí, musí se zase přizpůsobovat jinému režimu dítěte. Tedy aspoň pokud vaše dítě není dokonalé a nespí od narození celou noc bez probuzení a přes den kam ho dáte tam usne nebo si potichu hraje... 

Takže každý den je stejný a přitom trochu jiný. Ale od začátku - zavinování fungovalo jen pár dní, teď už se ze zavinovačky dostane ještě než stihne usnout a většinou i v noci si odkope peřinu takže spí skoro bez přikrytí, přemýšlím jestli mu není tedy horko, když se tak odkope, anebo to kopání je kvůli bolení bříška. To mi ale zatím Matýsek nepoví. Moje bezmléčná dieta pokračuje, ovšem většinou při návštěvě rodičů vezme za své a poruším to, nejhorší prohřešek byl kus domácího mazance na Velikonoce, ten když tam přede mnou ležel na stole už pěkných pár hodin, tak jsem na Velikonoční pondělí odpoledne nevydržela. Jestli se to nějak projevilo, nevím, jelikož Matýskova stolička a noční kroucení, zvedání nožiček a hekání je pořád stejný. Teď i více pobrekává na bříšku, těžko říct, zda ho to bříško bolí  nebo už se vzteká, protože se ještě neumí doplazit pro nějakou hračku, kterou vidí nadohled. 

Po změně času to vypadalo, že bude chodit spát jakoby o hodinu dříve, tudíž stále v 7, ale jedním víkendem u rodičů se to změnilo a to už držíme více jak dva týdny, že chodí spát v 8. Tedy chodí... čím déle je světlo, tím větší problém je usnout a tím později usíná, takže včera jeho usínací kroucení trvalo až do půl deváté. Jestli to takto půjde dál, tak v červnu bude ponocovat do jedenácti... 

Venku se udělalo moc pěkné počasí a tak procházky už jsou o dost příjemnější, ovšem zase řeším, že se Matýsek v korbičce asi trochu přehřívá a tak vyhledávám trasy, kde jdu co nejvíce ve stínu. Další věc je ta, že se Matýsek už pomalu do korbičky nevejde. Tak tedy jsem zvědavá, kdy se posadí, abychom mohli přejít na kočárek sporťák. No a vlastně jak je krásně teplo, tak sice procházky po venku jsou příjemnější, ale zato to svádí si sednout u řeky na lavičku a číst si třeba knihu, jenže to u nás prostě nefunguje.. Takže jsem neodolala a koupili jsme vibrátor na kočárek - neboli houpadlo Rockit, uvidíme jak to  bude fungovat.

Jinak co to jde, tak jezdíme k rodičům na chatu, tam se zdá totiž, že se na čistém vzduchu lépe spí. Poté co to vypadalo, že nedokáže spát už déle než dvě hodiny, tak jsme šli jednu pěknou procházku ze Žibkova a až kolem nás projeli velké zemědělské stroje, tak ho to nevzbudilo, dokonce po cestě zpátky jsme se zastavili u kapličky a na hřišťátku a ani tam se nevzbudil. Dopadlo to tak, že když jsme přijeli k autu museli jsme ho dokonce vzbudit při přesunu do auta. To se ovšem stalo jenom jednou, po příjezdu domů na procházce po městě opět spal jednom 45 minut. Spánek tedy nemáme moc ustálený. I když trochu ano - dopoledne usiná cca mezi půl desátou a desátou a následující spánek se odvíjí podle toho, kdy se vzbudí. Jeden spánek většinou řešíme doma, když ho uspím u prsu, někdy se nepozorovaně vypařím a spí pak dál sám klidně i hodinu, jindy s ním ležím celou dobu co on spí. Je to podle toho, zda potřebuji dělat něco jiného nebo ne. 

No a noční spánek je opět naprd, budí se sice o něco méně než před pár týdny, ale pořád to není nic extra. Ale nebudu si stěžovat, nebo se to zase zhorší... Léto a sluneční paprsky mě na jednu stranu berou energii (jarní únava), ale na druhou stranu člověk má o dost lepší náladu, takže se tak nějak vše zvládá lépe. No a teď je i o dost lepší když je můj muž doma, protože mají v práci kvůli koronaviru volno, tak mi hodně pomáhá a chodí na procházky, tak stihnu i uvařit a občas něco uklidit. Jako o pořádným odpočinku si stále můžu nechat zdát, ale musím využívat každé chvilky, kdy se můžu jen tak zastavit a říct si, že jsem udělala to nejdůležitější a ostatní může počkat.

No vlastně teď poslední týdny mě hodně unavuje přemýšlení nad tou alergií na bílkovinu kravského mléka jestli jí Matýsek má nebo jeho plačtivost a kroucení a zvláštní stolice způsobuje něco jiného. Jako těžko se vzdávám mléčných výrobků - hodně mi to chybí a všelijaké náhražky to nemůžou nahradit. Zatím se nezdá, že by se něco zlepšovalo, ale jak jsem psala, párkrát jsem hřešila. Ale vysazovat další potravinu se mi nechce. V úterý uvidíme, zda mi na to pediatr něco řekne nebo neporadí. I když pro něj je nejdůležitější, že přibírá dobře a ostatním se nezabývá. 

Jak se žije v karanténě

Omezování osobní svobody pokračuje a vláda vydala zákon o zákazu volného pohybu osob a příkaz k nošení roušek na veřejnosti. To znamená, že lidé si to naštěstí špatně vysvětlili a většina z nich opravdu hnije doma. Ulice jsou prázdné, venku je klid. Smůla pro všechny, protože zrovna panuje celkem pěkné počasí. No ale abysme se zbytečně nevystavovali virům, tak dopoledne uspávám Matýska u prsa, nejdříve spí skoro dvě hodiny, z toho hodinu jsem u něj, pak se to postupně zkracuje na hodinu a půl, pak jen hodinu, tzn. že se probudí po chvíli co od něj odejdu třeba vařit oběd nebo že se mi chce na WC. Takže postupně zase chodíme ven dvakrát, ale to nevadí, protože buď je doma Míra a jde jednou on nebo jsem u rodičů a jde taťka (děda). Moje nevyspání už je tak vyčerpávající, že se přes den úplně hroutím únavou a to pak přenáším na Matýska, takže když jsem doma sama, tak je Matýsek dost plačtivý a pak je to začarovaný kruh. Naštěstí zase odjíždím k rodičům a tam si odpočinu. Když už se Matýsek začne budit po 45 minutách od večerního uspání, tak přistupuju k ráznému řešení a to, že na první pláč do pokoje nejdu, a ono to kupodivu funguje... ještě usne a probudí se až za další hodinu, takže se snažím dodržet interval aspoň ty dvě hodiny, což nevím jestli v noci úplně dodržím, protože jsem tak zpitomělá, že ani nevím kolik je hodin a v kolik jsem kojila minule. No samozřejmě si pořád spí přes den jak chce a o nějakém režimu se zatím hovořit nedá. V kočárku se mi často budí už po půl hodině a pak ne a ne usnout. Nejhorší to bylo jednou v Benešově, když po půlhodině procházky do pole kolem nás projeli dva zběsilí motorkáři a Matýska samozřejmě probudili, pak prošli kolem ještě čtyři rozzuření psi a to byl konec, zbytek procházky hodinu už jen plakal a plakal. Asi už se mu nechtělo spát... Mimo jiné opět od neděle 22.3. držím bezmléčnou dietu, tak uvidíme jaké to bude mít výsledky. No nedalo mi to a vznesla jsem dotaz ve fcb skupině ohledně toho Matýskového častého buzení a neklidného spánku. Tak na radu místních jsem opět Matýska zavinula do plíny napevno a první noc to hodně pomohlo. Po hodně dlouhé době, která jsem myslela, že snad nikdy nepřestane, Matýsek spal 4 hodiny úplně klidným spánkem. Modlím se, aby plínka pro nějaký čas pomohla a Matýsek zase klidně spal a mě tak umožnil také trochu delší spánek.

Matýskovo první přetočení ze zad na bříško

Tak dlouho jsme to trénovali a včera už to vypadalo, že to dotáhne dokonce, ale stalo se to dnes 14.3. večer před koupáním na přebalovacím pultu, když byl Matýsek nahatý - přeci jenom se mu lépe pohybovalo, nic ho neškrtilo, nic mu nepřekáželo. Dal to celkem čtyřikrát, uvidíme jak ho to vyčerpalo a jak bude v noci spát. Snad se nebude teď v noci přetáčet :-) Takže zatím se umí přetočit jen na pravou stranu a jen když jsem ho lákala na jeho oblíbeného hracího ježka. Už se těším na další dny jak se bude zlepšovat a hlavně musíme natrénovat i na tu druhou stranu.

Dnes bylo venku krásně, sice ne moc teplo ale sluníčko už má sílu. Vláda nám zavřela všechny uzavřené prostory a i některé obchody. Proto asi bylo po městě spousta lidí, nemohou do nákupních center, do posiloven, do restaurací a tak vytáhli paty ven :-) Snad toto omezení nebude trvat dlouho, to bychom na ty procházky moc klid neměli... A hlavně jsou zavřené školy a ty smradi se potulují venku a dělají rámus. Na druhou stranu lepší než aby seděli doma u počítačů a televizí.

No přiznám, že tady ve městě moc nefunguje, že bych Matýska někde zaparkovala a tam si spokojeně spinkal třeba aspoň půl hodinu. Nejspíš jiné klima, nebo ho prostě vždycky něco vyruší - třeba dnes datel... A pak řezání dříví na cirkulárce. 

Dnes jsem dokonce měla tak jarní náladu, že jsem obměnila šatník už za letní oblečení a zimní oblečení schovala do kufru. Dokonce jsem stihla i upéct buchtu z loňských ostružin a uklidit doma. A tak nějak jsem si uvědomila, že mi snad ty dlouhé každodenní procházky snad budou i chybět, jak bude Matýsek spát přes den méně a méně. Hlavně jak teď bude krásné jarní počasí, tak bych klidně na dlouhé procházky i chodila, ale poslední dny se mi naopak zdá, že Matýsek se na nerovnostech probouzí. Takže nejlepší je pár drncáků na uspání a pak by to chtělo hladký asfalt nebo maximálně rovnou dlažbu na které to jen trochu pohupuje.

Slíbila jsem, že poreferuji o návštěvě kranyosakrální terapie a homeopatické poradny. Tak tedy je pravda, že od středy se cítím tak nějak i lépe vyspalá. Na kranyosakrální terapii Matýska terapeutka prohmatávala snad hodinu, říkala, že má blok v krční páteři a proto se prohýbá do luku a v autosedačce naopak krčí hlavu k hrudníku. Že prý si to tím nějak uvolňuje. Každopádně řekla, že její terapií to povolilo. Snad tomu tak bude. Tyhle terapie fungují na principu - věř a víra tvá tě uzdraví. To samé platí i o homeopatikách. Popravdě od úterý určitě nějakou změnu v Matýskově chování pociťuji. Jestli je to terapií Matýskovou nebo promluva do mé duše od terapeutky nebo éterickým olejíčkem co jsme od ní dostali na celkové uklidnění (dneska nám došel, tak snad jeho účinky budou trvat i nadále) a kterým jsme se teď po 4 dny mazali. Nebo jestli je to jen a pouze vývojem. Kdoví. Každý ať si věří čemu chce. V homeopatické poradně jsem každopádně dostala homeopatika Coffea cruda a je pravda, že po nich spím mnohem tvrději a víceméně téměř hned poté co se zdá že Matýsek usne, tak já také usnu. Mohla bych je dát i Matýskovi, ale na něm zatím zkouším sirup Sedalia. Zase je otázka, jestli to má na Matýska nějaký účinek nebo jestli prostě jeho spánek já nezaspím a tak nevím, že on nespí. Ale poslední tři dny se dokonce probudil až v 8 hodin, to už se troufám si říct měsíce nestalo. Je sice mezi pátou a šestou hodinou nějaký živý a šije sebou, ale pak ještě do osmi usne - ovšem u mě v posteli přitisknutý na mě.

Matýsek už pokořil hranici 8 kg. Už se pěkně pronese a v šátku už mě tahá za ramena.

Jak Matýska učíme spát ve stojícím kočáře

Vikend strávený na chatě u rodičů přinesl posun v denním spánku v kočárku. Ale uvidíme zda se Matýskovi spí dobře jenom na vesnici, kde je klid nebo to bude fungovat i u nás doma. Jelikož jsem byla vážně už unavená, tak se na procházku vydala mamka (lépe řečeno Matýskova babička). Jenže té lenost také nedala a hlavně potřebovala jít za babičkou (lépe řečeno Matýskovou prababičkou) a tak se stalo to, že objela s kočárem jenom cestu z chaty k babičce na dvůr a tam ho zaparkovala a světe div se, ale on tam spal jako miminko, ptáčci mu tam zpívali, nejezdili kolem něj auta, psi štěkali jenom zdaleka, nevískali tam děti ani nikdo jiný. Prostě klid a žádné drncání s kočárek a Matýskovi se spinkalo pěkně. Pravda, že po půl hodině si zabrečel, tak stačilo popojet na křižovatku a Matýsek opět usnul a spinkal další půl hodinu nebo i déle. Nevím. To je celkem jedno, hlavně že dokázal spát celkem dlouho aniž by člověk musel jezdit s kočárem. Teorie se potvrdila, když šel na procházku odpoledne taťka a chtěl s ním dojet až na nejbližší nejvyšší kopec, to se ale Matýskovi asi nelíbilo protože v polovině cesty začal plakat a nezastavil dokud nedojeli zpátky domů. Takže tedy pokus vyjet z chaty, objet maximálně půlku návsi dokud Matýsek neusne a pak do pár minut zaparkovat u babičky na dvoře jsme praktikovali celé tři dny a ono to kupodivu fungovalo. V Sázavě jsem toto chtěla vyzkoušet též, tu tedy déle trvalo než Matýsek usnul, poté jsme zaparkovali asi ne zrovna na vhodném místě, ale půl hodinku tu spinkal. Poté jsem s ním zase kousek popošla dokud neusnul, pak jsem zastavila ale pak už usnul jen na deset minut a poté už ne. Prostě asi nějaké rušivé elementy. 

Každopádně ještě chci napsat zkušenost, máme za sebou dvě kranyosakrální terapie, každou u někoho jiného a doufám, věřím, že nám přinese úspěchy a že napraví špatné vzpomínky na porod, který nebyl asi pro Matýska nic jednoduchého. Dostali jsme i směs éterických olejíčků, kterými se budeme teď pár dní mazat. Mají být na zklidnění nás obou a i na dobrý a kvalitnější spánek nás obou, tak za pár dní napíšu jaký měly účinek.

Konečně jsem za poslední cca týden po totálním nevyspání předchozích týdnů přišla na chuť společnému spánku, zatím ne tedy celou noc, většinou první část noci Matýsek spokojeně spinká ve své postýlce a já v té naší. Ale na druhou půlku noci si ho už beru k sobě a světe div se, zdá se, že i chvíle mezi kojením, které je stále časté, dokonce i častější neboť první probuzení je již okolo 21.hodiny, spinkáme oba dva. Ráno se samozřejmě cítím stále nevyspalá, ale i vzhledem k redukci denních pochodů s kočárkem se nyní přes den necítím tak unavená a bez energie. 

No a dnes, když píšu tento příspěvek se sice ráno mezi pátou a sedmou hodinou zdálo, že Matýsek už je vyspinkaný, sice při podrobnějším zkoumání sebou Matýsek šil, ale přitom měl stále zavřená očička, tak jsem mu v 7 hodin dala prso, a on chvíli pil, ale pak usnul jak špalek půl hodiny jsem byla u něj na boku a poté, když už jsem měla přeležené celé tělo a nemohla jsem už zabrat, tak jsem se dokonce dokázala i odvalit na záda aniž by se Matýsek vzbudil. Probudil se až v 8 hodin, to je myslím za poslední týdny ne-li měsíce rekord. Ráno bylo proto celkem pohodové a vysmáté protože jsme byli nejspíš oba docela dobře vyspalí. Stačila jsem i vyžehlit zatímco Matýsek ležel na hrací podložce, chvílema mě pozoroval, chvílema si hrál s chrastítkem. No a když jsem v 10 hodin usoudila, že by mohl nastat další spánek (dneska venku hrozně prší a tak se mi nechtělo do deště), tak jsem se pokusila Matýska uspat v postýlce, dlouho se nedal, až jsem po 20 minutách dala prso a u něj naštěstí usnul. Podařilo se mi ho i odložit do postýlky, kde nyní spinká už 45 minut :-) zase zázrak, takto dlouho už dlouho doma nespinkal (tedy doufám, že spinká když je tam klid). Již jsem po rychlém obědě (polévka z pytlíku a ovesná kaše z pytlíku) - ať žije zdravá strava v době kojení, ale razím názor lepší něco teplého než nic nebo jen namazaný chleba... Odpoledne vyzkoušíme homeopatickou poradnu, ale dle dnešního spánku doufám, že nakonec třeba žádná homeopatika ani užívat nebudeme. Musíme věřit a ono se to zlepší. 

Jak má člověk radost z každého hovínka

Tak jsem dospěla k názoru, že to noční tlačení a hekání nebude, že se nemůže vykadit. Aspoň ne posledních 5 dní, jelikož posledních pět dní se Matýsek sám dost dobře vykadí k ránu do plínky nebo po rozbalení na přebalovací podložku :-D A stolice je i celkem pěkné barvy a struktury :-D  po konzultaci na fcb skupině se přikláním, že Matýsek objevil nový druh pohybu a jelikož se asi v noci nudí než usne, tak tento pohyb (přitahování nožiček k bříšku a brady k hrudníku) provádí. Druhá věc je ta, že když ho dávám spát nejpozději v 19 hod., tak s největší pravděpodobností je klidně ve 4 nebo v 5 ráno už vyspalý a vzhůru, což se ovšem nedá říct o mě. Ale nedaří se nám zavést přes den ještě jeden spánek, aby se posunula doba ukládání ke spánku alespoň o hodinu později, aby měl budíček až okolo šesté ranní. To opět neplatí o dnešku - to se na mě sice v půl páté při kojení usmíval 45 minut jak měsíček na hnoji, ale nakonec se mi ho podařilo ještě uspat do půl sedmé a poté ještě usnul u mě při kojení do půl osmé - to je za poslední měsíce rekord... Zdálo se tedy, že v noci celkem dobře spal, ovšem nemělo to žádný vliv na denní režim ani na pozdnější uložení ke spánku. Zítra budou Matýskovi 4 měsíce, je víc upovídaný, kdybyste slyšeli ty jeho zvuky, které dokáže vydat, zní to jako, když kočku taháte za ocas :-)

Neodolali jsme a pořídili jsme lehátko Babybjorn - které se dává do pohybu vlastním pohybem, takže bez jakýchkoliv vibrací. Snad se bude hodit, až začneme s prvními příkrmy na krmení a snad lehátko nebude celé od mrkve nebo brambor :-)

Dnes byl tedy celkem pěkný jarní den, sluníčko svítilo, až se mi zdálo, že to Matýskovi v tom kočáře opálilo tvářičky, jak je měl večer červené. Taky nevím, jestli ho pořád neoblékám moc, jestli mu není teplo... Opět jsme zavedli ráno jeden domácí spánek na půl hodiny a to buď u prsu, když se mi chce s Matýskem mazlit nebo sedět a nebo v postýlce, když si chci taky chvilku zdřímnout v posteli. Zatím se daří. Kéž by se mu ten domácí spánek prodloužil aspoň na hodinu. Ale to bych chtěla asi moc, můžu být ráda, že večer Matýsek krásně usíná, snad mu to dlouho vydrží.

Na závěr ještě dodám, že jsme v úterý 25.2. navštívili s Matýskem kranyosakrální terapii, kvůli jistým problémům, které se mi zdají u Matýska, ale po první návštěvě jsem žádné změny nevypozorovala. Více třeba o této "vědě" až dojdu k nějakému závěru, jestli to bylo pro Matýska prospěšné nebo ne.

Jinak jsem Matýska ve 4 měsících vykrmila na krásných 7560g.

Když jsme doma sami

Když jsme doma sami, tak vždy ráno kolem šesté hodiny si dám Matýska k sobě do postele na kojení, neboť jsem po celé noci, kdy vstávám každé dvě hodiny někdy i za hodinu a půl, unavená. Občas tak ještě na chvilku Matýsek nebo oba usneme. Naše ráno vypadá tak, že když už se Matýsek směje od ucha k uchu a má otevřená očka, tak je jasné, že ze spánku už nic nebude, to je tak mezi sedmou a osmou. Tak se ještě chvíli válíme společně. Pak Matýska přesunu do jeho postýlky, pustím mu hrací kolotoč s projektorem na zeď a točícími se medvídky. Já si dojdu aspoň na záchod, umyju si obličej, připravím a často i sním snídani. Pak už ale to Matýska samotného nebaví a když začne hejkat, tak ho vezmu a provedeme ranní rituál, převléct, namasírovat bříško, zacvičit si. Pak následuje volná zábava - myšleno hraní na dece v poloze na bříšku nebo zádech, ale vše vždy jen chvíli, pak ho chvíli nosím na tygříka, zkoušíme BKM ovšem zatím častěji bez úspěchu. Poté když se mi zdá unavený nebo jeví zájem o mléko, tak kojím a když mi u toho usne, opatrně se ho snažím přesunout do postýlky, v tu chvíli se ale většinou probere a pak mu trvá dobu než usne, někdy usne hned a na hodinu někdy mu to trvá čtvrt hodiny a pak je za dalších patnáct minut "vyspinkaný". Těžko říct jestli se vzbudí vyspinkaný nebo ho jen něco vzbudí (hluk z venku, hluk z kuchyně, když se snažím narychlo uklohnit něco k večeři nebo ho prostě zase začnou trápit prdíky nebo kakání). Každopádně když si začne hekat, jdu k němu a jelikož má otevřené oči dokořán a když mě zpatří tak se rozesměje od ucha k uchu, vím, že ze spánku už nic nebude. Dudlík u nás nefunguje a to jich máme určitě minimálně deset různých druhů. Takže zase chvilku zábavy, přebalování, masáže, kojení, někdy si stihnu i já dát brzký oběd a pak už šupito presto do kočárku a ven na procházku. Ta trvá většinou 1,5 až 2,5 hodiny. Když zastavím ve správný okamžik, stalo se mi, že dokázal spát i hodinu ve stojícím kočáře, zatímco já odpočívala na lavičce (to se stalo zatím jen jednou i vzhledem k tomu, že je stále docela zima a jednoduše by se do mě dala zima). Když už mám pobytu venku dost, vracím se domů a teď poslední dobou se nestane, že by doma ještě chvíli spal, většinou hned jak ho položím na chodbě pod otevřené okno, tak řev, takže se nestihnu ani převléci, dojít si na WC a umýt si ruce. No nic, těším se, až toto období skončí. Ale všichni mi říkají, že si mám užívat ty okamžiky teď, že za čas budou zase jiné problémy a nebude to o moc jednodušší. No takže jsem vlastně ráda, že se probudí a zase můžeme být spolu. Takže opět hraní, přebalování, zkoušení BKM, nošení v nosítku (TULA FTG mám dočasně půjčené od kamarádky). A dále nejpozději po hodině a půl opět oblékání a vyrážíme na druhou procházku. Ta trvá podle toho kolik je hodin ale většinou zase 1,5 hodiny až dvě hodiny. Přiznávám posledních několik týdnů už se na procházkách vyloženě plazím a jdu velmi pomalou chůzí. No víceméně stále prodlužujeme tyto druhé podvečerní procházky do skorosetmění, takže teď se stává,že se vracíme i v 17,45 v domnění že Matýsek vydrží déle do koupání. Ale nevydrží. je to pořád to samé, jelikož je z noci nedospalý, když cca od dvou hodin od rána pořád jen tlačí a pořádně nespí, tak sotva přijdeme z venku, tak začnu připravovat na koupání, ještě malá relaxace u masáže nebo v nosítku a zpívání písniček a pak koupání, kojení a v polospánku ho přenáším do postýlky, čekám chvíli než přestane aspoň hekat a pak odcházím z ložnice. Konečně po celém dni a vlastně i předchozí noci chvilku klidu a zaslouženého odpočinku, takže někdy dovařit jídlo, umýt nádobí, pověsit prádlo, vyžehlit, umýt se já, pak možná pokud úplně nepadám na hubu, tak něco zvládnu si vyřídit na počítači, napsat blog nebo chvilku kouknout na něco zajímavého v televizi. Nejpozději v devět jdu spát jelikož vím, že za hodinu vstávám na první noční kojení a pak už to jede co dvě hodiny no ale jelikož kojení spolu s přebalením nebo masáží nebo zkoušením BKM zabere určitě půl hodiny, tak většinou mezi jednotlivými kojeními nespím ani hodinu. Co dodat... chodící zombie... těším se až se vyspím aspoň zase 4 hodiny v kuse (nebudu zatím moc náročná).

Očkování hexavakcínou

Další prohlídka u doktora a s menšími obavami čekám očkování hexavakcínou. A je to tak, 20.2. Matýsek váží přes 7 kg a měří 67,5 cm a již je uschopněn dostat injekci. Tu samozřejmě doprovází křik a zarudnutí v obličeji. Po chvíli se v mé náruči uklidní. Když se vracíme od doktora, Matýsek v kočárku ještě usne a tak s ním ještě udělám menší procházku po Sázavě. Pak sebou už ale začne škubat a tak se vracíme domů. Jelikož už je po třetí hodině, jsme doma asi hodinu a půl a pak už se  mi nechce s kočárem a tak beru nosítko a jdeme na procházku k řece, první část cesty Mates kouká kde co lítá, pak se začíná šponovat a pak už jen plakat, tak to střihnu nejkratší cestou domů, na sídlišti nejsem ušetřena pohledům lidí, co mi to pláče pod bundou, jak se blížíme k domu, Matýskovi začíná padat hlava a najednou spinká, zvolním tempo a ještě s ním chodím dobrou půlhodinu v blízkém okolí domu, jdeme se podívat i na nádraží :-) vypadá to, že se pěkně ještě prospal. Ovšem jakmile přijdeme domů, tak se samozřejmě vzbudí a začíná kolotoč, je na něm vidět, že by spinkal, takže hned připravujeme koupání. Ve vaně je ještě Matýsek plný srandy, cáká nožkama do vody. Ale při oblékání už začíná nabírat a následuje snaha o kojení, ale to se Matýskovi nechce a místo toho je schopný půl hodiny řvát, ale opravdu řvát, nejednou se zalyká, je úplně rudý až zpocený po celém těle. Nezabírá nic. Po půlhodině zkouším znovu kojení, to už se zdá být povolnější a tak si dá říct, nakojí se a přitom mi usíná u prsu, poté ho opatrně přenáším do postýlky, kde to vypadá, že usíná. Je však pravda, že nespí dlouho. už asi tak tři týdny se budí kolem desáté a pak cca každé dvě až tři hodiny, občas i po hodině a půl. Opravdu náročné období. Ovšem když nad tím tak přemýšlím, zdá se mi, že po prvním nočním probuzení skoro nespí. Ale začíná jeho tlačící rodeo. A tlačí a tlačí a nic. Šije hlavou ze strany na stranu, cuká mu celé tělo. Zavinovačku mu už nedávám napevno, takže rozhazuje i ručičkama. Několikrát za noc ho posadím na kyblík BKM. Málokdy se zadaří. Takže se Matýsek trápí téměř celou noc. A to se pak divím, že je přes den mrzutý, když není vyspalý... Kdy tomu bude konec? Kdy se vyspím opět aspoň 4 hodiny v kuse?

Výbavička

O tom, co je potřeba mít pro miminko, bylo napsáno nespočet stránek. Ale vesměs jsou to vždy jen subjektivní názory. A proto si dovolím napsat svůj subjektivní názor. Od začátku jsem tvrdila, že nebudeme potřebovat veškeré novodobé výmysly, které sice občas ulehčí práci, ale jsou dost drahé a v bytě zabírají místo. To byl myslím si hlavní důvod proč jsem nenakupovala všechno hned. Dostala jsem několik rad od známých, co je potřeba a co měli a neměli oni a udělala si tak svojí představu, co budeme pořizovat a co ne.

Těch věcí je i přesto asi milion, takže ani nevím, jestli si ještě na všechny vzpomenu ale budu se snažit postupně přidávat každou věc co jsme měli nebo máme a napíšu k ní osobní názor, jak moc byla ta věc potřebná.

SPANÍ:

na spaní jsme zdědili postýlku s polohovacím roštem, ve které jsme spali já s bráchou, takže skoro starožitnost, ale více jak 30 let vydržela u rodičů v komoře v luxusním stavu. Postýlku je určitě dobré mít na straně hlavy vypodloženou cca 8cm knih.

matrace - nová s PUR pěnou

povlečení a peřina s polštářem jsou na první měsíce určitě zbytečné, což jsme zjistili až později, jelikož spaní probíhalo jedině v zavinovačce. Nejprve v zavinovačce s polstrovanou podložkou, kterou jsme dostali jako dárek. Z té vyrostl cca po dvou měsících. Dále spinkal v o něco větší rychlozavinovačce, s tím, že ručičky měl svázané plínkou. A od začátku pátého měsíce spinká pod peřinkou.

mantinel do postýlky - dobrá věc - zacloní to prostor uvnitř postýlky, ať už kvůli světlu zvenku nebo z vedlejšího pokoje večer a nebo, že tam  netáhne. Jakmile Matýsek dosáhne ručkami na mantinel, tak ho občas škrábe nehtíkama než usne

monitor dechu - vypůjčený, nekupovali jsme

zpočátku na denní spaní jsme využívali půjčený proutěný koš, ve kterém spal řekla bych tak tři týdny možná ani to ne

kolotoč nad postýlku jsme začali využívat cca od 2,5 měsíce, možná by zaujal Matěje i dřív, ale nám se zdál nefunkční. Je dobrý ráno na zabavení děťátka než si člověk udělá snídani a provede ranní hygienu.

babyvak na uspávání Matýsek absolutně nepřijal, ale je možné, že jsem ho do něj neuměla správně vložit a pak to bylo pro něj nepohodlné. Později, kdy jsem přišla na chuť nošení v šátku, jsem se dozvěděla, že není vhodný, protože v něm dítě neleží ergonomicky.

KOUPÁNÍ:

deska na vanu, zděděná po mě a bráchovi, opět vydržela u našich v komoře. Na desku dětská vanička a sušení a oblékání zvládáme na pračce, na které mám deku a přebalovací podložku.

topítko do zásuvky, které během půlhodiny vyhřeje koupelnu na vhodnou teplotu ke koupání

osušky určitě za mě lepší klasické osuškové pleny většího rozměru z bambusu značky XKKO než tlusté froté ručníky

na mytí bud tenká froté žíňka nebo zase bambusová žíňka XKKO

KOČÁREK:

očaroval nás kočárek norské značky NOORDI, model FJORDI. Pro nás vysoké ideální volba, prostorná hluboká korba, gelová kolečka, rukojeť nastavitelná vysoko a mnoho dalších předností, zatím bez jediné vady a to jezdíme dvakrát denně několik kilometrů i terénem podél řeky.

do kočárku jsme měli zapůjčený vak jakože s beránkem, v kterém strávil celou zimu. Od března, když už se trochu oteplilo jsme vak s beránkem už vyndali a když bylo tepleji, byl přikrytý jen dekou a když chladněji, zabalila jsem ho do zavinovačky ve které už v postýlce nespí

PŘEBALOVÁNÍ:

komodu jsme využili mužovu vysokou komodu se čtyřmi šuplíky a na ní koupený již zhotovený přebalovací pult z druhé ruky, dále měkkou přebalovací podložku rovnou a na ní klasickou čtvercovou plínku, která je každou chvíli počůraná nebo dokonce pokaděná, takže se vypere a nemáme aspoň takový odpad s jednorázovými podložkami

sada misek a koš z IKEY, v jedné misce mám nastříhané ubrousky, v druhé misce mám jednorázové plínky aby byly při ruce, ve větší misce mám vodu s pár kapkami Medvídka, jednorázové vlhčené ubrousky používám jen na návštěvách a výletech

mám i sadu látkových plen - klasické čtvercové pleny zase nejlepší značka XKKO a svrchní kalhotky ANAVY plus separační pleny Popolini a dále vkládací pleny froté a bambusové, vše z druhé ruky zakoupené

HRAČKY:

hračky jsme zpočátku nechtěli vůbec žádné, až když začal projevovat zájem a ležel stabilněji na zádech, vyndali jsme zapůjčenou hrací deku s hrazdičkou a na ní pověšená zvířátka

od věku cca 2,5 měsíce se nejvíce osvědčilo chrastítko špendlík

dále jsme dostali hracího ježka alá usínáček, u nás slouží zatím jako hrací ježek s melodií na zklidnění

při polohování na bříško je dobré před obličej dát nějaké leporelo, taktéž jsme dostali ve věku 2,5 měsíce skládací leporelo z jedné strany zvířátka, z druhé strany zrcátka

OBLEČENÍ:

do začátku jsem dostala spoustu oblečení z druhé ruky použité již dvěma dětmi. Začínali jsme na velikosti 56. Jediné co jsem na začátku koupila nové byly dvě zavinovací body. Ty se vůbec osvědčili jako nejlepší volba. Cokoliv přes hlavu jsem neuměla obléci a většina oblečení přes hlavu se ani nedala přetáhnout, mělo to malý výstřih. Takže za mě jedině zavinovací body, dále dupačky a polodupačky, později, když vyrostl z velikosti 56 jsem nakoupila nějaké další oblečení z druhé ruky, pár kousků nových oblečení dostal Matěj k Vánocům.

Jelikož se narodil v listopadu, byly zapotřebí čepice, rukavice a silné ponožky. Čepice byla nejlepší ta co dostal v porodnici, z ní ale cca po dvou měsících vyrostl. Koupila jsem novou silnější větší, ale ta se zpočátku zdála jako nevhodná, vždy při nandání čepice hrozný řev, později mi někdo sdělil že děti čepičky většinou nemají rádi. Rukavičky jsme měli tři tloušťky jedny úplně tenké, druhé silnější a třetí hodně hřejivé s kožíškem. Dále zimní overal - vystřídali jsme postupně od flísového nejmenšího až po velmi silný, který jsme zase koupili z druhé ruky - vypadá jako nový a je opravdu silný. Jen mu v něm možná je až moc teplo vzhledem k letošní zimě, která spíše vypadá jako jaro... bez mrazu sněhu...

na spaní samozřejmě overaly celorozepínací.

KOSMETIKA A LÉKÁRNA:

Matýskovi jsou 3 měsíce

Víkend před tím, než byly Matýskovi 3 měsíce, tak jsme trochu zase změnili režim, neboť jsem vypozorovala, jak k ránu opravdu špatně spal nebo nespal vůbec, byl kolem deváté hodiny celkem dost unavený a nám se nechtělo tak brzy ven a hlavně mi usínal úplně u prsu, a tak jsem ho zkusmo dala do postýlky a stal se zázrak neboť v ní usnul. Někdy to bylo na půl hodiny někdy i na hodinu. Resp. hodinu bylo v ložnici ticho, tak jsem to brala, že spal. Někdy mu déle trvalo než usnul, někdy si pofňukával, někdy si zase hekal a tlačil a jednou i dost brečel, ale muž trval na svém nechat ho chvilku plakat a ono to netrvalo dlouho a usnul. A tak jsme si stihli uvařit oběd nebo třeba jsem začala psát tento blog. Prostě chvíle kdy Matýsek spinká doma v postýlce je vyloženě k nezaplacení. Většinou po té hodině spánku se probudil celý veselý a tak s ním byla zase chvilku sranda, která většinou trvala do oběda, dali jsme si oběd a ve 12 vyráželi na první procházku cca 2 až 2,5hodinovou, pak zase na chvíli domů a cca kolem 16.hodiny na druhou procházku už kratší - prostě v té době do setmění cca do 17,15. Pak už se večer tak nějak dal přežít do půl sedmé kdy jsme koupali a kojili. Jednou se však stalo, že Matýsek po koupání propuknul v šílený pláč a nechtěl se vůbec kojit, to trvalo asi 10 minut, pak jsem tedy usoudila, že se mu chce tak strašně spát, že už nechce ani krmit. Jenže takto rozplakaného, když jsem uložila do postýlky, tak tam samozřejmě nedokázal usnout, takže znovu k prsu v domnění, že u něj usne, ale nestalo se tak. Naštěstí byl doma muž a ten když si ho vzal k sobě do náručí a pohupoval s ním, tak během chvilku Matýsek usnul a pak ho přenesl do postýlky, kde spokojeně spinkal cca do půlnoci kdy se probudil hlady. Toto bylo celkem klidné a veselé období, jenom když se nám narušil tento režim, tak to bylo s Matýskovým pláčem horší a nebo když u nás byli 1.2. na návštěvě kamarádka s rodinou - vypozorovala jsem totiž, že toho rozrušení a podnětů bylo na Matýska asi moc a tak začal plakat, ale poté co jsem si ho navázala doma do šátku a začala se s ním na místě pohupovat přičemž jsme se všichni normálně bavili, tak se stal další zázrak a to, že Matýsek usnul - a spinkal řekla bych určitě 45minut, to samé se stalo druhý den na návštěvě u mužových příbuzných, venku pršelo a nechtělo se nám ven, ale Matýsek byl přetažený a byl tam na něj asi moc velký ruch a moc lidí a tak jsem si ho opět navázala do šátku a zase za našeho hovoru do kterého ještě štěkali psi, Matýsek usnul na hodinu, nevím jestli se probudil, že mu to bylo už nepohodlné nebo byl už vyspalý, ale probudil se, jakmile jsem si sedla... Jsem ráda za takové pokroky a hlavně jak říkám, většinou, když bylo opravdu nejhůř a nebo jsem to nejméně čekala, tak Matýsek usnul :-)

Taky po dovršení 3 měsíců měl Matýsek asi zase růstový spurt, neboť se krmil opět častěji a to ve dne i v noci. Je pravda, že rostl skoro před očima, protože jsem již vyřazovala hodně oblečení, už se skoro nevejde do některých oblečků velikosti 68. A vaničku už má taky tipťop... V košíku s polštářem už také moc dlouho nevydrží, ještě že nejlepší je to teď na zemi na hrací dece s hrazdičkou a to na bříšku i na zádech a nejlepší je, když si drží chrastící špendlík. Hodně se teď směje, ale je pravda, že po nějaké době se velice rychle smích změní v pofňukávání a poté už pláč. Venku ač je únor, panuje celkem pěkné jarní počasí, ptáčci zpívají, sluníčko svítí a já se tak už těším na jaro a léto, až bude teplo.

Období Vánoc, Silvestra a leden

Následovalo celkem klidné období, kdy jsem sice začala chodit na procházky pravidelně dopoledne i odpoledne a nejlepší bylo, když jsem odněkud ještě večer jela, že se prospal v autě, ale večer usínal relativně v pohodě, někdy si pobrečel, ale vždy to bylo maximálně 20 minut, poté usnul. Začalo i období, kdy se v noci budil maximálně dvakrát a to cca mezi jednou a druhou hodinou ranní a pak cca mezi čtvrtou a šestou hodinou ranní, občas klidně i až v půl sedmé a pak klidně spal ještě do osmi, někdy do půl deváté nebo dokonce do deváté hodiny ranní. Někdy v polovině prosince jsem se na kurzu naučila Matýska navázat do šátku, a tak jsem ho začala využívat po večerech, když ještě nebyl čas na noční spaní, ale Matýsek už byl unavený a nevydržel si sám hrát, abych si třeba přichystala věci na koupání nebo prostě, abychom ho nedávali spát třeba už v šest hodin večer. Přes den klidně vydržel mezi kojením také 4 až pět hodin, takže jsme chodili na dvouhodinové procházky a pak třeba ještě hodinu a půl spal doma. Po novém roce dostal Matýsek rýmu a spánek se mu trochu zhoršil, protože nemohl dýchat a rýmy se nemohl zbavit. Do toho jsem ho přestala předávkovávat kapkami na prdíky - BabyCalm a nevím, zda je to tím, nebo prostě prdíkové období přišlo až ve třetím měsíci, ale také od začátku ledna přestal spát k ránu, protože se snažil vytlačit prdíky a to mu nešlo, takže se kroutil, hekal, tlačil a nespal kvůli tomu, proto potom byl přes den hodně ospalý a podrážděný, když se nešlo ven do kočárku, kde jedině usnul a tak se stalo, že jsme chodili ven už v půl desáté na dvě hodiny a další procházka byla ve dvě odpoledne zase minimálně na dvě hodiny, ale klidně spíš déle. To bylo dost vyčerpávající kor, když jsem byla doma sama. Nicméně výhodu to má, že se můžu cpát čím chci jak chci a nepřiberu ani deko :-). Taky štěstí, že nám letošní zima nenaservírovala zatím žádné extrémní mrazy ani návaly sněhu. Rýma se ho držela tedy skoro 4 týdny, už jsem se obávala, aby se mu to nerozvinulo v něco horšího. Nechci to zakřiknout, ale teď v době psaní tohoto článku to vypadá, že už je to na dobré cestě, tak snad se té rýmy zbaví nadobro. Nejvíc se mu rýma rozjela po návštěvě příbuzných v Ostravě - no jo tamní smog a pobyt venku ve větru, dešti a při procházce na vrchu Ondřejník také sněhová chumelenice tomu asi moc nepřidala, i když ve sněhové vánici se mu nádherně spinkalo, prospinkal pak i 45minut, když jsme byli v hospůdce. Ke konci ledna, kdy už jsem se zase cítila nevyspalá, protože od 4 hodin od rána Matýsek tlačí a nemůže nic vytlačit a tak se vzbudí a nejednou začne z toho plakat, jsem mu zase začala dávat Espumisan v domění, že se to zlepší. Přes den prděl nádherně, většinou i při kojení, když jsem si ho namáčkla na břicho, pak taky když ležel na bříšku a nebo při masážích a přitahování kolínek k bříšku.

Co dodat, počáteční nadšení z procházek s kočárkem ustalo a kor, když bylo venku nevlídno, tak jsem se hodně těžko nutila do procházek ven. Když byl muž doma, na procházkách jsme se vystřídali, on chodil dopoledne, já odpoledne a tak jsem měla chvilku na uvaření, úklid a něco málo odpočinku. Zpětně si tedy uvědomuji a říkám si, kdybych nebyla v těhotenství tak akční a pořád někde nelítala, myšleno nechodila na procházky a celkově nebyla tolik v pohybu, tak by třeba Matýsek lépe usínal v klidovém režimu - rozuměj v nejedoucím kočárku nebo aspoň by dokázal spát ve stojícím kočárku, ale abych ho pořád jen nekritizovala, tak vždy když to člověk nečekal, tak dokázal spát i v tom stojícím kočárku i doma po příchodu z procházky v korbičce pod otevřeným oknem. Celkově to je ale dost vyčerpávající a stresující, když člověk neví jestli zrovna bude spát nebo ne. Zvykem se také stalo, že při oblékání a umístění Matýska do korbičky ještě doma se to neobešlo bez pláče. Kdoví co se mu nelíbilo. Každopádně celkově podle mě trpěl na nedostatek spánku, přeci jenom měl přes den jen dva spánky a to dopoledne a odpoledne. Nejzásadnější bylo, kdy jsme se vrátili z odpolední procházky a zda doma ještě spinkal. Vzhledem k tomu, že čím dál tím méně doma ještě spinkal, tak jsme se snažili vracet se z procházky co nejpozději, čemuž nám nahrával prodlužující se den po novém roce a tak se stávalo, že domu jsme se vraceli před setměním. Protože po příchodu domů následovalo kojení, pak chvíli hraní nebo zpívání ale už na Matýskovi bylo vidět, že je unavený a den končil, když začal pofňukávat, to pak následovalo rychlé umytí, občas jsem se snažila ho ještě nějak držet vzhůru, občas si ho navážu navečer do šátku a pohupuji se s ním na míči, tak to ale prodloužím max. o půl hodiny,jelikož déle v šátku nevydrží. Takže večer jsme zakončili koupáním cca mezi 18.15 a 18.45 a následně kojením a uložením ke spánku, někdy se to obešlo bez pláče někdy si chvilku poplakal, ale vesměs se mu dařilo pěkně usínat nejpozději do té 20.hodiny.

Na konci ledna jsem si uvědomila, že se prvně v noci začíná budit zase o něco dříve, cca po půlnoci. To bylo pro mě o něco náročnější neboť jsem si zvykla, že nejlepší spánek pro mě je právě mezi tím kdy jdu spát a jeho prvním probuzením, takže z nějakých 4 až 5 hodin spánku se najednou staly 3 a postupně se to zkrátilo na 2 hodiny neboť se probudil klidně už před půlnocí. Co se dá dělat, nastávalo další jiné období, s kterým bylo potřeba se smířit a přizpůsobit se mu.

Šestinedělí

Šestinedělí začalo pěkně, když prvních pár dní doma spinkal kdekoliv v postýlce, v košíku a to i když byla u nás návštěva a mluvili jsme těsně vedle něj... to se tak nějak změnilo po newborn focení, ne nemůže za to newborn focení, ale prostě si to podle toho pamatuji, protože jsem si to ze začátku myslela. Tak tedy to bylo 13.11. od té doby byl boj večerní uspávání a vlastně i tak nějak přes den, jako spinkal určitě ze začátku víc než po pár týdnech, ale když nespinkal, tak vlastně dost plakal, tehdy jsem ještě nepochopila, že to byl vážně hlad, později k večeru to, že už byl dlouho vzhůru a nemohl pak usnout z přetažení. Zpětně, když se nad tím zamyslím, že žena má opravdu celé šestinedělí být jenom s miminkem a veškeré domácí práce má vykonávat ne, když je to potřeba, ale když se cítí odpočatá a vyspalá. Tak tedy, fyzicky jsem se cítila dlouho dobře, postupem času se začal projevovat nedostatek spánku, občas, když se poštěstilo a Matěj spal doma, tak jsem si také zdřímla, opět zpětně bych to teď dělala jinak, spala bych kdykoliv by to bylo možné, snad jen bych se najedla a pak hned spát. Domácí práce by měl vykonávat v tomto období muž, pokud je doma a omezit to opravdu jen na to nejnutnější. Ovšem já i v té době začala látkovat (používal látkové pleny), takže jsem si práci ještě přidělávala, ale přiznávám látkovala jsem jen když jsem na to měla čas a jen doma a přes den. Tak tedy večerní neusínání se stupňovalo, každý den to bylo to samé, večerní usínání bylo na 3 hodiny, někdy i déle. Lepší to bylo, když jsem měla zánět v prsu a vysokou horečku a bylo mi opravdu hrozně, to asi Matýsek vycítil a byl klidný a hezky spinkal. Nejhorší den, resp. odpoledne a večer bylo pondělí 9.12. kdy jsme se vrátili v 15,30hod. z procházky a od té doby nespal, tak byl večer tak přetažený, že prostě neusnul, jedině kdy se uklidnil bylo na prsu, jenže mě přišlo, že už mi je celé vysál a že už tam prostě nic není, následoval jeden zoufalý telefonát mamce a další zoufalý telefonát laktační poradkyni do porodnice Kolín, od mamky rada byla udělat mu umělé mléko, od laktační poradkyně mít ho celou noc na prsu. Ani jedno jsem nechtěla, ale řev neustával, Matýsek se tolikrát dokonce úplně zalykal až dusil z toho pláče, že ze zoufalství jsem ho ve 23hod. naložila do auta a jeli jsme k sestřenici do Benešova pro umělé mléko. Po cestě samozřejmě usnul tam i zpátky, přijeli jsme a nedovolila jsem si ho vzbudit, tak jsem ho nechala spát v autosedačce, spal asi do 4 hodin do rána. Další pondělí se skoro opakovalo to samé, zase od cca 16hod. pláč a nic nepomáhalo. Takže v 21,30hod jsem ho zase naložila do auta a jela na výlet tentokrát směr Bělokozly a pak na opačnou stranu směr Stříbrná Skalice, v autě usnul, ale po příjezdu domů se probudil, tak tedy jsem ho nakojila a pak naštěstí usnul v postýlce. Bála jsem se, že pondělky nebudou Matýskovy oblíbené dny. Ale pak na konci šestinedělí, pár dní před Štědrým dnem se stalo něco neuvěřitelného a to, že po prvním uložení Matýsek plakal cca 45 minut, následovalo přiložení k prsu a poté už usnul - relativně brzy v půl deváté. Další den už usnul hned po uložení do postýlky. Tak skončilo šestinedělí a čekaly nás první Vánoce s Matýskem.

Pobyt v porodnici

V porodnici jsem byla ze začátku jako Alenka v říši divů. Poprvé vůbec v nemocnici. První den jsem se snažila dospat a byla jsem šíleně unavená. Strava byla otřesná, nechápu jaktože rodičky nemají nějakou jinou stravu, vždyť potřebují jíst zdravě a pestře, ne bílé rohlíky a margarín... To bylo asi to nejhorší. Nebo nejlevnější salám... Každý den dva skyry. Obědy nebyly až tak tragické, ale bylo to takové dietní, já měla dost hlad. Výhodu to mělo, že jsem z porodnice odcházela s původní váhou, co jsem měla před otěhotněním :-) Chvilku mi trvalo, že jsou na oddělení šestinedělí dvě skupiny sestřiček a to sestřičky pro miminka a sestřičky pro nás rodičky. Sakra to mi nikdo neřekl. No takže v porodnici to probíhalo jinak asi standartně, v neděli jsem měla spolubydlící, která ale ten den odcházela, v pondělí mi předali Matěje do péče a to jsem byla na pokoji sama, v noci Matýsek tedy pěkně plakal, já nezkušená jsem s ním dělala psíkusy, vlastně už si to ani moc nepamatuju, nakonec nějak usnul, přiznávám nějak mi ty vzpomínky vytěsnily zážitky dalších dní doma. A v úterý tam přišla holčina po císaři, já doufala, že ve středu nás pustí domů, tak jsem se s ní nechtěla moc seznamovat. To jsem se ale spletla, protože Matýsek měl žloutenku a tak si nás tam ještě nechali a on musel pod lampu. Výhodu to mělo, že mi ho nosili jenom na kojení, přebaleného, takže jsem se o nic nemusela starat. Aspoň jsem si pěkně odpočinula, pořádně se vyspala a nabrala síly na následující období doma. Návštěvy za mnou chodily, Matýsek pořád jen spal, tehdy jsem si myslela, že mám štěstí, že máme spavé miminko, to se ale příchodem domů změnilo... Prý ta spavost mohla být způsobena tím, že měl tu novorozeneckou žloutenku. V pátek, v den propuštění, nás tedy dlouho napínali, jestli nás pustí domu, někdy po obědě přišla doktorka, že můžeme domů. Radostnou zprávu jsem hned zavolala mému muži a začala balit. Domů jsem se těšila moc, ale zároveň jsem měla strach jestli to doma sami všechno zvládneme. Jinak co se týká kolínské porodnice, já byla spokojená. Některé drobnosti tam neměli ještě tak vychytané, jelikož bylo brzy po znovuotevření zrekonstruovaných prostor, ale věřím, že časem to všechno vylepší a hodně maminek tam bude spokojených. Samozřejmě je to hodně o lidech, o doktorech a sestřičkách, jak jsem napsala, já měla štěstí na skvělého doktora porodníka a to je to hlavní. To že na oddělení šestinedělí byla jedna sestřička příjemná jak osina v prdeli, to se dá nějak přežít. Po pár dnech jsem pochopila, že zas až tak hrozná není, když po ní nic nechci :-D Jo a ještě musím říct, že pan primář, který chodil na vizitu byl taky sympaťák a od pohledu milý člověk a to je také důležité.

Porod

Jak se blížil den D, stále více jsem měla strašný strach, že to nezvládnu. To asi každá žena... Ovšem nejvíc jsem se soustředila, že chci porodit v den stanovený výpočtem podle data poslední menstruace a to 17. listopadu - takové pěkné datum. Ovšem 1. listopadu, kdy porodila sestřenice jsem jí popravdě záviděla, že to má za sebou a nemusí už sebou tahat to velké břicho.

A jak to tedy začalo. Začalo to tak, že jsem v pátek 1. listopadu byla na první prohlídce v porodnici v Kolíně a tam mi doktor řekl, že tam vidí, že se něco děje, ale to ještě nemusí vůbec nic znamenat, odborné názvy si už samozřejmě nepamatuju, jenom zcela zásadní bylo, že v kolínské nemocnici nejsem hlídaná s mou nemocí Leidenskou mutací a to byl velký problém, který naštěstí vyřešil tak, že mě odeslal na místní hematologické oddělení a tam mi udělali vyšetření, aby věděli, jak jsem na tom s tou mojí srážlivostí krve. Nejdřív to tedy vypadalo, že snad ani kvůli tomu nechce, abych tam rodila... Nechápu, neberu to jako nijak zvlášť závažné onemocnění, ale doktoři v tomto ohledu musí být důležití... Hlavně tedy ten, co tam zrovna ten den měl službu, jméno už si nepamatuji a i kdyby, tak nechci jmenovat konkrétně. V sobotu 2. listopadu místo na těhotenské plavání do Kolína jsem jela do Kolína do porodnice s podezřením na odtok plodové vody, neboť jsem za noc měla mokro v kalhotkách. Tam mě doktor (rozhodně o dost sympatičtější než ten páteční doktor) vyšetřil a řekl, že by to plodová voda mohla být, ale jsem otevřená teprve hodně málo, že to může trvat klidně ještě 14 dní a nebo, že můžu klidně večer přijet a rodit. No dobře tak mě trochu uklidnil, pořád jsem totiž nemohla věřit, že by to už opravdu mohlo nastat. Tak tedy plavání jsem už nestihla, tak jsem jela do Benešova na návštěvu za sestřenicí do porodnice, ale tam měli návštěvní hodiny až po obědě, tak jsem nejprve navštívila kamarádku a poté jsem navštívila sestřenici, kde jsme se nakonec sešli i s tetou, bratrancem a jeho přítelkyní. Už tam jak jsem tam skoro dvě hodiny postávala mě začalo jakoby bolet v kříži, ale přisuzovala jsem to tomu, že jsem tam tak dlouho stála. Nicméně bolest se zdála být jaksi stále silnější i při cestě domů a poté i doma, to už jsem začínala tušit, že se asi něco děje. Podvečer jsem strávila měřením těchto bolestí a zapisováním si jich do mobilní aplikace. Poté co mě kamarádka po telefonu sdělila, že její kontrakce byly vlastně jenom bolest v zádech, říkala jsem si, je to tady. Poté co můj muž přijel po osmé večer z práce, rovnou jsem ho vyděsila tím, že ať se připraví, že je možné, že pojedeme ještě ten večer do porodnice, neboť bolesti stále sílily, ovšem žádné extra pravidelnosti v nich jsem nenaměřila ani to, že by se intervaly zkracovali. No dokoukali jsme Stardance, které tehdy běželo v televizi, já si napustila vanu, abych poznala jestli to nejsou ty poslíčky - falešné kontrakce. Ve vaně bolest nepřestala, takže jsem po desáté večer rozhodla, že s takovými bolestmi bych se stejně nevyspala a že radši dojedeme do porodnice. Vzali jsme tašku kterou jsem měla sbalenou už asi měsíc. A vyrazili. V autě jsem bolestí skoro nemohla ani sedět. Dorazili jsme do porodnice tuším někdy před 23. hodinou a byl tam ten stejný doktor co ráno, tak mě přivítal větou, že to říkal, že budu do večera zpátky. Vyšetřil mě a zjistil, že jsem se od rána o nějaký ten centimetr otevřela, ale že na porod to nevypadá, že klidně můžu rodit až následující den a dal mi na výběr, zda chci jet ještě domů nebo zůstat tam v pokoji k tomu určenému, řekla jsem že ty bolesti jsou strašné a že tam radši zůstanu aby mě měli pod kontrolou (to jsem ještě netušila, jaké bolesti si za tu noc ještě prožiju...) a hlavně, že to máme domů celkem daleko. Mého muže tedy poslali domů, že mu zavolám, až uznají že se porod blíží. A mě že píchnou, tehdy řekli něco na bolest a nebo že se porod rozjede. No zkrátím to, bolest samozřejmě neutichala, právě naopak, tak jsem prožila do té doby nejhorší bolest v životě, která trvala nepředstavitelně dlouho, až později jsem si uvědomila, že to zas až tak dlouho nebylo, že jsou určitě ženy, které v těchto bolestech stráví opravdu třeba 20 hodin. Někdy kolem tuším druhé hodiny mi praskla voda takovým způsobem, že byl pode mnou rybník, tak jsem si říkala, sláva už rodím a za chvíli to budu mít za sebou. To jsem se ovšem mýlila. čekalo mě dalších několik hodin bolestí. Byla jsem už i hnusná na sestřičku, ať se mnou něco dělá, že tu bolest už nevydržím, ona si se mnou taky už nebrala servítky a oplatila mi to taky né moc příjemnýma slovama, ale teď se tomu ani nedivim, byla jsem fakt hroznej pacient... Vygradovalo to tím, že jsem se jí zeptala jestli ona už rodila a ona na to, že ne, že ne každej může mít to štěstí. To jsem asi šlápla do vosího hnízda. Ale jinak byla sympatická a myslím, že nakonec dělala svojí práci dobře. Ještě bych chtěla upozornit, že jelikož jsem si v 16 hodin píchla injekci Clexanu, tak jsem nemohla dostat epidurál proti bolesti, abych prý nevykrvácela. No takže v půl páté sestřička usoudila že jsem otevřená na dostatečný počet centimetrů, ani nevim na kolik to bylo, asi 9? Nevim. Takže se prý přesunu na porodní pokoj, tam už čekal doktor - stále ten stejný sympatický. Zavolala jsem mému muži, že může vyrazit. Na porodním pokoji jsem další hodinu než dorazil muž, strávila ve sprše v děsných bolestech při každé kontrakci, klečela jsem na zemi, ani na nohách jsem se už neudržela, ale pořád mě to nejhorší ještě čekalo, konečně dorazil můj muž a s ním jsem prožila ve sprše ještě několik kontrakcí, pak na porodnické křeslo a tlačit, konečně to "začalo". Můj muž mi hodně pomáhal, ale klučíkovi se dolů nechtělo, tak mi sestřička poradila, že si mám stoupnout, zavěsit se za závěs a při kontrakcích tlačit, že využiju tak gravitaci. Můj muž mě držel ze všech sil a tlačil se mnou, byl úžasný a bez něj bych to určitě nezvládla, vždyť bych se ani neudržela na nohách... No po několika kontrakcích na nohách zase na lehátko a stále tlačit. Poté jsem si všimla, že si doktor chystá nějaké náčiní... Nástřih prolítlo mi hlavou. To mě vyděsilo a řekla jsem: néé nástřih ne, ale on naštěstí nedbal, jako cítila jsem jak do mě řeže, ale v porovnání s těmi bolestmi co jsem dosud zažila, to bylo prd. Po nástřihu už stačilo jen párkrát zatlačit a stalo se něco neskutečného. Bylo to jako kdyby ze mě vylítlo něco živého teplého, ne počkat, ono to bylo živé a teplé. Narodil se Matěj :-) hned mi ho položili na hruď, byli jsme ještě chvíli spojeni pupeční šňůrou. Ne počkat, spojeni už zůstaneme navždy. Bonding proběhl, pak proběhla kontrola jestli je vše v pořádku, změření, zvážení a pak už byl jen u mě s modrorůžovou čepičkou, aby nenastydnul prďola jeden malinkatej. Bude to znít jako klišé, ale žádné jiné miminko nebylo tak krásné jako to naše :-) S Matějem na hrudi ze mě vylítla ještě placenta, ta šla jako po másle, pak jsem dostala umrtvovací injekci a šlo se šít. Doktor byl srandista, říkal že to potrvá max. 10 minut ale šil to snad půl hodiny. Několikrát jsem si stěžovala, že mi lhal, ale on se ospravedlňoval, že to šije pečlivě každý steh zvlášť, kdyby nějaký prasknul, aby to ty další držely. Poté už jsem jenom ležela s Matějem na hrudi a byla jsem šíleně unavená, náročnější noc jsem dosud nezažila. Ale byla jsem ráda, že jsem to měla za sebou relativně rychle, vždyť od příjezdu do porodnice uplynulo pouhých 8 hodin, některé ženy rodí i 20 hodin. Byla jsem na sebe pyšná,jak jsem to skvěle zvládla a můj muž byl určitě taky hrdý, jakou má doma hrdinku :-)
Ještě bych chtěla upozornit, že jsem během porodu několikrát řekla, že rodit už nikdy nebudu, že to je něco hrozného. Již po dvou týdnech jsem usoudila, že to až tak hrozné nebylo a klidně bych si to zopakovala znovu. Ovšem co následovalo další měsíc, přesně do konce šestinedělí, to bylo totální vyčerpání a bezmoc, zda nedělám všechno špatně, když Matěj pořád pláče a nechce spát... Ale o tom zase v jiné kapitole. A na závěr ještě dodám, že jsem během porodu pořád něco povídala a doktor taky a hlavně jsem povídala, že už nemůžu, že to nezvládnu a doktor mi na to řekl, že kdybych tolik nepovídala, měla bych sílu na to pořádné tlačení aby už byl maličký na světě.