Tak jo, ve 12.30 jsme vyrazily směr Vårlivarden. Alina tedy vypadala spíše, jako by šla na disco balit kluky :-D Tak byla zmalovaná :-D
Podle navigace co mám v mobilu jsme to našly bez problému, i když v závěrečné části cesty jsem trochu pochybovala, jestli na konci bude nějaké parkoviště a z něj značená cesta. Když už se silnice změnila ve štěrkovou cestu, tak jsme byly v cíli - tam asi 10 aut a hned jak jsem vystoupila tak jsem slyšela nějaké české hlasy, jenže než jsem se rozkoukala a zjistila kdo to je, tak klucí sedli do auta a odjeli. Škoda.
Cesta nahoru trvala asi hodinu, bylo to celkem strmé, místy dost mokro a bláto, klopýtání přes kameny. V půlce Alina pronesla poznámku, že se člověk musí pořád koukat pod nohy a nemůže se rozhlížet. Tvářila se jakože jí to strašně nudí. I když po cestě zpátky pronesla, že se jí to líbilo. Na vrcholu jsme pronesly řeč s nějakým místním fešákem :-) Ptal se nás jestli máme rády túry - to co jsem odpověděla já, to snad tady ani nemusim psát :-) a Alina řekla, že jenom někdy... Zpáteční cestu jsme šli jinudy - ještě více strmější cestou, zato jsme byly dole během asi 20 minut. Zde jsem našla 2 kešky :-)Podle navigace co mám v mobilu jsme to našly bez problému, i když v závěrečné části cesty jsem trochu pochybovala, jestli na konci bude nějaké parkoviště a z něj značená cesta. Když už se silnice změnila ve štěrkovou cestu, tak jsme byly v cíli - tam asi 10 aut a hned jak jsem vystoupila tak jsem slyšela nějaké české hlasy, jenže než jsem se rozkoukala a zjistila kdo to je, tak klucí sedli do auta a odjeli. Škoda.
Domů jsme přijely přesně na začátek hokeje, takže tu dnešní nádheru sleduju, i když vyrovnávací gól jsem neviděla, protože jsem si šla ohřát to co bylo dnes k obědu.
Žádné komentáře:
Okomentovat