Covid, to je mor letošního léta. O to horší, když máte doma malé dítě... Takže po první jarní vlně přišla obávaná podzimní druhá vlna. Zasáhlo to i nás už naostro, takže jsme si jeden den protrpěli v hrozné únavě a bolesti celého těla a hlavně hlavy. Matýsek to prožil jako první víkendovou horečkou, o dva dny později to přišlo na nás. Jenže kvůli systému jsem šla na test až za další týden, tak se nám "karanténa" prodloužila skoro na tři týdny. Když už jsme mysleli, že jsme z nejhoršího venku a můžeme chodit ven, tak musel jít na testy Matýsek a zjistili, že je pozitivní, takže přišla další rána v podobě další karantény. Takže tu s námi Covid žije už skoro měsíc a 9.11., když mu končí karanténa už nechci žádný Covid vidět ani slyšet a už chci abychom žili normálně. Matýsek si v "karanténě oslavil první narozeniny. No my musíme mít asi vždycky něco extra. Zdá se, že Matýsek si Covid prožil tak, že více spal než normálně a to mi skoro vyhovovalo, ve dne se vrátil opět k celkem dlouhým dvěma spánkům a v noci sice se pořád budil, ale ráno vyspával klidně do půl osmé až do osmé hodiny. No to bylo pěkných deset dní. Naštěstí nebo bohužel ty skončily a tak máme zase budíček každé ráno v půl šesté. Do toho změna času, takže opět jsem každý den nedospalá. Jinak je už dost šikovný, po bytě lítá s chodítkem jako divý, škoda, že nemáme větší byt, to by nachodil kilometrů... Přebalování je stále boj, pořád utíká. Z jídelní židličky také pořád vylejzá. Ovšem zdá se, že začal baštit normální dospěláckou stravu, aspoň teda u babičky snědl už pečené kuře, bramborový knedlík, vývarovou polívku a rizoto. Na oslavě kamaráda Davídka měl dort. Doma jsem uvařila kuře na paprice a tomu moc nedal. Ovšem jeho narozeninový dort, to si dal do nosu :-) K prvním narozeninám dostal od nás rodičů klasickou oranžovou Tatru, dřevěný vláček s krtečkem a dvě knížky. O víkendu ho čeká další oslava s prarodiči. Nakonec dorazili i dvě tety a kamarád s kamarádkou. Dále dostal knížku s vysouvacími zvířátky, gumové autíčko, skládačku mašinka a sadu tří plastovo-dřevěných aut. Paráda, konečně klučičí hračky. Ovšem roste mu osmý zub, takže s jídlem si dost vymýšlí, vypadá to, že jídlo doma sabotuje, asi nejsem dobrá kuchařka, ovšem u babičky a dědy sní všechno, misku polívky a pak ještě hlavní chod a dorazí se zákuskem... tak nevím, kde je chyba. Dnes 10.11. má za sebou i střižení podjazykové uzdičky. Já jsem pana doktora upozornila, že se obávám, že pusu neotevře, tak nevím jestli se to podaří, ale on říkal, že nezná dítě, které v tomto věku při pláči neotevřelo pusu. Tak Matěj je první :-) otevřel jen trochu a to pan doktor dokázal střihnout jen částečně, pak ho ještě chvilku trápil, ale Matěj držel rty u sebe jak to šlo, a na to byla síla pana doktora slabá... Takže jsme odešli z ordinace s pláčem a krvavou pusou samozřejmě, na chodbě se pomalu uklidnil, a za půl roku nás to čeká možná znovu. Uvidíme.
