Tak jsme se konečně dočkali, listopad byl náročný, v každé volné chvíli jsem něco balila nebo přerovnávala nebo připravovala na stěhování. Čekání na nový domov bylo nekonečné, ale už týden jsme v novém a užíváme si to, ještě to není stoprocentní, ale už je to pěkně obyvatelné. Doufám, že přestěhování Matýska do vlastního pokojíku přinese zlepšení ve spánku. Zdá se možná, že některé noci už bude spinkat lépe a bude spát delší dobu a některé noci mě bude stále každou chvíli přivolávat nebo nebude chtít spinkat sám. Takže jsem si dala k němu postel, tak kdo to může říct, že má dvě postele, jednu s manželem a jednu se synem :-) uvidíme, jak dlouho ta postel v dětském pokoji bude potřeba, třeba za čas v ní bude spát Matýsek a naopak vystěhujeme dětskou postýlku. Uvidíme. Každopádně zatím se nám bydlí dobře. Nějaké mouchy to má, ale kde nejsou. Matýsek o něco lépe jí - někdy... Hlavně u babičky a dědy mu to jde dobře, tam se cpe jak nevázaný. Doma ho to moc nebaví nebo nechutná? Prožili jsme opět krásný prodloužený víkend na chalupě, kde si Matýsek užil dědu, tetu, strejdu a sestřenici, byla s nima sranda, dostal další dárky k narozeninám, které oslavil spolu se sestřenicí. Matýsek stále obchází nábytek, stále zlobí, stále ho zajímají nejvíce elektrické zásuvky, nová kuchyň, šuplíky, a v novém bytě žaluzie... Tak schválně, jak dlouho vydrží. Umí si občas u jídla ukázat na to co chce, když před něj postavím skleničku s vodou a jídlo, ukáže si (nebo křikem si vynutí) to co chce. Pořád je to boj, když řeknu, že bílý jogurt je jistota a ten sní vždy, tak nastanou dny, kdy zas nesní ani sousto... Jako na houpačce. Opět máme zpátky opravený náš kočárek, škoda. Na ten půjčený jsme si zvykli i se nám zdál lepší než náš vlastní. Takový lepší do terénu, ale zase je moc těžký a velký...
Jo a první slovo, které umí Matýsek vyslovit, je ham... bohužel někdy to používá i když mu dám něco k jídlu ale on to nechce. Asi je vybíravý, nebo ho prostě říká jen kdykoliv chce něco říct.
Jo hned první noc v novém bytě, já byla z předchozího týdne tak unavená, že jsem k ránu usnula nějak tvrdě, že jsem si nevšimla, že se Matýsek odkulil a probudil mě až řev, když spadnul z naší vysoké postele. I to mě donutilo pořídit k němu do pokojíka postel... Z ní to snad nebude tolik bolet. No nic, je adventní období, když máme v bytě už tak nějak skoro vše na svém místě, tak je čas pečení cukroví, tak se do něčeho pustím. Ovšem nesmím zapomenout na pořádný odpočinek, protože poslední týdny nebyl na odpočinek čas a byl to opravdu záhul.
