Nestíhám

Jak je možné, že jsem na dovolené... a nestíhám všechno co bych potřebovala natož co bych chtěla. Člověk se naučí hodně dělat vše ve spěchu, ale to taky nejde pořád, někdy člověk prostě potřebuje oddychnout, zpomalit, ale to zatím nejde. Dovolím si převzít zhruba slova jedné sportovkyně toho času také na "dovolené". Čas letí jako splašený... Některé dny se sice táhnou jako hlen v Matýskově stolici, ale týdny a měsíce letí neuvěřitelně rychle. Za chvíli nás čeká půl rok... Některé dny jsou pohodovější, Matýsek je vysmátý jak jojo, ale některé dny si trochu víc hučí a kňučí. Poslední dny ale vesměs jsou dny lepší než noci. Ještě stále se budí často v noci a když se při přebalení v půlce noci moc probere, tak pak už nechce být v postýlce a tak si ho na druhou polovinu noci beru k sobě. V první půlce noci, když se vzbudí dřív než po dvou hodinách, často se mi ho podaří uhoupat, což je bohužel rituál posledních večerů - jinak neusne. Jak je dlouho světlo, tak se po nakojení a uložení do postýlky probere a kouká si na nálepku medvídka na zdi vedle sebe. Možná kdybych tu nálepku nelepila, neměl by na co koukat a usnul by lépe, ale on vydrží i docela koukat jen na prázdnou zeď nebo do stropu... Zpět k počátku. Když je muž na procházce s kočárkem mám zhruba něco mezi hodinou až dvěma abych stihla většinou uvařit, vyžehlit, poklidit, udělat přesuny v oblečení, protože ten klučík roste ze všeho doslova před očima :-), vždycky ale musím udělat jen to nejnutnější, třeba umýt koupelnu nebo setřít prach se dost často odkládá tak dlouho, až se to dostane v seznamu priorit na vrchní pozice, což je zhruba jednou za měsíc... Do toho všeho se mi chce tak trochu pracovat a jelikož jsem už na rodičovské, tak vlastně i můžu. Do toho nás brzy čekají již každodenní vaření příkrmů. Jak to všechno stihnu. Čekám na ten půl rok, že si Matýsek vydrží hrát déle sám. A já budu mít na vše čas i když nebude můj muž celé dny doma, jako třeba teď, jelikož má konečně v práci volno kvůli koronaviru. Prostě doufám, že bude Matýsek stále méně a méně ukňouraný a udělám nějakou práci i přes den jako třeba uvařit. No a nejvíc se těším na noci, kdy se nebude budit tak často a já se lépe vyspím a budu moci chodit spát později abych mohla po večerech pracovat... To jsou zatím mé největší sny. Tedy největší je samozřejmě abychom byli všichni zdraví!!!

Karanténa pokračuje...

Od posledního příspěvku uplynulo už pár týdnů. Myslela jsem, že se vše zlepší, ale zatím žádná extra změna k lepšímu. Tedy abych zase jenom nebyla pesimistická, již je více pohodových dní, protože jsme zajeli již nějaký režim. Tedy, když si maminka na mateřské myslí, že nějaký režim funguje, tak to nikdy netrvá dlouho a než si to uvědomí, musí se zase přizpůsobovat jinému režimu dítěte. Tedy aspoň pokud vaše dítě není dokonalé a nespí od narození celou noc bez probuzení a přes den kam ho dáte tam usne nebo si potichu hraje... 

Takže každý den je stejný a přitom trochu jiný. Ale od začátku - zavinování fungovalo jen pár dní, teď už se ze zavinovačky dostane ještě než stihne usnout a většinou i v noci si odkope peřinu takže spí skoro bez přikrytí, přemýšlím jestli mu není tedy horko, když se tak odkope, anebo to kopání je kvůli bolení bříška. To mi ale zatím Matýsek nepoví. Moje bezmléčná dieta pokračuje, ovšem většinou při návštěvě rodičů vezme za své a poruším to, nejhorší prohřešek byl kus domácího mazance na Velikonoce, ten když tam přede mnou ležel na stole už pěkných pár hodin, tak jsem na Velikonoční pondělí odpoledne nevydržela. Jestli se to nějak projevilo, nevím, jelikož Matýskova stolička a noční kroucení, zvedání nožiček a hekání je pořád stejný. Teď i více pobrekává na bříšku, těžko říct, zda ho to bříško bolí  nebo už se vzteká, protože se ještě neumí doplazit pro nějakou hračku, kterou vidí nadohled. 

Po změně času to vypadalo, že bude chodit spát jakoby o hodinu dříve, tudíž stále v 7, ale jedním víkendem u rodičů se to změnilo a to už držíme více jak dva týdny, že chodí spát v 8. Tedy chodí... čím déle je světlo, tím větší problém je usnout a tím později usíná, takže včera jeho usínací kroucení trvalo až do půl deváté. Jestli to takto půjde dál, tak v červnu bude ponocovat do jedenácti... 

Venku se udělalo moc pěkné počasí a tak procházky už jsou o dost příjemnější, ovšem zase řeším, že se Matýsek v korbičce asi trochu přehřívá a tak vyhledávám trasy, kde jdu co nejvíce ve stínu. Další věc je ta, že se Matýsek už pomalu do korbičky nevejde. Tak tedy jsem zvědavá, kdy se posadí, abychom mohli přejít na kočárek sporťák. No a vlastně jak je krásně teplo, tak sice procházky po venku jsou příjemnější, ale zato to svádí si sednout u řeky na lavičku a číst si třeba knihu, jenže to u nás prostě nefunguje.. Takže jsem neodolala a koupili jsme vibrátor na kočárek - neboli houpadlo Rockit, uvidíme jak to  bude fungovat.

Jinak co to jde, tak jezdíme k rodičům na chatu, tam se zdá totiž, že se na čistém vzduchu lépe spí. Poté co to vypadalo, že nedokáže spát už déle než dvě hodiny, tak jsme šli jednu pěknou procházku ze Žibkova a až kolem nás projeli velké zemědělské stroje, tak ho to nevzbudilo, dokonce po cestě zpátky jsme se zastavili u kapličky a na hřišťátku a ani tam se nevzbudil. Dopadlo to tak, že když jsme přijeli k autu museli jsme ho dokonce vzbudit při přesunu do auta. To se ovšem stalo jenom jednou, po příjezdu domů na procházce po městě opět spal jednom 45 minut. Spánek tedy nemáme moc ustálený. I když trochu ano - dopoledne usiná cca mezi půl desátou a desátou a následující spánek se odvíjí podle toho, kdy se vzbudí. Jeden spánek většinou řešíme doma, když ho uspím u prsu, někdy se nepozorovaně vypařím a spí pak dál sám klidně i hodinu, jindy s ním ležím celou dobu co on spí. Je to podle toho, zda potřebuji dělat něco jiného nebo ne. 

No a noční spánek je opět naprd, budí se sice o něco méně než před pár týdny, ale pořád to není nic extra. Ale nebudu si stěžovat, nebo se to zase zhorší... Léto a sluneční paprsky mě na jednu stranu berou energii (jarní únava), ale na druhou stranu člověk má o dost lepší náladu, takže se tak nějak vše zvládá lépe. No a teď je i o dost lepší když je můj muž doma, protože mají v práci kvůli koronaviru volno, tak mi hodně pomáhá a chodí na procházky, tak stihnu i uvařit a občas něco uklidit. Jako o pořádným odpočinku si stále můžu nechat zdát, ale musím využívat každé chvilky, kdy se můžu jen tak zastavit a říct si, že jsem udělala to nejdůležitější a ostatní může počkat.

No vlastně teď poslední týdny mě hodně unavuje přemýšlení nad tou alergií na bílkovinu kravského mléka jestli jí Matýsek má nebo jeho plačtivost a kroucení a zvláštní stolice způsobuje něco jiného. Jako těžko se vzdávám mléčných výrobků - hodně mi to chybí a všelijaké náhražky to nemůžou nahradit. Zatím se nezdá, že by se něco zlepšovalo, ale jak jsem psala, párkrát jsem hřešila. Ale vysazovat další potravinu se mi nechce. V úterý uvidíme, zda mi na to pediatr něco řekne nebo neporadí. I když pro něj je nejdůležitější, že přibírá dobře a ostatním se nezabývá.