Jejda, to to letí, konec prázdnin, skoro konec léta, Matýskovi bude 10 měsíců. Už je to velký kluk, leze jako o závod, sedí, stoupá si s oporou o nábytek. Kouše všechno jen ne jídlo. Ba ne, poslední dny, kdy jsem se nesnažila o mé kuchařské umění ale dala mu koupenou skleničku, tak zbaštil vše, přesnídávky má nejradši s rýžovou kaší, ale už měl úspěch i bílý jogurt s ohřátými jablky. Že by mu vadilo to studené? Koupili jsme učící hrneček, někdy na něj otevírá pusu a loká, ale někdy nechce. Všechno se to střídá, jednou je v "pohodě" spánek, jindy jídlo, jindy si vydrží hrát sám hodinu, někdy funguje všechno, jindy zase skoro nic. Je to někdy na palici a o moje nervy. Slyšela jsem, že člověk získá trpělivost, no nevím, já ji zatím ztrácím. Dva zuby dole, dva nahoře, takže kouše do nábytku, ujídá papír, kouše do mě, fakt to bolí, ale nedá si říct. Zvládli jsme spolu třídenní pobyt na chalupě úplně sami a to byla po dva večery ukrutná bouřka, tu první Matýsek prospinkal a když se vzbudil na kojení, tak mu hromy blesky nevadily. Kojit se chce hlavně v noci, někdy chce jen pochovat, nebo jen jinak natočit v postýlce, často ale nevím co by chtěl, protože šíleně si mne oči, zívá, ale usnout nedokáže ani v mé naručí ani v posteli ani u kojení. Teď nás čeká rozhodování jestli podstoupit v současném nelehkém období (zřejmě by to mohly být další zuby, nebo že by pořád reakce na očkování proti meningokokům?) další dalekou cestu až do nejvýchodnějších Beskyd - 4,5 hodiny minimálně cesty. Já jsem tedy nevyspalá, takže pro mě tak dlouhá cesta autem ještě k tomu po D1 by byla šílenost, ale co bychom nedali za pár dní pobytu v Beskydech... Uvidíme. Situace se mění každým dnem i když ta nevyspalost a divoké spaní už je u Matýska vlastně od narození. Zřejmě v prvních třech měsících jsem si myslela, že je to šílené, ale co je od čtvrtého měsíce je to hrůza. A stále to trvá a trvá. Jak dlouho ještě?
Žádné komentáře:
Okomentovat