Prázdniny

Ten čas letí jako splašený i když stále jsou dny, kdy se ráno probudím a už si říkám, jak ten den zvládneme a ať už je zase večer a můžu jít spát... spánek se nám rozhodil, ale třeba zrovna dnes se probudil krásně jen třikrát!!! Budu doufat a těšit se, že se aspoň bude střídat období nespací a spací. Máme za sebou víkendovou návštěvu kamarádky, kde si Matýsek užil legrace s kamarádkou - hlavně na trampolíně :-) před sebou máme zase dalekou cestu do Ostravy. Zub už je pěkně vidět a vypadá už jako tesák. Ovšem na jídlo to nemá žádný vliv. Občas už jsem pěkně hnusná u jídla, protože takové práce to dá a on pak ani neotevře pusu nebo to po mě plive. Je to k pláči. A kojení je někdy krásné a pohodové, ale často hodně náročné a bolestivé - už zase občas kouše a už to není taková jistota k uspání - hlavně večer, to se často napije, ale neusne u toho a pak kouká všemožně aby mu něco neuteklo a nechce spát. poslední dny a týdny trvá uspávání večer i 45 minut a já jsem už tak unavená. Pozitivní na tom je, že pak  většinou vyčerpáním usne sám v postýlce, ale je to spíše, že se vypláče a pak je klid. Nejhorší je, když se pak po tomto dlouhém pro oba určitě vyčerpávajícím uspávání za půl hodiny opět probudí, většinou nezabere ho přetočit na bok nebo pohladit nebo pohoupat, většinou musím vyndat z postýlky a nakojit. Ach ty moje záda. jelikož už Matýsek klečí u všmožného nábytku a hlavně v postýlce, museli jsme sundat rošt o patro níž a tak ohybání se do nižší polohy - trpí moje záda. Matýsek hlavně není žádný drobek - už bude mít určitě 11 kg a to je fakt fuška ho asi tak 12x zvedat za noc... hlavně tedy ten večer když nechce usnout a leze po postýlce a pořád se zvedá do kleku a tak... Spánek to je věčné téma. Na nic se netěším tolik jako na spánek. A už něco cvaká v chůvičce... ale zatím žádný zvuky, tak píšu dál. třeba se jen přetáčí a zase usne. Včera spal takhle dvě hodiny - paráda, ale jsou to jediné dvě hodiny, kdy můžu dělat co chci a tak v největší rychlosti uvařit mě oběd, Matýskovi oběd, který stejně skoro všechen vyhodím, vyprat, vyžehlit, uklidit, udělat něco do práce, po dlouhé době napsat blog, a kde je sakra ten odpočinek, čas na přečtení si knížky, shlédnutí pěkného filmu, zacvičení si na ty moje bolavá záda nebo na břišní svaly, které se po takové dlouhé době úplně ztratily... No nic tak možná za pár let, snad až bude Matýsek ve školce, ale to už budu zase v práci nejspíš a to bude snad ještě větší nestíhačka než teď. Tak jo, v ložnici je klid, jdu ještě něco udělat, naobědvat se a vymýšlet další projekt do našeho nového bytu. Já se fakt nenudím.