... a už to došlo tak daleko, že jsem brouzdala na internetu, kam bych zase odjela. Ale říká se, že člověk, když se odněkud vrací, tak už při zpáteční cestě má spřádat plány na další cestu.
To bych ovšem musela najít nějakého movitého sponzora :-D No a protože těch po světě moc nechodí :-D Tak mi nezbývá nic jiného než hákovat hákovat a zase hákovat :-(
Kdyby někdo věděl, jak rychle a bezbolestně přijít k penězům, sem s tím nápadem :-)
Myslim, že tady ten vzduch ani to vedro mi nijak nesvědčí - jak jinak bych přišla ke dvoudenní bolesti v krku... která jak začala z ničehož nic, tak rychle byla pryč zase z ničehož nic... Asi to byla obranná reakce organismu.
Za ten týden už jsem stihla dost věcí. Mimo jiné se parádně spálit, přecpat se o sobotní grilovačce a pochutnat si na českém pivu, protože to máme opravdu nejlepší na světě, no a v neposlední řadě se zapojit do pracovního procesu, což je šok nejvetší, protože musím tento týden sedět 6 hodin denně na zadku a koukat do počítače. Nevím jestli je lepší padat vedrem v kanceláři nebo venku, ale venku se aspoň člověk může hýbat a nesedí na zadku.
Aklimatizace byla krutá, ale tu už mám taky za sebou... Ale člověk se musí kousnout, protože nic jiného mu stejně nezbývá.
No a protože se v příštích dnech, týdnech ani měsících nic zajímavého, co by stálo za zvěčnění na mém blogu, nejspíš nestane, tak se zase na nějaký čas odmlčím...
Děkuji všem pravidelným, ale i nepravidelným čtenářům, kteří sledovali mé kroky na severu. Až se zase někdy někam vydám a budu o tom psát, tak se to všichni včas dozvíte.
Žádné komentáře:
Okomentovat