Myslela jsem si že s koncem šestinedělí odejdou i moje poporodní deprese, bohužel to vypadalo tak jen pár dní a pak už zase vše jak na houpačce. jako nejhorší jsou ty extrémní výkyvy, když Matýsek i Kubík spinkají, tak je to pohoda (i když v hloubi mozku tam hlodá hlodavec, kdy se asi tak kdo z nich vzbudí a jestli to bude dostatečné) ale to jsou chvíle kdy si trochu oddychnu, pořád se snažím na chvíli usnout nebo si aspoň lehnout. Samozřejmě něco poklidím, ale nic velkého, abych nedělala hluk... Pak jsou ale okamžiky, kdy po mě oba něco chtějí nebo už je vše na hraně a musí jít oba spát a tak lítám od jednoho k druhému a trvá to třeba hodinu než oba usnou. Dny se tedy pekelně táhnou, ráno si říkám, sakra 6 hodin, to bude dlouhý den, kolikrát budu muset Kubíka uspávat (pravidelně tedy celkem lehce usne první spánek hned ráno, pak už s tím dělá drahoty a i když je na něm vidět, že by spal tak nezabere nebo to trvá i hodinu a pak spí 5 minut. I při prvním ranním spánku nespí dlouho, těžko říct jak dlouho protože vydrží být v pokoji ticho a já ho nechodím kontrolovat každých 5 minut... Pak už zbytek dne bych řekla že potřebuje s tím uspáváním pomoct, takže kočárek, nosítko, kočárek na balkoně... nejhorší je to když se odpoledne probudí moc brzy a nedaří se mi ho už doma uspat a tak se to táhne až do koupání a pak jsou cca půlhodinové brečící scény, které trvají řekla bych už měsíc a pořád nevím proč. Těším se na dobu až to přejde. Vubec se těším na dobu až přejdou prdíky, vyprazdňovací problémy (kadí jedině okolo čtvrté hodiny ranní a to jen po mé pomoci - čili masírování bříška a přitlačování nožiček k bříšku, často musím použít rourku), a velký počet uspávání během dne. Pak se těším až nebudeme potřebovat všechny ty miminkovské potřeby jako vanička, teď zrovna mě nic jiného nenapadá, ale během dne narazím na několik věcí co se těším až je uložím do sklepa nebo až je prodám... Těším se až bude Kubík aspoň sedět, až mu budou něco říkat aspoň trochu Matýskovy hračky, a nejvíc se těším až budou oba kluci spát celou noc... máme před sebou tudíž dlouhou cestu... Pak se taky těším až budou kluci mluvit a člověk se s nima aspoň občas na něčem domluví, jasně budou odmlouvat, ale bude tam aspoň z mé strany snaha vykomunikovat co budu potřebovat a snad od nich odezva jestli souhlasí nebo ne... Takže tedy suma sumárum toto období si opět téměř vůbec neužívám i když každý říká ať si to užívám, ale já myslím, že Matýsek sice teď pěkně zlobí, ale prostě už je to tak nějak z mého pohledu pro mě přijatelnější i to jeho zlobení (to je asi u dětí - kluků normální ne?) než řešit proč Kubík pláče, proč se nemůže vykadit, jestli chce spát nebo ne atd... Jako Matýsek mi pije krev když často hučí, kňučí a člověk neví proč, pak se taky dost vzteká když po něm někdo něco chce a on to nechce. Ale zatím jiný vyjařovací prostředek (řeč) nemá, že tak prostě musí hučet. Taky se těším až bude aspoň lepší počasí, letošní zima zase stojí za starou bačkoru a ještě k tomu pořád hrozně fouká a to už mi leze krkem... takže jak? před dvěma roky jsem si tu taky dost stěžovala hlavně ohledně spánku a s tím je to tedy pořád stejné ne-li horší protože už to trvá tak dlouho... ale aspoň některé problémy miminkovského věku už Matýska netrápí, teď nás zase trápí že má pořád plínu a nočník dost sabotuje, pro začátek by mi stačilo kdyby chodil do nočníku kadit, ale to je zatím úplně bez úspěchu. Jak někdo říká, než půjde do školy tak ji mít nebude, no jasně, protože jinak by ho tam nevzali...
Nevím jak to udělat, během dne si sem chci tolikrát odložit tolik myšlenek a když se dostanu k tomu to napsat, tak myslím že toho většinu zapomenu. Tak jo, jdu na chvíli spát. Jak já nenávidím to noční vstávání... a brzké ranní probuzení...
Žádné komentáře:
Okomentovat