Kubíkovi se ven ne a nechtělo a tak jsem trpěla až do poslední chvíli s pupkem jako balon. Hrát jsem si už s Matýskem ani nemohla, nemohla jsem vůbec nic a tak jsem už jen čekala a čekala. Samozřejmě jsem musela všechno dělat, ale bylo to utrpení. Shrnutí, druhé těhotenství jsem si téměř vůbec neužila a vlastně jsem celou dobu chtěla ať už je to (nevěděli jsme co to bude) venku. Matýsek určitě trpěl, protože jsem ho nemohla moc chovat, nosit ani se k němu moc tulit, bála jsem se aby mě nekopnul do břicha a aby mi lezl po bříšku to nepřicházelo v úvahu. Takže jak se Kubíkovi nechtělo a jak jsem se celou dobu bála aby to nevyšlo na Vánoce, když termín byl 16.12. tak se samozřejmě stalo. Na kontrole 22.12. v porodnici změřili váhový odhad nad 4 kg, takže bylo rozhodnuto že musí hned ven. Druhý den jsem nastoupila ráno v 7 hodin do porodnice na vyvolání, po příjmu mi dali vyvolávací tabletu a odvedli na čekací pokoj, do půl hodiny se dostavila první kontrakce, pak dva po dvaceti minutách, to fakt bolelo ale aspoň mezi nimi byl dlouhý časový odstup. Pak ale nastoupily kontrakce po pěti minutách a méně a to byl teda masakr. Nepomáhala sprcha, ležení na zádech vůbec nešlo, trochu to bylo lepší když jsem chodila nebo seděla, ale tak nějak nakřivo, protože už to fakt bolelo. v 10 jsem žádala o epidural, ale porodní asistentka řekla, že to už by se ani nestačilo, že je porod pěkně rozjetý tak jsem chtěla vědět kdy porodim jestli do oběda, že déle to nevydržim, to se usmála a řekla že to nejde říct. v 11 jsem volala Mírovi ať si dojde na oběd a přijede, že už to nezvládám. o 9 minut později jsem si uvědomila že vlastně kontrakce jsou každou minutu a trvají 50 vteřin, vlastně trvalá šílená bolest, takže jsem mu volala znovu ať rovnou jede, přijel něco před dvanáctou a to už jsem nevěděla bolestí co dělat, ještě pár kontrakcí ve stoje na závěsu, do sprchy jsem myslím už ani nešla, nebo jo? Nevím. Pak mi praskli vodu takovým hákem, to byla kaluž. No a pak už to jelo, nutilo to na tlačení, takže pár přitlačení v leže na boku, to jsem Mírovi drtila a kousala ruku co si pamatuju. hlavička nechtěla dolů, tak mě donutili tlačit ve stoje asi tři kontrakce opřená a lehátko, to už jsem cítila jak jsem se natrhla a jak hlavička jde dolů, resp. už jsem ji cítila mezi nohama. zvláštní pocit, takže nějak si lehnout na lehátko, pak myslím, že na jednu kontrakci už Kubík vylezl, velkej kluk 4430 g, 54 cm. Ufff mám to za sebou, pak čekání na placentu, ta sama nevypadla jako u Matýska, musela jsem asi dvakrát zatlačit a pak asi zase půlhodinové šití. Jo zapomněla jsem že na porodním sále jsem dostala dýchat entonox což je směs rajského plynu s něčím. Má to utišit bolestivé kontrakce. Mě přišlo že to bylo k ničemu. Nebo jsem to špatně dychala. Aspoň že mi odpustili poplatek za něj. Prý když jsem si stěžovala že to vůbec nepomáhá a prý jsem ho vynechala málo. Pak jsem ho nedávala ještě u šití poranění a to taky nepomohlo. Tak nevím. Každopádně mám to za sebou a už nikdy více... ve 13.20 se narodil. 5,5 hodin od první kontrakce. Paráda. Bolest jako prase ale aspoň to netrvalo tak dlouho. A samozřejmě můj muž dorazil na poslední hodinu a půl nejhorších bolesti a hodně mi pomohl. Jsem ráda že u toho byl I podruhé.
Poporodní poranění se tentokrát hodilo dobře a rychle. Hned jsem mohla sedět, nebolelo to jako před dvěma lety. V nemocnici jsme prožili všechny vánoční svátky. MATÝSEK byl u babičky a dědy. Snad si to tam užil a příští Vánoce už budeme všichni pohromadě a o to větší zábava bude se dvěma rostaky. V porodnici klasika jídlo nic moc. Sestřičky až na výjimky milé, Kubika mi dali hned druhý den dopoledne do péče, takže u mě přestal spát, byl to boj hned od začátku. Spal jen když si ho brali na různá vyšetření a dávali mu sacharózu, tak pak pěkně spal. Takže už v nemocnici jsem si ho začala brát do postele a tak to zůstalo zatím i doma. To poporodní blues asi dopisu zas jindy.
Dny jsou strašně dlouhý, každé uspani mě stojí spoustu sil a nervů. Samozřejmě je to tak že když bych ráda aby Kubík spal tak se mu nechce nebo mu to spíš nejde zabrat a když nečekám že by usnul tak zrovna usne klidně u kojení a necha se odložit do košíku nebo u flašky. Vezmu to ve stručnosti. Není to nic zábavného, jsou mu tři týdny a už řeším prdiky a kakani, nejde mu ani jedno a tak řev řev řev dokud to z něj nevymacknu... takže stejně jako s Matyskem. To si zas uziju několik měsíců... tak teda dopoledne u nás běží digestoř, u ní usne většinou. Jakmile ji vypnu tak se budí. Pak spí v poledne v kočárku. Většinou se ale nechá dlouho přemlouvat aby v něm usnul. Ovšem porad je to asi nejdelší spánek z celého dne. Pak když spí dopoledne blbe tak ještě si ho vezmu do postele. Párkrát usnul posteli, teď dvakrát zase už ne. Pak zase přijde na řadu digestoř nebo flaška. Někdy se nechá uhoupat a dudlikem ale zase musí běžet digestoř... z toho mi brzy jebne... No nic válčíme a zatím si to teda vůbec neuzivam. Když spí tak jsem jak na trní kdy se ozve a bude chtít zase pít nebo se bude kroutit a tlačit prdy nebo kakani... takže zábava... už bych chtěla taky ven ale odpoledne když chodí Matýsek ven s taťkou tak už je zima a tma. Tak snad tu zimu nějak přezijeme a na jaře nejdéle v létě už bude lépe...
Dnes v noci nejlepší noc od narození. Večer usnul u flašky, sice za 45 minut vzhůru ale nechal se uhoupat s dudlikem. Pak vzhůru Za 5 minut zase se nechal uhoupat a pak jsem zkusila dát na bříško protože se pořád propinal kroutil... a světě div se s dudlikem usnul tak jsem ho přehodila do postýlky a spal... vzbudil se myslím v 22, v 1, ve 2,30 to jsem prebalovala a tlačili jsme prdy, pak flašku, usnul do hodiny. Pak se vzbudil v 5 od té doby to vypadalo že už ne tak zase na bříško v 6 usnul. V 6,30 se vzbudil Matýsek. Kubík spal myslím do 7,45 tak jsme prebalili nakrmili a jeli do Kolína k doktorce. Cestu prospal, nákup v lidlu taky, návštěvu doktorky taky. Bože ať je z něj spokojené spící miminko 🙏
Když jdeme ven s Matyskem a Kubikem v kočárku tak Matýsek chce tlačit kočárek ale já ho pak nemůžu ovládat takže to je trochu náročná procházka. Nejlepší bylo když jsem dala Kubika do šátku a Matýsek šel vedle mě. Tak jsme šli zrovna když se blížila sněhová bouře a tak jsme měli zážitek. Matyskovi se to teda nelíbilo. Chvíli jsme v tom stali, já Matýska kryla tělem ale jak to nepřestávalo tak jsem ho popadla a běžela s nimi do nejbližšího obchodu. Tak jsme preckali to nejhorší a pak se vydali dál. Ovšem stále sněžilo a tak jsme došli jenom do dalšího obchodu a tak počkali až to přestane. S šátkem se taky určitě lépe jede autobusem. Takže dokud v něm bude Kubík spokojeně spinkat tak nejspíš když s nimi půjdu sama tak zvítězí šátek nebo později nositko před kočárem...
Po odpočinkovém pobytu u rodičů zpět doma. Zahájili jsme uřvaným vecerem kdy se vzbudil po zastavení auta a doma jen plakal nemohla jsem ani vybalit věci a to jsem zjistila že mě čeká doma ještě drobný úklid myčka,nádobí,koše prádlo... takže střídavě pokusy o uspani neklaplo tak po hodině jsem šla koupat s revem a pak hodinu a půl uspavani. Nakonec klaplo ale po 5 minutách vzhůru tak znovu až pak usnul na další dobu asi na hodinu a půl a já vše stihla vybalit uklidit a ještě se umýt. V noci vůbec nechtěl pít z prsů. Vždy jen cucnul ale neusnul tak ještě flaska. To bude asi začátek konce kojení... ráno jsme aspoň spali do osmi.to je super na tom když je Matýsek rodičů že nemusím vstávat v 6...
Dopoledne se nechal asi třikrát uhoupat na balónu ale soal celkem asi jen 45 minut.ted už 45 minut se snažím uhoupat v kočárku na balkoně a nechce se mu moc. Nechápu jak to ta babička včera udělala že ji usnul během minuty a spal skoro 3 hodiny... a já si chci uvařit aspoň oběd...
Žádné komentáře:
Okomentovat