Steinkjerringa

Ještě shrnu včerejší barbecue - grilovalo se vepřové maso a jehněčí párky. K tomu byl bramborový salát (brambory, cibule a asi i pórek a spooousta majonézy), zeleninový salát a nějaký dresinky.

Dnes budíček v 9:00, snídaně v 10:00. Dopoledne jsem se flákala - to se přiznám - dyť je neděle!!! Ve 13 hodin společný sváteční oběd s maminkou Ellen - fakt jsem si pochutnala - jehněčí maso - mňam, zapečené smetanové brambory, zeleninový salát, sos z červeného vína a brusinky. Po obědě jsme se vydaly k Maren a Matsovi a jeli jsme na výlet - Steinkjerringa (359 m n.m.) - neboli Matka Norska. Pěší výlet byl dlouhý asi 9 km. Jak jsem si myslela, že Norové nikdy nikam nechvátají, tak tady to bylo jinak. Bylo to celkem po rovině, ale místy po sněhu takže jsme šli celkem svižným tempem. Dorazili jsme k soše, vyfotili se, já našla kešku a zase jsme letěli zpátky. Je fakt, že byla docela zima, tak to nebylo na žádný moc dlouhý odpočívání a vysedávání, ale ani jsem se moc nestačila pokochat. Ono tedy vyložení nic extra zajímavého k vidění nebylo - jen zasněžené pláně a v dáli jenom zasněžené hory a na jedné straně moře.

Po výletě jsme se u Maren a Matse koukly na film v angličtině, takže jsem moc nerozuměla :-( a pak jsme jeli domů, kde nás čekal dezert - jahodové želé s vanilkovou omáčkou - mňam :-)

Veselé Velikonoce :-)

A jaké počasí máte vy?

Konečně nějaký kopec :-)

Ráno jsme daly ovečkám čerstvou podestýlku a nakrmily a od deseti hodin do pondělního rána máme zase volno. Vzhledem k neuvěřitelnému počasí, které stále trvá :-D jsme se rozhodly pro výlet. Ještě že jsme se zeptaly Siri na nějaké tipy na túry, kde už neleží sníh. Protože jinak bychom se vydaly zase k moři k majáku.

Takže jsme se vydaly na túru na Dalsnuten - 324 m n.m. Autem jsme dojel na parkoviště za vesnicí Gramstad.

Já zase nastudovala cestu a zjistila nějaké informace, jak dlouhá to bude túra. Myslela jsem si že to bude náročnější, proto jsem se před tím posilnila svačinkou. Pak už jen převléknout a jede se. Alina už byla připravená, ale měla v ruce kabelku, no aspoň že na nohách pohory. Tak jsem jí doporučila, jestli by si nechtěla vzít batoh, že to bude výšlap nahoru a aspoň nějakou svačnu.

Cestu jsme našli v pohodě, jen na konci jsem přejela jednu odbočku. Když jsme dorazily na parkoviště, bylo tam už spousta aut, tak jsme zaparkovaly náš pekáč - ano na všech parkovištích máme nejhorší auto. Tak se tam mezi těma Audi, Mercedesama a BMW vyjímáme :-)

No jo Velikonoce a krásné počasí, tak spousta lidí vyrazilo na výlet. Cesta nahoru nebyla náročná a zvládly jsme jí za asi něco málo přes hodinu. Cestou jsem našla dvě kešky. Vrchol byl doslova obsypán lidmi. Tak jsme chvilku poseděly, vyfotily co se dalo, snědly jablko. Myslela jsem si, že tam posedíme déle, protože jsme měli spoustu času, ale pak Alina řekla, že už by šla dolů. Cestu dolů jsme zvolily druhou variantu, která byla nejdříve více kamenitá a strnitá, poté to byl chodník vhodný pro kočárky a vozíčkáře, takže pohodička. Dole jsme byly asi za půl hodiny. Alina měla hlad (nechápu, že se nemohla najíst než jsme jeli nebo si vzít něco sebou), takže jsme vyrazily směr zpátky. Mohly jsme na takovém krásném místě strávit celé odpoledne. Ale tak nevadí, viděly jsme, vyfotily se, takže spokojenost. Krásné na tom bylo, že počasí bylo vysloveně úžasné, ale na jezeře, kolem kterého jsme šly by se dalo ještě bruslit, jak bylo zamrzlé... taky to tam někdo zkoušel. No my si brusle zapomněly vzít :-(

Takový normální den

Ranní krmení, odpolední krmení, mezi tím jsem byla na 10km procházce ke kešce, kterou jsem nenašla. K večeři byly slíbené ryby - treska. Bylo to v nějakém zvláštním těstíčku nebo co. Bylo to sice trochu slanější, ale bylo to celkem dobré. K tomu brambory a mrkev. Gurmání to vylepšili majonézou :-D Ta se tady taky jí ve  velkém...

Zábava pak pokračovala, že chlapi zase koukali na televizi a ženský do mobilů. No to je trochu přehnané, ale tak nějak přibližně to vypadalo.

Jo a zlatý hřeb večera byl dort - teda řeknu vám - takový jsem ještě nikdy nejedla. Nějaký takový piškot, pak krém nebo jak to popsat a maliny. No takový cheesecake to byl. Prostě bomba.

Tady už je jaro :-)

Společenský večer

Teď bych ráda popsala průběh společenského večera: Jelikož - jak už jsem určitě psala - Norové mají o Velikonocích celkem 5 dní volna, tak k Maren a Matsovi přijeli Matsovy rodiče. Bydlí na Lofotech a tak se moc často nevidí. Prý loni o Velikonocích, když přijeli, tak přivezli ryby a něco dali i Ellen a Geirovi, tak doufám, že tak bude i letos a budeme mít nějakou stoprocentně norskou rybu :-)

Takže včera nás bylo celkem devět - 7 ženských a 2 chlapi... Chlapi seděli u televize a sledovali nejdřív harness racing a pak nějakou kriminálku a popíjeli whiskey. Ženský seděly u stolku a popíjeli červené víno Asi se tu pije více červené - takže si pomalu zvykám na trpké červené víno :-( dále pily kávu s Baileys a cpaly se cukrovinkama... Zase se více mluvilo norsky, takže nic moc... No a pak se 5 ženských zvedlo, že jdou ven kouřit, pak odešly i chlapi na kouřovou - to je děsná bilance - zůstaly jsme jen já a Ellen. Z devíti lidí sedm kuřáků. Jak jsem tam vypozorovala, tak Ellen ani nepije žádný alkohol. O půl dvanácté se společenský večer rozpustil. No a závěr, Norové jezdí k nám do Prahy nakupovat - říkají - shopping, shopping, shopping... to se jim nedivim, když je pro ně v Praze všechno za hubičku...

Dnešní ranní focení s mým nejoblíbenějším jehňátkem:

Tak jsem právě porodila ...

... šesté jehňátko :-)

Jelikož to vypadalo na krásný západ Slunce, tak jsem se vydala s foťákem ven vyfotit západ Slunce a při té příležitosti zkusit najít už na třetí pokus kešku, kterou mám nejblíž, ale nedaří se mi jí najít. Jen co jsem vyšla z domu, tak Ellen jde ze stodoly a říká, že se právě narodilo další jehňátko, tak jsem se šla podívat a během asi 45 minut přišlo na svět další - tak jsme to měli živě v přímém přenosu :-)

Dodatek k dnešnímu dni

Před ranním krmením jsme museli ještě vyčistit podlahu ve všech chlívkách - to je fakt dřina - vůbec to nejde. Vlezla jsem do jednoho chlívku k ovcím a jedna ovce - strážkyně - do mě začala strkat hlavou a hrabala i kopýtkem. Nevim - kdyby měla rohy, tak mě snad na ně nabere. Další ovce si chce zase strašně hrát - ožužlává všechno co na mě visí - nebo třeba když mi kouká z kapsy čepice :-D No takže jsme si zase ráno mákly. A ještě k tomu jsem trochu nalomila ten nástroj, kterým to uklízíme...

Odpoledne jsme jenom nakrmily, dneska máme večeři už v 17:00. Už je tu i na návštěvě Siri, což je ta kamarádka Ellen, jejíž dcera tady s námi byla od včera. No a po večeři budeme koukat na harness racing, které jede Mats v Bergenu a dávají to v televizi (speciální kanál, kde dávají celý den závody živě nebo záznamy).

V neděli jsem chtěla jet na vyhlídkovou jízdu po Lysefjordu, ale Ellen mě od toho odradila, když řekla, že ty okolní hory jsou zasněžené, takže tam není nic zajímavého, že to máme nechat na květen nebo červen. A taky, že v neděli bude zase společný oběd, protože přijede maminka Ellen.

Výlet k majáku Ha Gamle Prestegard

Jelikož moje záda nejsou nic moc a jízda na kole by tomu určitě moc nepřidala, tak jsme se dnes rozhodly vydat se autem zase k moři, protože směrem do vnitrozemí stále leží sníh. Takže jsem nalákala i Alinu k majáku. Jelikož je dnes i zítra a i v pondělí svátek, tak tam bylo spousta lidí. Norové mají zvyk, že když je krásně a mají volno, tak jedou do přírody a pořádají piknik nebo barbecue. Takže my jsme se tam jenom prošli podél moře k majáku a zpět - vycházka si tak na hodinu a půl. U majáku jsme si sedli na příhodnou lavičku a chvilku se slunily. Ostatní si tam rozložili piknik a jedna skupinka tam dokonce dělala ohýnek a něco opékali :-D

Zase jsem řídila já, Alina se stále bojí. Ale docela si to užívám. Máme ale už jenom půlku nádrže, tak nevim jak dlouho nám to ještě vydrží než budeme muset tankovat...

Nějak jsem byla včera večer líná něco psát. Takže to dnes shrnu. Včera dopoledne se narodilo ještě jedno další jehňátko. Zatím je nekrmíme, protože pijí mléko od mámy.

Jelikož byl včera zase krásný den, tak jsem se rozhodla pro další cyklovýlet do blízkého okolí, nic extra zajímavého jsem po cestě neviděla, jen jsem se snažla najít několik kešek. Podařilo se mi najít 3. K první jsem se musela před večeří vrátit z tužkou, protože to byla tak malá krabička, že se do ní nevešla tužka a já si jí zapomněla vzít. Asi nejzajímavější na výletu byla keška u nějakého starého stavení, nyní to vypadalo jako salaš. A protože to bylo na takovém vyvýšeném kopečku, odkud byl celkem výhled do okolí, našla jsem tam kamenný hranol s čepovou značkou. U nás by to byl trigonometrický bod. Řekla bych, že i tady tomu tak říkají. Celou trasu jsem zase jela po menších silničkách, zpátky pak opět po cyklostezce podél rušnější silnice. Rozhodla jsem se projet novou cyklostezku skrz průmyslovou zónu v Bryne a vyplatilo se :-) Byl tam obchod a jelikož v příštích pěti dnech budou obchody kvůli Velikonocům zavřené, tak jsem si udělala zase nákup :-D Doufám, že mi brzy dojdou peníze, protože jestli to takhle půjde dál, tak přijedu jako koule a ještě k tomu s cukrovkou, protože jsem schopná tu sežrat dvě obrovské čokolády během dvou dní...

Akorát mě cestou vzaly záda, takže se nemůžu moc hýbat. Včera jsem tak nějak přežila odpolední krmení, pak jsme došli s Alinou pro tu kešku, do které jsem se nemohla zapsat. 

Od včera je u nás na návštěvě dcera jedné kamarádky Ellen. Jelikož jí je šest, tak anglicky neumí, jen se na nás culí, tak se na ní taky culíme :-) No a protože má ráda palačinky, tak byly k večeři zase palačinky, opečená slanina, brambor, marmeláda. Každý kdo co chtěl. Já si dala zase nejdřív palačinku se slaninou a pak jednu s marmeládou. Odvolávám, když jsem řekla, že Alina je anorektička, protože včera snědla dokonce více palačinek než já. Takže ona jenom k snídani a přes den moc nejí ale večeře většinou sní stejně jako já :-)

Večer jsem se snažila rozcvičit bolavá záda, ale moc to nepomohlo. Uvidím co s tím udělá dnešní den.

Jo a ještě jsme si včera koupili lístek na vlak do Kristiansandu na 21.května. U těchto dálkových vlaků je lepší si koupit lístek s předstihem, protože mají tzv. Minipris ceny, což jsou výrazně levnější ceny za lístek, takže jsme se rozhodli, že se na jeden den vydáme do tohoto města na úplném jihu Norska.

První jehňátka

No a dnes v noci ve 3:30 se narodily první 3 černá jehňátka. Jsou strašně roztomilá a vydávají úžasné zvuky - takové spíš skřehotání  :-) Jsou nádherná v porovnání s těmi velkými ovcemi :-) Ellen říkala, že na svět přišly samy, že ona přišla už k hotovému asi 20 minut poté. Prý většina jehňátek přijde na svět sama, bez pomoci. Tak doufám, že to tak bude i letos abychom neměli moc práce (přeci jenom asistovat u 260 jehňátek, teď už vlastně jen 257 :-D bude dost dřina...

Harness Racing

Každé úterý se v Sandnes na závodišti Forus konají harness racing. Takže včera jsme vyrazily s Ellen na čumendu :-) Závodil Mats i Geir. Chvilku jsme byly s Maren ve stájích. A chvilku v uzavřené tribuně mezi místní smetánkou :-D

Když jsme tam asi v půl šesté přijeli, tak jsem si říkala, co tam proboha do půl deváté budeme dělat. Ale uteklo to docela rychle. Akorát jsem se moc neorientovala v tom, kdy byly vlastně jednotlivé závody odstartované. No prostě tomuhle sportu asi nepodlehnu :-D Jako vidět to bylo zajímavé, ale že bych tam musela jezdit každé úterý - no to nevim. Myslim, že Geir i nějaký závod vyhrál. Mats byl v jednom závodě čtvrtý a na ten poslední závod jsme tam už nebyly. Zpátky jsme vezli v autě pro převoz zvířat jednoho koně, tak jsme musely jet opatrně. Teda byste si nemysleli, že jsem to řídila já... řídila samozřejmě Ellen, myslím, že na to větší auto by mi moje papíry nestačily :-D 

Těžká dřina

Dneska ráno jsme klasicky nakrmily, poté jsme odvozily zbytky větví na čtyřkolce, takže jsme se parádně projely :-D a pak jsme ještě vyčistily chlívky u ovcí, takže jsme dopoledne pracovaly celou hodinu a půl!!!

A protože jedeme dnes odpoledne na závody, tak bude vyjímečně oběd ve 13 hodin. Takže jsme se před obědem šly s Alinou jen tak projít - celou cestu jsme prokecaly. Jí fakt rozumim. Vždycky když nám Ellen něco říká, tak se samozřejmě snažím rozumět a pochytit co je důležité, ale ne vždy se mi to podaří, někdy se jí zeptám, ať mi to zopakuje a někdy věřim Alině, že ta rozuměla vše, ale už se nám taky stalo, že jsme obě kývaly a pak když jsem se jí ptala co Ellen říkala, tak taky přesně nevěděla... Tak třeba dnes, když nám Ellen vysvětlovala, kam máme odvézt větve, tak já jsem si i myslela, že jsem jí rozuměla, ale Alina mě přesvědčovala, že ona to pochopila jinak, ještě že jsem si stála za svým, že tam kam jedu je to správně :-D A opravdu to správně bylo :-)

Takže dnes po odpoledním krmení se jedeme kouknout na závody. Vůbec nevíme kde to je, ale pojedeme za Ellen naším autem, tak doufám, že jí nikde neztratíme...

Dnešní oběd: zase mlíčná polívká tentokrát s květákem a rozpečnou bagetou namazanou jak jinak než máslem :-)

To jsme si zas mákly!!!

Před odpoledním krmením jsme museli vyčistit podlahu v jednom chlívku, protože tam budou jehňata a ty to musí mít čisté. Takže jsme fakt dřely!!! Pořádnou práci jsme konečně zažily! Nevim jak to popsat, ale podlážka je plastová s takovými dírkami a bylo potřeba to prostě očistit od ovčích hovínek :-D Takže jsme dostaly takový nástroj kterým jsme to shrabovaly. Fakt jsme se u toho zapotily! Pak jsme nakrmily. A já byla z dnešního dne unavená, že zbytek večera jsem strávila v pokoji - úplně jsem zapomněla na další díl Vyprávěj, takže teprve dneska jsem si ho stáhla a podívala se na něj.

K večeři byl dneska mletý řízek, brambory, dušená zelenina a červená řepa - zkusila jsem i tu řepu, ač jsem si vždycky myslela, že mi nechutná, tak špatná nebyla.

No a pak jsem si konečně vyžádala od Ellen kontaktování jednoho kluka z Čech, který má být na farmě někde kus od Stavangeru. Prý na farmě nějaké kamarádky Ellen, takže vzala telefon a zavolala jí, no a pak nám předali telefony, takže jsme se s Radkem (tak se jmenuje ten kluk) dohodli, řekli si e-maily a domluvily se na nějakém setkání ve Stavangeru. Jak jsem později zjistila, tak on je na ostrově 1,5hodiny lodí od Stavangeru - na google mapách jsem si našla, že ten ostrov je 2km dlouhý a 1km široký - to teda nevim, co na tak malém území dělá - to tam bydlí asi jen ta jedna rodina. No to bych tam asi za chvíli trpěla klaustrofobií... No už jsme si napsali e-maily, takže se snad domluvíme a v nějakém volném dni se sejdeme ve Stavangeru, abych zjistila, jak to funguje i na jiné farmě.

Cyklovýlet Knudaheio

Po dnešním ranním krmení jsem se rozhodla využít opět krásný den k vyjížďce na kole. Alina na kolo nechtěla, že prý se projde jen po okolí. Tak jsem vyrazila sama. Asi před třemi dny jsem se Ellen ptala, jestli to bude teď přístupné nebo tam bude stále hodně sněhu. Říkala, že tam bude určitě sníh. Knudaheio je asi jen 500 m od apartmánu, kde bydlí Maren a Mats a když jsme u nich byli, tak se mi nezdálo, že by tam bylo nějak moc sněhu. Tak jsem tedy vyrazila. Cestu tam jsem zvolila po menší silnici, kde nejezdí tolik aut (vlastně mě na 8 kilometrech minuly tak 2 auta). Zato terén se už trochu zvlnil, takže jsem si fakt mákla. Dnes je snad nejtepleji, takže jsem se při cestě i spotila :-D Je pravda, že když jsem dorazila na parkoviště ke Knudaheio, tak tam bylo o poznání více sněhu, ale nenechala jsem se odstrašit a na vrchol hory, kde je i kamenná socha, jsem se vydala. Krásné místo s výhledem do širokého okolí. Našla jsem tam i dvě kešky. Chvilku to vypadalo, že tam budu sama, ale k domečku, který je kousek od sochy, se vypravila i početná skupina lidí, nevim co tam dělali, ale koukli a zase se vrátili k autu a odjeli. V městečku Undheim mi to nedalo a zašla jsem do obchodu koupit si oblíbenou čokoládu :-D a vzhledem k tomu, že byly v akci, tak jsem vzala hned dvě. Ovšem po příjezdu domů, když jsem "pročítala" místní noviny, tak jsem se dočetla, že v tom samém obchodě (Coop) v Bryne mají tu čokoládu ještě o 7NOK levnější... No holt menší město je dražší. Zpáteční cestu jsem vzala po hlavnější a kratší silnici, ale stejně mě minuly tak 4 auta maximálně. Takže opět krásný výlet na zajímavé místo v okolí. Trasa 15km byla tak akorát. Na odpolední šichtu nastupujeme už v 15 hodin. 

Pro pobavení

Rozhodla jsem se s vámi podělit o příhodu, která se mi včera stala. Přestože mě včera Stavanger až tak moc nenadchnul, začala jsem včera plánovat cestování až tu v polovině června skončím s prací. Říkáte si, ještě ani nezačala pořádně makat a už plánuje co bude dělat po ukončení tohoto pracovního programu? Jenže já si musim zamluvit letenky, hostely atak. A na to je nejvyšší čas. No takže jsem si to krásně naplánovala, že odsud poletím do Bergenu - to má být prý krásné přístavní město. Tam přespím 2 noci a odsud se vydám vlakem do Myrdalu, tam přesednu na lokálku do Flamu (prý nejkrásnější železniční trať v Norsku, kdy vlak překoná na 25 kilometrech 700 výškových metrů), tam zase přespím a druhý den zpátky to Myrdalu a odsud zase vlakem do Osla. Vypadá to, že za mnou v polovině června nikdo nepřijede, aby tu se mnou podniknul nějaké túry v NP Hardangervidda a chodit někde v horách sama - na to se moc necítím. Takže jsem si chtěla pobyt tady prodloužit alespoň o tuhle zajímavost. Takže jsem si začala rezervovat ubytování v Bergenu - 1990 za jednolůžkový pokoj v centru Bergenu za 2 noci bez jídla a lůžkovin mi přišla přijatelná cena. S tím, že rezervace se zadáním údajů karty teď a zaplacení až tam budu a možnost zrušení rezervace zdarma myslim, že je slušná nabídka. No vzhledem k tomu, že jsem na serveru booking.com už několikrát něco hledala a vypadá to jako solidní server ohledně ubytování po celém světě. Takže jsem si to zarezervovala a když jsem se koukala po dalším ubytování ve Flamu, tak až tehdy jsem si všimla, že ty ceny nejsou v českých korunách nýbrž v norských :-D no to bych se tedy nedoplatila... zapomněla jsem si prostě přepnout na české koruny no. Takže rezervaci na hostel v Bergenu jsem okamžitě zrušila. Zkontrolovala jsem že v bankovnictví se mi ani nic neobjevilo. Takže jsem snad bez újmy :-D

Stavanger

Vzhledem k tomu, že se včerejší táborák trochu protáhl ještě doma a šly jsme spát o půlnoci, tak jsme si dnes trochu přispaly a vyrazily vlakem do Stavangeru až v 11:05. Chvilku po půl dvanácté jsme přijeli do Stavangeru. Cesta vlakem byla velice příjemná s krásnými výhledy na okolní hory. Někdy musím vyrazit vlakem a vystoupit o pár zastávek dřív a projít se podél Gandsfjordenu. Cena za 30minut jízdy vlakem byla tedy závratná - 76NOK = asi 250Kč za jednu cestu. Nicméně centrum Stavangeru jsme prošly asi za 3 hodiny opravdu pomalým tempem s několika zastávkami. Dopřála jsem si i vynikající zmrzlinu. Mě až tak moc to 4. největší město nenadchlo, ale vidět jsem ho chtěla, tak teď aspoň vím, že tam nic zas tak úchvatného není. Ale aspoň jsme se za takového krásného počasí, které tu stále vládne, pěkně prošli na čerstvém vzduchu :-)

Táborák po norsku

Dnes nebyla obyčejná večeře, ale konal se táborák v týpý. Do asi 300 metrů vzdáleného týpý jsme se přiblížili autem :-) Teleskopické opíkáky, párky, buřtopárky bez chuti, nasládlá bageta, kečup, hořčice bez chuti, chipsy, červené víno, pro chlapy brandy :-D No takže jsme těmi teleskopickými opíkáky opekly (nenakrojené!!!) buřtopárky a dali je do rozkrojené bagety, kydli na to kečup a hořčici, takže z toho vzniknul nefalšovaný hotdog :-D No žádná sláva to tedy nebyla, zlatý náš český táborák a špekáčky :-)

Jo a za 3 dny se mají narodit první jehňata, takže to už nebude taková flákačka jako do teď :-)

Cyklovýlet - Froylandsvatnet

Tak vzhledem k tomu, že máme mít 1,5 dne týdně volno (kromě období 1.4. - 10.5.), tak jsme dnes akorát ráno nakrmily ovce a od 9:35 máme volno až do pondělního rána. Maren a Mats nám včera navrhly, že bychom s nimi mohly jet odpoledne do Kvadrátu (což má být obrovské nákupní centrum v Sandnes - snad jedno z největších v Norsku, každopádně tady v jižním Norsku určitě největší). No nejdřív jsem si říkala, že když mě to tam nebude bavit (ani ne tak nakupování, jako spíš čumění na ty nechutný ceny...) tak se můžu projít po městě, jenže pak jsem si našla kde to je - a to bych se sakra prošla než bych došla do centra Sandnes. Alina chtěla jet s nimi, tak jsem se rozhodla, že se vydám sama na cyklovýlet kolem jezera, které je hned vedle Bryne. No kdyby nebylo zase tak krásné počasí, tak bych asi jela s nimi do obchodního centra, ale v takovém krásném počasí (zase jasno, bezvětří, akorát teploty stále těsně pod nulou) se mi nechtělo courat po obchodech.

Takže jsem se vydala na kole - po jedné straně jezera po cyklostezce s malou odbočkou do lesíka, skrz který vede spousty tras, z nichž ta nejlépe udržovaná je po celé délce osvětlená (to aby tam mohli místní chodit běhat, jezdit na kole nebo jen tak na procházku i v zimě, kdy tu je světlo jen pár hodin denně). Tam jsem našla dvě kešky. Zbytek cesty už jsem takové štěstí neměla a z celkem asi 6 kešek co jsem chtěla najít jsem už žádnou nenašla. Asi je mají Norové pečlivě ukryté... Zpáteční cesta po druhém břehu jezera vedla po zpevněné cestě, zase po celé délce osvětlené, tam jsem potkávala dost cyklistů, běžců a chodců. Zima teda byla, jen co je pravda, ale výlet to byl povedený.

V Bryne jsem se zastavila v obchodě koupit si něco na zub. Protože čokoládu, kterou jsem si koupila myslim ve čtvrtek už včera vzala za své. Takže jsem zkusila zase nějaký pekárenský výrobek a sušenky, ty jsem totiž v naší kuchyni ve spíži ještě nenašla :-( No skvělý pocit, když před obchodech nechám nezamčené kolo (protože ho nebylo k čemu zamknout) a když vyjdu z obchodu, tak to kolo tam stále je :-)

Z Bryne k nám na farmu odbočuju z hlavní silnice a beru to po méně frekventované silnici kolem kostela v Time. Dnes bylo parkoviště plné lidí, tak jsem se šla kouknout co se tam děje. První dveře byly otevřené a v předsíni (nebo jak se to jmenuje) byl stojan plný kabátů a dokonce nějaká kabelka. Za druhé zavřené dveře jsem se už neodvážila jít, protože odsud zněl zpěv, takže se tam něco konalo, ale nevim co. Každopádně - tolik kabátů + ta kabelka - to by u nás moc dlouho nevydrželo...
Dnešní celková trasa 28 km.

Tak dneska jsme si fakt mákly!!!

Ráno klasicky krmení + čerstvě podestlat ovcím slámou, takže se práce protáhla na 1,5hodiny :-D Pak jsme se s Alinou vydaly autem na výlet k moři s malou procházkou po pláži :-) Zase jsem si zapomněla plavky :-D Po návratu jsem se projela kousek na kole - pokusit se najít kešku, ale zase se mi to nepodařilo - nechtěla jsem zahučet do rozvodněného potoka... Po cestě zpátky jsem zase viděla tu sovu - tentokrát na spodní větvi :-)

Páni, to budou svaly - po odpoledním krmení jsme nakládaly dřevo na vozík a vozili to k farmě, kde jsme to zase vyskládali - celkem tři káry. No nejvtipnější na tom bylo, že s motorovkou se oháněla jedna kamarádka Ellen - byla tak poloviční než já, ale nebála se toho :-) Práce se protáhla na skoro 3 hodiny!!!

Takže za odměnu jedeme dneska po večeři na návštěvu k Maren a Matsovi do vedlejší vesnice - posedět, pokecat :-) To jsem na to zvědavá...

Večer u Maren a Matse:
Vyrazily jsme autem - já se svolila, že si nedám pivo ani víno, takže jsem řídila. Bydlí v něčem takovém co bysme u nás nazvali bytovka nebo po novu apartmánový dům, mají 3+1 a nájem platí 7000NOK/měsíc -a to je tak nízká cena jen kvůli tomu, že je to prdel světa... prý ve Stavangeru jsou ceny za pronájem bytu tak 17000NOK. Ufff, hrůza... Takže jsme probrali spoustu věcí - skvělý je, že jim rozumim, takže stále mám problém pořád s Ellen, protože ta mluví strašně rychle a mám problém jí rozumět...
Maren byla jednou v Praze a říkala, že se tam chce určitě někdy vrátit, tak jsem jí řekla, až tam budou příště ať mi dá vědět, že je vezmu do hospody na pořádný pivo, protože prý v hospodě tam nebyla. Nechápu, tak když jedu jako cizinec-turista do Prahy, tak snad na pivo ne? :-D

Jo a pozor dnešní večeře :-)

Ještě jsem zapomněla přidat další typ na večeři:

- palačinky, opečená slanina, vařené brambory (nevim, jestli jsem to zmínila, ale tady se brambory vaří zásadně celé, člověk si je pak sám rozkrojí na talíři), marmeláda, máslo, kefírové mléko (nebo něco podobného, nevim co to přesně je, ale Ellen to dneska vysvětlovala tak, že je to dobré na žaludek :-) ... to všechno bylo dneska na stole.

No a teď si z toho vyberte. Nejlíp to nakombinoval Geir - ten si dal úplně všechno dohromady... Já teda nejdřív palačinku na slano s tou slaninou a bramborem, a pak jako zákusek jsem na ní kydla tu marmeládu (borůvková, ta je fakt vynikající). Ellen si dala jen palačinku se slaninou. No opravdu tu mají velice zvláštní kombinace jídel :-D ale zatím mi tu všechno chutná!!!

Tak a teď se předveďte...

Ví někdo, co je tohle za ptáka? Vypadá to jako noční pták, nějaká sova, ale tady se objevuje, ještě ani nezapadne sluníčko. Sedává prý už něco přes týden na stromě vedle jednoho domku - je to u takové trochu hlavnější silnice tady. Na ten strom vidíme z farmy, Ellen ho pozoruje dalekohledem. No a protože je to asi mezi místními vyhlášené, tak tam zastavuje docela dost aut. Tak jsme se tam dnes po večeři taky s Alinou vypravily a tohle z toho vzniklo:

A takhle naskládaný jsou ovečky u korýtka 2hodiny po krmení:

No a tady všem určitě dobře známý mezník na hranici naší farmy:

8.den - cyklovýlet

Tak dneska to vypadá na poslední pracovní odpočinkový den. Po snídani jsme šli klasicky krmit - 35minut - už jsem získala s vidlema ten správný grif :-) Alině to moc nejde, takže jí trvá asi tak 3x déle naložit kolečko než mě. Jenže to vypadá, že já se víc flákám než Alina, protože vždycky když jde kolem Ellen, tak maká Alina a já jen přihlížím :-) Zatím pracujeme pořád společně - střídáme se v nakládání kolečka. 

Jelikož dneska bylo zase nechutně krásné počasí - trochu zima - pořád mrzne, ale úplně vymetená obloha :-) tak jsme se rozhodli, že vyrazíme na cyklovýlet - teda Alina dala návrh jet na kole k moři, takže já jsem souhlasila - mělo to být asi 11km tam a 11km zpět. Takže jsem cestu trochu nastudovala na mapě, ale bylo to celkem jednoduchý - směr jsem věděla, takže jsme spíš jeli tak nějak podle mého šestého smyslu :-) Na začátku cesty jsem si střihla učitelku jízdy na kole resp. řazení... Alině to strašně rachtalo a ptala se mě, jaktože pořád šlape a nic neujede, tak jsem jí řekla, že musí přeřadit, no nějak jí to nešlo, takže jsem se snažila jí to vysvětlit a pak názorně ukázat. Snad jsem uspěla, protože zbytek cesty už problém s řazením neměla :-) Občas, když se Alina zeptala, jestli jedeme správně, tak jsem se podívala do mapy. No pláž jsme v pohodě našli, tam jsme chvilku pobyly, já se tam trochu prošla. Pak jsem dala návrh já, jestli bysme to po cestě zpátky mohli vzít přes Bryne, že bych si tam koupila pití (abych měla flašku na vodu na další výlet). Protože Ellen tu nemá žádný prázdný lahve, protože všechny i plastový lahve jsou tu vratný (záloha za obal myslim 2,50NOK). Alina souhlasila, takže jsme po cyklostezce podél takové trochu rušnější silnice dojeli až do Bryne. Alina teda cestu zpět vyloženě protrpěla a skoro tak půlku kolo vedla. Prý jí z toho kola bolí záda, že není zvyklá mít řidítka tak nízko... No nevim, asi má doma Libertu nebo co...

No co vám budu povídat, pití to jsem opravdu potřebovala, ale koupila jsem si i čokoládu (prostě jsem na ní dostala chuť a tu jsem u nás v kuchyni nenašla, tak jsem si jí prostě koupila) a pak jsem dostala chuť na takový pekárenský výrobek (byla u toho minipris - tzn. výhodná cena :-) 2kusy za cenu jednoho) na pohled to vypadalo dobře, tak jsem do toho šla. Ovšem chuťově to zas taková hitparáda nebyla - bylo v tom nějaké pálivé koření nebo co, možná kardamon. Ale jo chuť tomu výrazně vylepšil puding uprostřed, takže mé chuťové buňky to uspokojilo. Příště však musim vyzkoušet něco jiného.

Domů jsme pak už dojeli po známé cestě. Takže už se tu docela začínám orientovat i bez mapy.

No já jsem byla z výletu vyloženě nadšená, protože je to tu všechno docela rovina, takže se člověk ani moc nenadře, s kolem jsem už docela i srostla a skvělý je, že člověk jede buď po silnici, kde ho minou max. 3 auta nebo po cyklostezce vedoucí podél frekventovanější silnice. No a řidiči se chovají k cyklistům (nebo aspoň ke mě) velice ohleduplně!!! Stav silnic se taky se stavem silnic u nás nedá srovnávat. No prostě paráda :-) akorát to počasí... doma bych v takovýhle zimě asi na kolo nevyjela, ale tady se prostě musí využít slunečné počasí! Takže nabalená do 3 termovrstev a ještě k tomu podzimní bundy, na ruce teplé rukavice s windstopperem a na hlavu čepici. Jo a nesmí chybět sluneční brýle :-D

Ufff, to jsem se zase rozepsala. Jsem zvědavá, jestli to ještě někdo jiný kromě taťky vůbec čte :-D

No luxusní předpověď...

... co víc si přát? :-)
Snad to vyjde :-)

Hádanka č. 3

Kdo si všimne změny provedené na mém blogu (nepočítám nové příspěvky) má u mě další pivo :-)

Takový obyčejný den

Tak protože se dnes nic zvláštního nedělo, tak jsem vám do fotek vyfotila aspoň dárek, který jsme dnes dostaly od Ellen - zámek na kolo (takže teď už jsme kompletně vybavený a můžeme vyrazit na výlet) a propisku (na obrázku jsou ovečky, ale co je na ní napsáno, to fakt netušim...). Protože dnes jsem ani nic jiného nevyfotila (prostě jak není modrá obloha, tak to není ono.

Ranní krmení jsme zvládly za 35minut a protože dnes bylo zataženo a pořád tu mrzne, tak se nám ani nechtělo na žádný výlet. Takže jsme tak nějak byly na farmě. Odpoledne jsme se akorát projely s Maren na vozíku. No jako zajímavý to bylo, ale že by mě to nějak extra nadchlo to tedy ne - prostě ty koně mě nějak moc neberou. Ale aspoň jsme poznaly nové cesty a silničky, kudy se dá chodit na procházky. Měla bych to využít co nejdřív, protože jak nám Maren řekla, tak až bude teplo a tráva se zazelená, tak všude tady kolem se budou pást různá zvířata - koně, krávy, prasata, ovce.

Po večerním krmení jsme byly zaúkolovaný odvézt čtyřkolkou na zapřáhnutém vozíku dřevo do přístřešku na velikonoční párty. Takže jsme krosily místní pastviny na čtyřkolce - akorát couvání s vozíkem nebyla žádná :-) 

Dneska tu byla paní uklízečka a uklidila celý dům. Chodí sem přibližně každých 14 dní na velký úklid celého domu. Uklidila i u nás ve sklepě chodbu a koupelnu, takže my si uklízíme opravdu akorát ty naše světničky :-D Což je celkem pohoda :-)

K večeři byla - něco podobného mlíkový polívce - akorát tady v tom byl asparagus (což jsem si teď přeložila, že to je chřest - myslela jsem si že bych nikdy nic takového nepozřela, ale chuťově to bylo výborný) - a přikusovali jsme k tomu toustový chleba z topinkovače namazaný máslem (no všimla jsem si, že tady mají opravdu velkou spotřebu másla - za ten týden co tu jsem už jíme ze třetí vaničky). No je fakt, že mě to jejich máslo chutná - teda vlastně margarín.

Vydařený den

Dnes v noci snad poprvé nefičel vítr, takže jsem se ani jednou neprobudila. Budíček klasicky v 8:00 :-) Ranní krmení, už víme co a jak, takže v 10:00 jsme byly hotový. Vydaly jsme se na výlet k jezeru Melsvatnet - krásná asi 4km procházka kolem zamrzlého jezera (teplota vzduchu -2°C, jasná obloha, už zase fouká vítr...). Nechala jsem Alinu řídit, že prý tady bude větší klid (než když jí to včera chcíplo asi pětkrát na kruháku a tudíž zablokovala dopravu ve skoro celém Bryne :-D ) No poté co se ani nerozjela od baráku, tak jsme se zase vystřídaly. Po cestě jsem se jí snažila vysvětlit jak pomalu pouštět spojku a přidávat plyn - no prostě jsem si střihla učitele autoškoly v anglickém jazyce - za to bych měla mít příplatek. Snad se zadařilo. Domů jsme dojeli.

No jelikož to byla krátká procházka (ještě že jsem Alinu přesvědčila, že tam musíme vylézt na takovou skalku, jinak by to byly strašný veverky :-), tak po návratu na farmu jsem šla prozkoumat trochu okolí - byla z toho další asi 4km procházka po okolí - zjistila jsem, že jen vylezu kousek výš nad farmu, tak je odtud vidět moře - dneska fakt nádhera!

Pak zase večerní krmení - trochu mě začíná bolet ruka od té dřiny :-D Ellen, když mě viděla jak s těma vidlema zacházim, tak nám ukázala fígl, jak se to seno má správně napichovat :-D No to je jasné, že jsem to věděla dávno, ale nechtěla jsem před Alinou moc machrovat :-D

Po práci nám přivezli nové kolo - které si zabrala Alina, ale já mám úplně to stejné, akorát už něco pamatuje (soudím podle těch zrezlých součástek...). Přiznávám, je mi trochu menší a i když mám sedlo co nejvýš to jde, tak úplně napnuté nohy nemám, když šlapu, takže na nějaké dlouhé cyklovýlety to nevidim... max tak 12km k moři a nazpátek. No takže jsme asi hodinu montovali kolo (teda Maren a Mats s Ellen montovali podle norského návodu a já s Alinou přihlížely).

Maren a Mats jsou holčina a kluk, kteří tu pracují u koní.

Jelikož bylo celý den krásné počasí a objevila jsem místo, odkud je vidět na moře, rozhodla jsem se dnes nafotit západ Slunce - no podle fotek posuďte sami. Přišla jsem kvůli tomu pozdě na večeři.

Jo a co bylo k večeři? Zase nějaká místní specialita :-) vařené brambory (nebo spíš rozvařené - takže taková kaše) a do nich zamíchaný kolečka klobásy a vařená mrkev + nějaký zelený (asi petržel) + takový nějaký suchar + Geir si to vylepšoval kečupem :-D na pohled teda nic moc, ale chutově to nebylo špatný - pro sebe jsem si to nazvala - večeře chudých (aspoň vím, co si můžu po návratu domů vařit, až budu mít hluboko do kapsy :-D

No a večer byl v duchu norštiny - Ellen udělala vafle, protože na návštěvu přišly Maren a Mats, trochu jsem předpokládala, že se bude povídat anglicky, ale mluvilo se víceméně norsky, takže my s Alinou jsme se akorát nadlábly vynikajících vaflí ale jinak jsme moc nerozuměly.

Tak a to je pro dnešek vše.

Ještě jsem zapomněla dodat, že jakmile jsme dali dohromady kola a já vyjela prvně na silnici (podotýkám ještě stále v pracovním mundúru a holínkách), tak mě zastavilo nějaký auto - a v něm pani se mě na něco ptala norsky - nejspíš na cestu, ale já jí řekla, že jí nerozumim a že nejsem zdejší - všichni z toho mělo ohromnou srandu :-) težko uvěřit, že v tom mundúru nejsem zdejší :-d

Další hádanka

 Kdo uhádne, co to je jako první, má u mě pivo a může si vybrat jestli norský nebo český :-) 

Hádanka

Všem čtenářům dávám hádanku, jak se jmenuje tento druh sportu:

Večerní krmení a jízda čtyřkolkou :-)

Dneska jsme se ve volném čase vydali do Bryne - nejdřív jsme prolezli místním obchodní centrum - nic moc zajímavého - pár obchodů stejných jako u nás, jinak samé oblečení a domácí potřeby. Chtěla jsem si tam koupit turistickou mapu této oblasti, kterou jsem u nás nemohla sehnat, ale tady byla za 249NOK, tak si to přepočítejte, kolik by mě to stálo v přepočtu u nás... za kus papíru...

Pak jsme tak nějak prošli centrum města, ač byl pracovní den, tak tam bylo celkem mrtvo - asi všichni pracovali.

V 16,30 začalo večerní krmení - už sami, Ellen to po nás jenom zkontrolovala. Ty ovce jak jsou hladový, tak jsou strašně agresivní, ale jakmile mají plnou pusu, tak jsou zticha. 

No a pak Ellen vyndala helmu a provezla nás na čtyřkolce, cestu zpátky jsem už řídila já. Když se svezla i Alina, tak jsme se pak každá sama vydali na krátkou projížďku - už vim, jak je zmrzlej motorkář, když nemá pořádné vybavení - jela jsem asi jen 10 minut a měla jsem tak zmrzlé ruce, že jsem nebyla schopná si ani sundat helmu (a to jsem měla od Ellen půjčené zateplené rukavice). No až bude teplíčko, tak to budou lepší projížďky :-) Teda řeknu vám, že to byla bomba jízda, člověk nemusí šlapat pěšky. Vymáčkla jsem z toho 30km/h :-D Ellen říkala, že se můžeme projíždět kdy chceme do max.vzdálenosti 300m od farmy (akorát nevim, kdo bude kupovat tu naftu, nebo na co to jezdí...).
Jo jinak z fotek je asi poznat, že dnes bylo zase krásné počasí - i když celý den mrzlo a foukal vítr, takže pocitově tak -5°C, ale sluníčko :-)

Změna v kalendáři východ a západ Slunce (publikováno v lednu) - mě se to zdálo nějaké divné, že ještě v sedm večer tu je vidět, ale podle kalendáře mělo sluníčko zapadnout před šestou, takže teď už je to správně.

1. krmení

Takže moje první pracovní ráno vypadalo asi takhle - vstala jsem v 8h :-) v devět nástup do stodoly - Ellen nám ukázala jak a čím krmit ovečky, takže jsme vidlemi nakládali na kolečko a rozvezli to do takové uličky, které jsou mezi chlívky. Ovce vypadaly hladově, protože nám to užírali z kolečka. To jsme udělali celkem ve třech odděleních, kde ovce jsou. A pak jsme akorát roztřídili podle velikosti nějaké součástky k plotu. No a to bylo všechno ... práce trvala celých 50 minut !!! teď máme do 16h volno :-) Takže jedeme kouknout se do města :-)

Jak jsem včera pěkně začala jezdit na rotopedu a naplánovala si, že když každý den budu jezdit tak půl hodiny, tak budu mít na léto skvělou fyzičku :-D tak jsem dneska asi skončila, protože mě po něm bolí koleno :-( no uvidíme, co dál...

4.den

Takže se pokusím sepsat dnešní den, který byl vážně pestrý.

Tak dnes konečně krásný sluneční, ale stále velmi větrný den :-)

Probudila jsem se celkem brzy (asi v 6,30), pak jsem ještě lehce usnula a vstávala jsem tak v 9,00. Hodinu jsem se tak nějak poflakovala, protože jsme se s Alinou dohodly na společné snídani, jenže ona vstává tak kolem desáté, takže v 10h jsme se šli nasnídat. Poté jsme chtěli jet na výlet do Bryne, ale Ellen, že s námi udělá okružní jízdu po zajímavých místech v okolí. Takže před polednem jsme sedli do auta a jeli směrem na jih, kde se terén pomalu zvedá, takže i sněhu přibývá. Projeli jsme pár míst, odkud se dají podniknout pěkné vycházky, ovšem lepší to bude až roztaje sníh. Doufám, že v květnu, až budeme mít více volna, a bude hezké počasí si ještě tu trasu budu pamatovat, abysme tam s Alinou vyrazili. Přejeli jsme nějaké pohoří - v mapě v těch místech je název Hogjaeren, ale nevim, čeho je to jméno. Pak jsme sklesali k moři do městečka Brusand, odkud jsme nabrali směr zpět podél moře, takže krásné výhledy na rozbouřené moře (když jsme vystupovali z auta, tak mi to málem urvalo dveře, ale Ellen řekla, že tohle ještě není žádný vichr...) až jsme dojeli k pláži - prý velmi oblíbené místo v létě na pikniky, tam jsme pořídili pár pěkných fotek. Na zpáteční cestě jsme se zastavili u 90-tileté tchyně Ellen, ale neseznamovali jsme se s ní, Ellen jí jen dovezla plato vajec. V Bryne nám Ellen ukázala, kde správně zaparkovat a odkud se dá podniknout příjemná procházka do přilehlého parku. Na farmu jsme se vrátili kolem půl druhé a Ellen nám oznámila, že dnes bude večeře v 16:00, takže jsme s Alinou sedli do auta (no řídila jsem já - cestu už jsem si pamatovala :-) a vyrazili do Bryne, trefili jsme i to parkoviště a vyrazili na krátkou procházku do parku u jezera. Vzhledem k tomu, že byla neděle odpoledne, tak jsme tam potkali hodně běžců, cyklistů i chodců. Norové jsou fakt blázni - v takovýhle zimě a větru by mě na kolo nikdo nedostal a oni se v tom přímo vyžívají... prostě s větrem o závod. Našli jsme tam (přesněji řečeno Alina našla) další kešku :-) Cestou na farmu jsme se zastavili ještě u jednoho kostelíku, co je kousek od naší farmy a je tam výhled na Bryne. Tam jsem našla další kešku :-)

Po příjezdu domů jsem koukla do mé mapy, jestli v mapě poznám, kudy jsme do s Ellen jeli, abych to příště trefila, geodetický čmuch se ve mě teda nezapře, když jsem se pak u Ellen ujistila, tak mi potvrdila, že přesně tudy jsme jeli :-)

No a pak přišla večeře - na stůl Ellen přinesla: vařené brambory, vařenou mrkev, vařené maso a nějaký sos... No ještě, že se Geir všeho chopil jako první, protože jinak bych nevěděla co s těmito pokrmy dělat - nejdřív mi to přišlo jak polévka, kterou si člověk namíchá sám - jenže jsme měli mělké talíře... Takže jsem Geira sledovala a dělala to samé jako on - vzala jsem bramboru, mrkev, maso a rozkrájela to na menší kousky, pak to zalila tím sosem a snědla :-D Sos byl vývar z masa s trochou másla. Takže to opravdu chutnalo jako polévka (až na ty brambory...) Poté jsem se veřejně přiznala, že jsem dělala to samé co Geir, protože takový pokrm neznám, tak se smáli a zeptali se jestli vím, co to je za maso - no popravdě - vážně to chutnalo jako vepřové, ale omyl - bylo to jehněčí - do skopového to mělo tedy hodně daleko. Jestli to tedy dobře chápu, tak skopové maso je z dospělé ovce, kdežto jehněcí je prostě z jehněte. Skopové mi moc nejede, ale tohle jehněčí bylo vážně dobré! Ještě že mají plný mrazák jehněčího :-) To mě přivádí k tomu, že včera jsem zapomněla napsat, že jehňata mají jenom pro maso - v dubnu se jehňata narodí a v říjnu nebo listopadu všechny jehňata porazí. Jo a název toho pokrmu - lambfrikasé.

No a po večeři jsme šli na krátkou procházku se psy - Bamsr a Foxie - nevim jak se to píše, ale takhle nějak to Ellen vyslovuje. Pak jsem ještě Alinu vytáhla pro jednu kešku, ale ani na druhý pokus se nám ji nepodařilo najít - ještě že to je asi jen 400m od farmy, takže to budu zkoušet dál.

No tak to je asi tak všechno, jdu se připravit na zítřejší první pracovní den... 

2.společná večeře

Jsme po večeři a shlédli jsme instruktážní video o rodění jehňátek.

K večeři byla rýže a kuřecí maso s nějakou smetanovou omáčkou a žampiony.

Abych upřesnila styl stravování tady v Norsku - přes den se stravujeme samy - můžeme si dát kdykoliv máme hlad cokoliv co najdeme v kuchyni, no jím zatím jen prověřené pokrmy - jako chléb (toustový) nebo bagetky, máslo, sýr, šunka, krevetová pasta, jogurt, ovoce, zelenina. Čaj se musel speciálně kvůli mě nakoupit, protože to tady vůbec nepijou... Tady se pije kafe po hektolitrech... Společné a teplé jídlo je jenom večeře.

Instruktážní video bylo v norštině, takže nám do toho Ellen tlumočila, takže jsem toho moc nerozuměla... ale podle videa to vypadalo celkem jasně, tak jsem to snad pochopila správně... Když Ellen začala vysvětlovat, že v době rodění (tzn. celý duben) v noci nespí, protože každou chvíli chodí do stodoly kontrolovat jak to probíhá a jestli nemá nějaká ovečka problém, tak jsem se pro jistotu zeptala, jestli my budeme taky asistovat v noci, tak na to řekla, že my jenom přes den... ufff, to mám tedy štěstí, to bych asi nevydržela celou noc nespat :-) ale přes den to budeme kontrolovat my a když rodění nepůjde hladce, tak doběhneme pro Ellen nebo to zvládneme samy??? podle toho videa to zas tak složitě nevypadalo, no uvidíme... :-)

Dostali jsme firemní tričko :-)

Autem do Bryne a procházka za keškami

Po společné snídani jsme se chtěli s Alinou projít po okolí, ale v 10,55 za námi přišla Ellen, že za 5 minut jedeme do Bryne. Tak jsem se z kalhot převlékla do džínů a šla jsem k autu... Ellen seděla na místě spojezdce - tak se ptám a kdo bude řídit? A ona, že jedna z nás abychom si to vyzkoušeli. Alina řekla, že řídit nebude, že má řidičák pouhý měsíc, tak jsem sedla za volant já - normální auto, takže jsem si vyzkoušela akorát, kdy zabírá spojka a vyjela jsem na silnici - trochu jsem šlápla na plyn a Ellen mě jen tak v řeči upozornila, že tady je na většině silnic max.povolená rychlost 60km/h, ale jestli chci jet rychle, tak to je na mě, že pokutu platí řidič :-D no tak jsem teda ubrala - v obci je max.40km/h a v centru města jenom 30km/h. Dojeli jsme do Bryne a tam jsme se s Alinou vystřídali - vzhledem k tomu, že má řidičák pouhý měsíc, tak se trochu bála a jednou jí to chcíplo (ale to mě vlastně taky na jediný křižovatce, jinak jsou tu všude kruháky), dojeli jsme do obchodu pro krmení pro kočky a jeli domů, po téhle jízdě zkonstatovala, že si auto můžeme půjčit kdy budeme chtít.

My jsme se ale rozhodly, že se vydáme na pěší procházku, tak jsem Alinu seznámila s geocachingem a našli jsme dvě kešky :-) Pěkně nás ten vítr ofouknul, takže jsem si uvařila čaj a zalezla pod peřinu :-) Ráno jsem si stáhla páteční díl Vyprávěj, takže ho asi teď shlédnu a pak zkusim rotoped, který tu máme v obýváku :-) Protože na nějakou další procházku to moc není. Zítra by mělo být snad lépe, takže budeme pokračovat zítra v objevování okolí - možná si i troufneme vyrazit někam autem :-)

Systém blikání na kruháku je stejný jako na Zélandu, takže v tom jsem už profík :-) tzn. když přijíždím ke kruháku blikám:

- vpravo (to když chci opouštět kruhák prvním výjezdem)

- neblikám (když jedu rovně)

- vlevo (když chci opouštět kruhák třetím výjezdem)

Když Norové opouštějí kruhák, zásadně neblikají. Prý by se ale mělo, takže já blikám :-) Norové prý vůbec neblikají, takže je těžký jim uvěřit jestli opravdu jedou rovně nebo nějak zatáčejí... Lepší je si vždycky počkat a mít jistotu :-)

Zapomněla jsem ještě dodat, jaký je to úžasný pocit jít do obchodu - naložit do košíku co chci a nehledět na (tu norskou závratně vysokou) cenu :-D ještě, že už jsem tu dvakrát byla, tak jsem tak nějak měla představu, co je co a co mi chutná, tak to jsem si naložila :-)

Pořád tu dost silně fouká, ale dohodly jsme se s Alinou, že trochu prozkoumáme okolí farmy, takže vyrazíme na takovou menší procházku. Hlavně aby  nás ten vítr neunesl...

Jo a mají tu myčku, takže možná si odvyknu mýt nádobí :-D

A zase - s Alinou se normálně dorozumim, pak se přiřítí Ellen něco na nás spustí a ani jedna jí dost dobře nerozumíme...

Jo a ještě jsem zapomněla, že jedno z prvních aut, které jsme po mém příletu potkali na silnici byl Škoda Yeti hnědé barvy :-D a v Oslu při výstupu z letadla jsem viděla na letišti geodety!!!

2.noc

Tak tuhle noc pěkně fičel vítr, takže jsem se několikrát probudila, ale zase jsem včera přišla na to, že mimo záclonky na okně tam je i roleta, takže si jí můžu zatáhnout a mám tmu i ráno, když už venku je světlo, takže jsem spala až do 8,30 :-D

Tak máme za sebou první společnou večeři v plném počtu - já, Alina, Ellen a Geir. Ellen udělala lasagne, zeleninový salát a čerstvě rozpečené bagetky. K tomu italské červené víno, ač červené moc nemusim, tak tohle bylo celkem dobré. Geir moc anglicky nemluví a když mluví, tak sice používá takové jednoduché věty jako já :-D ale zase hrozně huhlá, že mu moc nerozumim.

Předala jsem dary, největší úspěch měla jak jinak než Becherovka (od Martiny, která tu byla před 4 roky dostaly panákovou skleničku Becherovky, takže aspoň jí teď mají čím naplnit). Akorát jsem moc nevěděla jak je to s tím Budweseir Budvar... Geir říkal, že Budweiser je z USA... Jak to teda je? Broušené sklo tu také znají a dokonce i nějaký kousek prý mají, ale teď zrovna Ellen nevěděla kde. Bedřicha Smetanu Ellen zná a líbí se jí písnička z Tři oříšky pro Popelku od Karla Svobody :-D a pak věděla, že atentátem na Františka Ferdinanda d´Este začala 1.světová válka:-)

Před večeří jsme probraly s Alinou vše důležité, postěžovali si sobě, že tu zatím není co dělat (ona žijící v Berlíně asi na takovouhle samotu není zvyklá) a naplánovaly na zítřek nějaký výlet - nejspíš do nejbližšího města Bryne - záleží tedy na počasí, protože to k nám zrovna dvakrát přívětivé není. V takové chumelenici a ještě k tomu vichru se mi asi nikam chtít nebude :-( 

No já si myslim, že mluvit mi nedělá problém, ale ne vždy mě Ellen chápe co tim myslim :-D Třeba když jsem chtěla v obchodě koupit syrup (jako šťávu), tak nevěděla co to je. Tak nevím, jak se tomu tady říká. Přitom něco jako šťávu mají v kuchyni na lince. No a pak když jsem se ptala jestli mají nějaký nástroj na odklizení sněhu ze schodů, tak to taky nevěděla co tim myslim - asi sníh neodklízejí :-D
Spíš moc nerozumim - Ellen hrozně žvatlá a mluví rychle. Alině celkem rozumim - nemluví tak rychle ale zatim toho nenamluvila tolik jako Ellen.
Jinak zatim se jen rozkoukáváme. Pracovat prý začneme naostro až od pondělka.

Jsme kompletní

Tak jsme vyzvedli Alinu na letišti, vyplnili formulář ohledně daní a nakoupili jídlo. Vládne tu krásné norské počasí - sněží a fouká vítr.

Dobré ráno z Norska

Dnešní pohled z mého okna. Přes noc tu něco nasněžilo a má sněžit i přes den.

JSEM TU!!!

Tak to asi vezmu popořádku...

Na letišti Václava Havla to začalo málem evakuací - nevim co to tam nacvičovali, ale odletěla jsem...

Letadlo do Osla nebylo ani z poloviny plné, seděla jsem u okénka - celou cestu bez mráčku, takže jsem měla fantastický výhled na zemi, vedle mě nikdo, takže jsem si mohla natáhnou nohy. Ač jsme měli zpoždění, tak do Osla jsme přiletěli jen asi o 4 minuty později, než bylo plánováno. Vyzvednout batoh, přestoupit, znovu se nechat odbavit - jenže na všech přepážká svítí self service - takže jsem se musela odbavit sama - ještě že při mém minulém letu z Norska jsme se odbavovali také sami, tak jsem už trochu věděla co a jak, takže v pohodě. Vybrala jsem si zase místo u okna. Pak jen hodit na přepážku batoh a jít do fronty. Tam se se mnou dala do řeči nějaká Češka, která letěla do Alesundu (když jsem to říkala Ellen, tak vůbec nevěděla o jaké město se jedná - no asi jsem to vyslovovala špatně...). Takže jsem zbytek času (no asi jen 20minut) strávila s ní. Pak jsem se nalodila - letadlo do Stavangeru bylo už plnější. Let uběhl hodně rychle - bylo zase jasno, takže úžasný výhledy na nějaké hory - kde leželo plno sněhu. No a asi 10 minut před přistáním mraky, takže nebylo nic vidět. Pak až když jsme přistávali ve Stavangeru, tak bylo vidět město - jak je rozlehlý, krásný domečky jako krabičky a spousta ostrůvků rozesetých v moři. Po přistání to šlo zase rychle - malé letiště, takže hned jsem byla u bagáže, kde jsem hned poznala Ellen. Vyzvedla jsem batoh a nasedli jsme do auta a jeli směr Bryne, kde koupila večeři - pizzu :-D Takže první večeře na přivítanou taková typicky norská - pizza a zapíjeli jsme to Fantou. To nebyla pizza jako u nás - micro tenká ale pořádná, takže já s za celý den scvrklým žaludkem jsem jedla druhý trojúhelníček a už jsem nemohla (jáá takovej žrout) no když jsem viděla Ellen jak se sápe po čtvrtém trojúhelníčku, tak jsem se hecla a snědla i ten třetí, čtvrtej jsem už vážně nedala :-( No a pak mi ukázala hospodářství - psy, slepice, koně, ovce. Pak jsem udělala venku pár fotek a začalo se stmívat a byla pěkná zima - foukal docela vítr, což tu bude asi normální když na protějším kopci je několik hodně těch větrníků :-D

Nějaký další fotky jsem dala na rajče - pro představu jak to tu vypadá.

Odpověď na dotazy:

postel je samozřejmě krátká - ještě že je to manželská postel, takže budu spát asi úhlopříčně. Net funguje celkem obstojně, zatim... Nahoře v obýváku mají krb na dřevo a tady v pokojíku mám topení, který je zapojený do zásuvky, takže asi elektrikou - na takovym kolečku bylo nastaveno 15 (nevim jestli jsou to stupně) tak jsem to přetočila na 25:-D uvidim co to udělá - vypadá to že se tu neupeču :-D

0 dní

Naposledy doma vyspalá, sbalená, trochu nervózní, takže hladová, ale natěšená :-)

Aktualizace stavu 7:53:
Tak mi krosna přes noc přibrala 300 gramů, takže jsem se rozhodla vyndat ještě jednu plechovku piva ... jenže ta byla až ve spodní části, takže jsem to všechno vyndala a zase naskládala ... a vyšlo z toho 19,5kg !!!

TAK A JE TO TADY...

čas se naplnil, mám sbaleno, sice přes limit - krosna váží 20,5 kg a ještě bych do toho potřebovala pár věcí dát. příruční zavazadlo překračuje v jednom rozměru o 5 cm a taky tam potřebuju ještě něco dát. Doma jsem nechala jenom jedno plechovkové pivo a karlovarské oplatky - to už jsem tam vážně nezmáčkla. Ale mám sebou i polštářek :-) Teď jenom jestli jsem nezapomněla na něco důležitého...
Chtěla jsem ještě vyfotit sbalená zavazadla, ale kabel od foťáku už mám sbalený v krosně, tak ho nechci vyndavat, protože podruhé už by se mi to nemuselo povést tak krásně sbalit :-)

Aktualizace stavu v 15:16:
Krosna váží 19,9 kg :-)

Vypadá to na slibný začátek :-)

Dnešní úlovek

Koník z cibulového porcelánu pro Geira, hrnek pro Alinu, pivo do placu :-D

Kdo je připraven není překvapen :-)

aneb výbava musí být :-D

Traditional czech made:

Czech hand made:

7 dní !!!!!

Zbývá přesně

1 týden

=

7 dní

=

168 hodin

=

228 minut

=

13680 sekund

10 dní

No teda, teď už jde do tuhýho :-D